Jako kdyby se mnoha fanouškům splnil se. A možná je to slovíčko "jako" nadbytečné. Fanouškům komiksu se v České republice splnil skutečně jeden menší sen. Dostal se k nim třetí díl skvělé série "Mýty". V roce 2009 vyšel doposud poslední díl, který nesl název "Mýty 2: Farma zvířat". Od té doby to vypadalo, že na sérii padl soumrak, ale přece jen, o čtyři roky později, došlo k jejímu oživení. Nemůžeme jinak, než že musíme poděkovat nakladatelství
Crew, které se o znovuvydávání série postaralo, protože
Netopejr sám by v tom pravděpodobně nemohl pokračovat. Důvody jsou asi logické, finanční stránka, ale tím nemá smysl se zabývat. Hlavně, že "Mýty" skutečně vyšly a my se podle všeho můžeme v roce 2013 těšit i na čtvrtý díl nazvaný "Mýty: Pochod dřevných vojáčků". Vypadá to, že se skutečně blýská na lepší časy!
"Mýty: Láska jako z pohádky" je komiksem, který nám krásně navazuje na to, co se ve světě Mýtů stalo doposud. Na začátku je navíc shrnutí těch hlavních událostí a připomenutí všech důležitých postav. Protože vězte, že pro příběh jsou důležité a navíc se s některými setkáváte naposledy, takže je lépe si oživit vzpomínky. Nejlépe by asi bylo znovu se k předchozím komiksům vrátit, aby si člověk připomněl zajímavou a vskutku pohádkovou kresbu Marka Buckinghama, která nás doprovázela ve druhém dílu. Přesto nečekejte, že budete svědky pouze jedné kresby. Hned první, jednodílný příběh "Pytel kostí" je kreslený naším starým známým Bryanem Talbotem a hned se vrací k milované a nenáviděné postavě Jacka, který má nejvíce prostoru právě v tomto úvodu. Další děj se k němu vrací jen okrajově.
V příběhu "Pytel kostí" potkáváme Jacka za americké občanské války, i když tak jí říkají jenom méně vzdělaní. Je to klasický příběh, který velmi dobře známe i z našeho prostředí. Tak trochu je to příběh o zaprodání duše Ďáblu, který nekončí úplně klasicky, ale místo toho se mění v něco, co je zajímavou kombinací našich klasických filmových pohádek "Obušku, z pytle ven!" a "Dařbuján a Pandrhola". BUM! Najednou si uvědomíte, že jste skutečně zpátky, že tohle je Willingham, jak si ho pamatujete a že je to opět ten svět, který ve vás probudí starou lásku k pohádkám, anebo vám prostě už nic neřekne, protože vás tohle nebaví. "Mýty" jsou rozhodně něco, co vás bavit nemusí, ale Willingham podává příběhy takovým způsobem, že se skutečně nejedná o pouhé pohádky, ale o moderní náhled do světa pohádkových postav, což je místy nejen napínavé, zábavné, ale sem tam je to skutečný thriller a drsná sportovní podívaná.
Tak, abych byl asi trochu konkrétní. Druhý příběh je rozdělen do dvou částí, které nesou název "Ostrá operace" a "Špinavá práce". Na scéně se objevuje novinář. Dostává se do kontaktu s Wolfim a sdělí mu, že ví všechno. Ví všechno o tom, co za podivnou komunitu žije v New Yorku a je poměrně přesvědčivý, když tvrdí, že hodlá všechno zveřejnit. Wolfi se mu sice vysměje, myslím, že se po žurnalistově odhalení zasmějete i vy, ale samozřejmě to musí řešit. I když by novinář za své odhalení nedostal Pulitzerovu cenu, o které sní, stále by se našli lidé, kteří by zkusili Mýty najít. Společenství tohle nesmí dovolit, a tak dochází na doslova špionážní akci ve stylu "Mission: Impossible", která ale končí spíš v duchu nějakého politického thrilleru. Bill Willingham dokazuje, že pohádkové příběhy v sobě mají naprosto skvělý potenciál nejen pro pohádky samotné, ale i pro další žánry. To je potvrzeno i třetím, nejdelším a titulním příběhem "Láska jako z pohádky".
Modrovous ukazuje, že je pořádným parchantem a spřádá plán na smrt milovaných postav Wolfiho a Sněhurky. Nepomáhá mu nikdo menší než Zlatovláska. Ano, největší rebelka pohádkové říše, Che Guevara v sukních (někdy jen v podprsence), se vrací na scénu, aby se stala vlastně takovým nájemným zabijákem. Z velké části se odehrává "Láska jako z pohádky" v lese, ale je to jen jedna část příběhu. Nesmíme zapomenout na jeden souboj o čas a také na jeden téměř olympijský šermířský souboj, kde se však podle všeho nehraje do první krve, ale do krve poslední. Jedna postava se nám nově vybarvuje a Bill dává tušit, že nám ještě ukáže velké věci. Stejně jako malé, což dokazuje poslední kapitola, příběh "Ječmínkové nevěsty", který je variací na pohádku o Palečkovi a na "Gulliverovy cesty".
Bill Willingham nám ukazuje neskutečnou sečtělost, kterou podtrhává tím, že dokáže vzít starý známý příběh, ale dá mu naprosto nový háv, nové pojetí, změní vyznění a tím i konec a vy máte pocit, že sledujete něco naprosto nového. Všechno už bylo napsáno a my už můžeme jen to, co bylo napsáno vzít a upravit to, dát do toho něco nového, trochu sebe. Bill tohle dělá a daří se mu to naprosto úžasně. Pořád si trvám na tom, že si k tomuhle komiksu nenajde cestu každý, ale pokud ano, bude muset i ten, kdo podobné hrátky s pohádkami nežere, uznat, že scenáristicky je to kvalitní.
 |
| Hlavní pachatel - Bill Willingham |
Neplatí to však pouze pro scénář, platí to i pro kresbu, kde se vystřídali zajímaví tvůrci. Bryana Talbota asi představovat nemusím, jeho kresba je přesná a skvělá, detailní a zároveň má skvělý smysl pro nadsázku. Hned v první kapitole totiž narazíte na panel, který se vám určitě vryje do paměti. A Bryan ho zvládl skvěle. Trochu v kontrastu je to pak s méně detailní, někdy mi až přijde, že zbytečně prázdnou kresbou příběhu posledního, který má na svědomí Linda Medley. Oproti Talbotovi nebo Buckinghamovi je to najednou takové odbyté. Buckingham navíc skvěle spolupracuje se Stevem Leialohou, který vytahuje jeho kresbu tužkou. Leialohova tuš je v tomto směru přesná a dokonale dokáže vystihnout atmosféru i pointu panelu. Hlavně Wolfi v lese, to jsou téměř orgie z hlediska atmosféry a výrazů. Příběh "Láska jako z pohádky" tak vyznívá jako nejlepší nejen scenáristicky, ale i kresebně.
 |
| Původní obálka komiksu "Fables 15" |
Co říct závěrem? Buďme rádi, že se "Mýty" vrátily, protože je to jeden z komiksů, které si čtenář zaslouží. Podobně je to i s komiksem "Zámek a klíč", i na jeho pokračování čekáme docela dlouho. "Mýty: Láska jako z pohádky" vás přesvědčí o tom, že pohádky jsou skutečně drsné a nejsou to ty líbivé báchorky, co na nás chrlí televizní produkce. Správná pohádka má být horor a Willinghamovi se to daří. Krásná, barevná kresba, ale v ní je tolik krve, až se budete sami divit, kde se všechna vzala. Jenže ono to vůbec není jen o krvi. Je to o intrikách, o tom, že lidi jsou prostě zlí, ale pořád tam někde jsou ti, kteří vás přimějí věřit, že to zas tak špatné není. Rozhodně ale nečekejte, že je zde někdo jen dobrý, že nemá žádnou chybičku. Takoví lidé nejsou ani kolem nás.
Žádné komentáře:
Okomentovat