S Grantem Morrisonem je to těžké. V jednu chvíli máte pocit, že dostáváte to nejlepší, co můžete dostat, ale pak najednou zjistíte, že je všechno nějak mimo. Z komiksu "Superman Action Comics 1: Superman a lidé z oceli" jsem měl pocit, že jsem nic schizofreničtějšího snad ještě nikdy nečetl. Po prvních dvou sešitech máte pocit, že čtete skutečně něco, co může změnit jednoho hrdinu, kterého jste možná ani moc nemuseli, ale pak najednou dojde ke zvratu a vy jen zíráte, co se stalo s tím příběhem, který jste doposud četli. Grant Morrison má velké štěstí, protože se velmi často a rád skrývá za kresbu výborných kreslířů. V tomhle případě to jsou Rags Morales a Andy Kubert, ale svou troškou přispěl i Gene Ha, kterého také u nás známe díky komiksům Alana Moora "
Top 10".
První dvě kapitoly, které tvoří sešity "Superman proti Městu zítřka" a "Spoutaný" jsou jednoznačně vrcholem sbírky. Především první příběh "Superman proti Městu zítřka" je ukázkou toho, jak by nová Superman mohl skutečně vypadat. Je to ještě mladý člověk, ani nemá svůj oblek, jen tričko s písmenem S a kalhoty. Vypadá moderně, mladě, svěže. Stejně tak i kresba mu koresponduje. Rags Morales ho ukázal jako akčního superhrdinu, jako člověka v pohybu, který neustále pomáhá. Grant Morrison se vydal na začátek. Clark Kent je mladíkem, poměrně výstižně označeným jako harrypotterovský nerd, který není v Metropolis příliš dlouho, ale už si nadělal dost nepřátel. Je to zanícený investigativní reportér, který se nebojí píchnout do vosího hnízda. Jako Superman se však ještě hledá. Nemá všechny síly, není nezničitelný, což dokazuje úžasná scéna v závěru první kapitoly. Superman má své limity. Začíná objevovat, kde jsou.
Druhá kapitola už je klidnější. "Spoutaný" se jmenuje proto, že Superman je skutečně spoutaný. Je uvězněný ve vojenské základně, kde na něm Lex Luthor dělá pokusy. Lex je popsán přesně tak, jak si jej představujete. Šmejd největší, který využije toho, když je jeho největší nepřítel spoutaný a užije si mučení, pardon, zkoumání. Dva dokonalé protiklady, kdy jednoho budete z celého srdce nenávidět a druhého byste měli milovat. Jenže je to problém. Superman je prostě natolik specifickým hrdinou, že to není tak snadné. Je zažité, že je to prostě ten největší správňák pod sluncem, který chodil do stejné třídy s Captainem Americou, ale každý pak dostal jiného učitele. Není na něm nic špatného, pokud za to nemůže nějaký barevný kámen z jeho rodné planety. Mimochodem, v téhle knize zjistíme, kde se berou ostatní barevné kryptonity. Grantovi se ve dvou příbězích povedlo ukázat, jak by mohl Superman pro nové desetiletí vypadat. Jenže pak pokračoval.
Svět DC i svět Supermana jsou velmi rozsáhlé a s třetím příběhem se tenhle vesmír začíná rozvíjet. S krásnou kresbou Gena Ha, který dokáže vytvořit naprosto jedinečný svět, se podíváme na planetu Krypton, abychom obdivovali nejen její úžasnou architekturu, ale také moment její destrukce. Jedná se jen o sen, v podstatě flashback, ale stejně tak i úvod do většího příběhu, který se nám otevřel už na konci předchozí kapitoly. Svět Supermana se musí rozvíjet a je to pochopitelné a zatím to ještě vypadalo, že to bude dobré. Přesto se neubráníte pocitu, že i když je to akční komiks (i podle názvu "Action Comics"), nějak nám to tady stagnuje. Všechno se snaží vynahradit závěr třetí kapitoly, ale kde je ta lehkost první kapitoly? Kde je oslava Supermana jako jednoho z nejlepších superhrdinů? Příběh o tom, že je Země napadena a má zůstat pouze jako jedna část Metropolis uzavřená v láhvi, se rozvíjí ještě v dalších kapitolách nazvaných "Superman a lidé z oceli", "Koho potká soudný den?" a "Superman potkává Sběratele světů" a je to příběh trochu o ničem. Vlastně byl do série dán hlavně proto, aby se Superman trochu střetl se svými vzpomínkami, trochu si osvojil nové vlastnosti (poté, co dokázal přeskočit mrakodrap, najednou zjistí, že vyskočí až do vesmíru a že snad umí i létat), ale co je důležitější, konečně získá svůj kostým, pro který je tak známý.
 |
| Originální stránka z komiksu "Superman: Action Comics 3" s kresbou Gena Ha |
Pak následují ještě dvě kapitoly, ale ty jsou jen ukázkou toho, jak zbytečně rozsáhlý vesmír Supermana je. Jedná se o kapitoly, které původně vyšly jako sešity 5 a 6, ale vzhledem k tomu, aby byla zachována návaznost příběhu o zkáze světa, který byl rozepsán v předchozích čtyřech kapitolách, byly poslední dva sešity uvedeny až na konec knihy - pořadí původních sešitů v knize je pak 1, 2, 3, 4, 7, 8, 5 a 6. To nevadí, naopak, je to lépe, ale musím říct, že ten finální příběh mi přesně ukázal to, proč nemám Morrisona nutně rád a vlastně i Supermana. Kapitoly "Raketin song" a "Když se Superman učil létat" jsou vytrženy z kontextu a nedávají moc smysl - nevztahují se k předchozímu příběhu, respektive návaznost je poměrně těžké najít. Jsou zde postavy, které neznáme a možná ani znát nechceme. Ano, je to hlavně proto, aby se prodávali další série, které DC vydávalo a je to hlavně pro fanoušky, kteří se v sérii vyznají. Skoro mi přijde škoda, že tyhle příběhy byly do knihy dány, zasloužily by si zapomenutí, ale naštěstí obsahují i něco málo z minulosti Clarka Kenta, když byl ještě dítětem na farmě, což je pro pochopení jeho postavy celkem důležité. Jenže to by mohlo být shrnuto v nějaké kratší epizodě, například na konci, jako se tomu stalo se čtyřmi krátkými příběhy, které následují po hlavních osmi kapitolách. Těmito krátkými epizodkami jsou:
 |
| Originální stránka z příběhu "Srdce z oceli" - kresba Brad Walker |
- "Srdce z oceli" (scénář Sholly Fish, kresba Brad Walker) - Na scénu se dostává Steel, kterého jsme krátce poznali ve čtvrté kapitole. "Srdce z oceli" na tuto kapitolu přímo navazuje a dokonce i opakuje scénu. Tohle je jednoduché čtení, nic náročného a je poznat práce jiného scénáristy. A je to osvěžující.
- "Mezitím" (scénář Sholly Fish, kresba Brad Walker) - Není to přímé pokračování předchozí povídky, ale Steel zde také vystupuje. Obě dvě povídky mohly následovat přímo za kapitolami čtyři a pět, jak tomu bylo v případě sešitového vydání v Americe. Tematicky se k nim hodily a kniha by tak získala ještě větší soudržnost.
- "Dětské krůčky" (scénář Sholly Fish, kresba Chris Cross) - Návrat do minulosti k tomu, jak se Martha a Jonathan Kentovi snažili o miminko a jak to nakonec vyšlo. Navazuje na děj, který byl uveden v sedmé kapitole, respektive se jedná o pohled z druhé strany na Supermanův přílet. Opět by se hodilo spíše lépe rovnou za kapitolu 7.
- "Poslední den" (scénář Sholly Fish, kresba Chris Cross) - Předchozí povídka se vracela k příchodu Supermana na Zemi, "Poslední den" zase vypráví o tom, jak opouští Smallville. Ano, znalost světa Supermana je rozhodně přínosem. Jako finální příběh je to skvělé, jsou v tom cítit emoce a trochu to spraví dojem po Morrisonově přeplácanosti, která je poznat i v kresbě a také v letteringu, i když ten je nadále přehledný, je toho už prostě moc.
 |
| Originální stránka z příběhu "Dětské krůčky" - kresba Chris Cross |
Jak vlastně tuhle knihu shrnout? Dojmy z ní jsou rozporuplné. První dvě kapitoly jsem přečetl šmahem, pak už jsem se trápil. Akční úvod je perlou, která nám dává naději, že tohle bude Superman od znova, jinak a lépe, moderně, ale pak najednou sklouzneme do standardu, který ničím zásadním nevybočuje. Místy mě až překvapilo, jak strašně je Grant Morrison ukecaný. Zbytečně. Přesto "Superman Action Comics 1: Superman a lidé z oceli" rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co u nás bylo od Morrisona vydáno. Jeho Superman je lepší než Batman. Pořád tomu chybí něco. Možná pevnější dějová linie, možná trochu umírněnosti.
České vydání je luxusní. Nejen proto, že vyšla méně nákladová edice v pevných deskách, ale jen tím, co všechno obsahuje. Je zde celkem osm kapitol, k tomu čtyři krátké doprovodné příběhy a nakonec také ještě galerie obálek a rozhovory s autory o tom, jak první dva díly vznikali. Tohle je naprosto skvělý náhled do tvorby a myslím, že je to pro fanoušky zajímavé. Kvalita vydání je tak velmi vysoká, a to samozřejmě i v případě brožované edice. Vzhledem k tomu, že mám doma i původní americké sešity, můžu dosvědčit, že tisk českého vydání je mnohem lepší, barvy jsou plnější a sytější, nemluvě pak o kvalitě papíru, který je u knihy nesrovnatelný. Americké sešity, na to jak jsou celkem drahé, nemají příliš kvalitní tisk. Na něčem se musí šetřit, že? Jsem rád, že
BB/art tuhle politiku nevyznává, a i když Grant Morrison nikdy nebude můj oblíbenec, protože dokáže člověku příběh chvílemi celkem obstojně znechutit, pořád tenhle Superman stojí za pozornost. Hlavně první polovina.
Žádné komentáře:
Okomentovat