Kresba: Charlie Adlard a Cliff Rathburn
Svět, tak jak jsme ho znali, skončil. Ovládají jej zombie a my netušíme, jak se zde vzaly, co vedlo k jejich zrodu. A druhá kniha ze série "Živí mrtví" nám odpověď na tuto otázku ani zdaleka nepřinese. Sledujeme osudy lidí, kteří se snaží přežít, snaží se najít útočiště. Nutno říct, to se jim nedaří. Skoro se zdá, že svět je nemrtvými doslova prolezlý a není zde místo, které by bylo skutečně bezpečné. Jenže co by to bylo za zombie hororovou sérii, kdyby se všichni uchýlili do nějakého teplého místečka, kde by své životy přečkali až do konce svých dnů?
Kniha "Míle a míle" je přímým pokračováním událostí
první knihy a navazuje na ni svou kvalitou, pokud se týká samotného vydání. Ale přece jen je zde odlišnost. Vnitřek je černobílý, jak je komiks kreslen od začátku, ale tentokrát se o kresbu nepostaral Tony Moore, ale Charlie Adlard. A je to přece jen znát. Člověk si na Adlardovu kresbu musí zvyknout, protože není tak jemná jako kresba Moora, je specifičtější, kostrbatější, i když charaktery je schopen zachovat bez problémů. Pokud vám příchod Adlarda vadí, moc s tím neuděláte. Charlie sérii kreslí nadále.
Ale zpět k příběhu. Vracíme se k našim hrdinům a zastihneme je ve chvíli, kdy jsou nuceni opustit tábor i události, které se zde staly. Hned pochopíme, proč se druhý díl jmenuje "Míle a míle". Hrdiny skutečně čekají míle a míle, protože se snaží najít útočiště, kde by mohli alespoň dočasně přežít. Věci se nadále komplikují. Lori je těhotná a to rozhodně bude problém. Ale ještě má dost času se na to připravit. Navíc se zdá, že společenství našlo útočiště a svítá na lepší časy.
Ne, Kirkman ví, že zombie svět nebude žádná sranda a ani našim hrdinům nic neodpouští. Umírají. Umírají matky od rodin a nechávají tu svoje děti a manžely, kteří se s tím nedokážou pořádně vyrovnat. Ale zde se ukazuje síla společenství. Lidé si navzájem mohou a umějí pomoci. Pokud ne, došlo by k záhubě všech. Je člověk skutečně tak silný, jak se zde ukazuje? Chci si myslet, že ano. Jenže ono přijde i na jiné lidi, na takové, kteří to myslí vážně pouze s přežitím individualit, nikoli skupin.
Pro mě je zásadní otázka tohohle dílu jinde. Společenství, které sledujeme, se nezdráhá zabíjet nemrtvé. Ale mají na to právo? Co když jsou stále živí, a co když existuje lék? Nikdo z nich se nad tím příliš nezamýšlel, alespoň pokud nešlo o členy jejich rodiny. Ovšem tahle otázka zde padla. Rick Grimes má jednoznačnou odpověď. Zabíjet. Zabíjet, dokud oni nezabijí je. Má pravdu, musíme s ním souhlasit, protože vidíme, jak snaha nechat nemrtvé naživu končí. Ale přesto, stále je zde ta možnost. Co když se vyléčí? Co když je možnost je vrátit? Je pak správné je prostě jen tak zabít?
Druhá kniha neodpovídá na zásadní otázky, ale přesto dál skvěle rozjíždí sérii, která má ještě nabrat na obrátkách. I když nám v závěru druhé knihy svitne naděje, je ta naděje nejasná a skoro bych se vsadil, že v tomhle světě není nic zlaté, co se třpytí, a naše hrdiny čeká ještě pořádně svinský život, než dojdou nějakého klidu. Pokud vůbec. Vzhledem ke znalosti dalšího dění si říkám, že ono "pokud vůbec" je skutečně na místě. Najít klid v zombie světě je nemožné. Alespoň dokud nemá člověk díru v hlavě.
Něco na sledování novinek? (RSS, Twitter, FB)
OdpovědětVymazatDíky Honza
Díky za poměrně dobrou připomínku, sledování jsem na stránky přidal, hned do pravého horního rohu.
Vymazat