Nejprve by asi stálo za to si trochu shrnout příběh, kterého jsme byli svědky v první knize "
Thorgal: Zrazená čarodějka", protože "Thorgal: Ostrov v ledových mořích" na ni přímo navazuje. A možná i proto, že jsem se příběhu v předchozí recenzi zrovna dvakrát moc nevěnoval. Thorgal se dostal do půtky s Gandalfem Šíleným, protože se zamiloval do jeho dcery Aaricie, a ona se na oplátku zamilovala do Thorgala. Ale tak ono to tak nějak prostě bývá. Gandalfa to dost vytočilo, a tak si řekl, že bude zábava uvázat Thorgala v ledovém moři, že zde pojde hrůznou smrtí. Jenže to by Thorgal nesměl mít charisma Bruce Campbella, aby se z toho nedostal díky krásné, jednooké čarodějce. Jak se ale později ukázalo, nebylo to Thorgalovo charisma, ale čarodějčina touha po pomstě, která je svědka dohromady. Thorgal ji totiž musel rok sloužit. Něco za něco, tak to prostě funguje. Jenže nakonec ani na ten rok nedošlo, Thorgal a čarodějka se rozešli ve zlém a Gandalf se s Thorgalem usmířil. Happy end jako blázen.
Jenže, jak jistě dobře víte, to byl pouze první krátký příběh ze života Thorgala, ale ještě dalších 33 (možná jich postupně bude i více), které jsme měli číst. Šťastně to nemohlo skončit a hned první scéna druhého dílu nám dá tušit, že to šťastné nebude. Aaricie se připravuje na svatbu s Thorgalem, ale po nebi krouží dva velcí orli, možné až trochu moc velcí, možná až trochu moc blízko. Stane se, co možná ne každý čekal - Aaricie je orli unesena. Jen v tomhle jednom prvku se skrývá tolik krásného, co může fantasy přinést. Najednou víte, že nesledujete něco historického, ale skutečně dobrodružné fantasy, které vás ještě může překvapit. Jasně, už v prvním díle byla čarodějka a nějaká ta magie se zde projevila, ale tady naplno pociťujete, že se mýt spojují s fantasy, že se dobrodružná literatura spojuje s historií, i když smyšlenou, pořád trochu uvěřitelnou. Copak si nedovedete sami představit, jak v těch chladných končinách vznikají podobné příběhy jen proto, že ti lidé zde nemají co dělat, ale také proto, že zde číhají různá nebezpečí, která vás mohou hodně silně zaskočit. A třeba vám roztrhnout hrdlo.
Příběh ale pokračuje dál a my zjišťujeme, že je zde mnohem větší provázanost s první dílem, než jak by se na první pohled zdálo. Dokonce se znovu setkáme i s postavou zrazené čarodějky, ale to trochu předbíhám. Thorgal se musí vydat na záchranu své milované, ale není sám, jsou s ním i další vikingové. Jenže to není tak snadné. Na plavbu se vydali s minimem zásob a pronásledování lodi, která se jim už v podstatě ztratila, je zavádí až do oblasti ledových moří, kam se prostě bez zásob nemohou vypravit. Vrátit se, nebo pokračovat? Jedni se chtějí vrátit, Aariciin bratr, který mimochodem nenávidí Thorgala, by zase pokračoval. Dojde ke vzpouře a příběh se nám zase komplikuje. Jako kdyby bylo Thorgalovi souzeno, že skutečně musí v ledovém oceánu zemřít. Když už si říkáte, že se nemůže stát nic, co by je zachránilo, nakonec přece jen pomoc přijde. A tady bych asi skončil s tím, o čem je příběh a trochu bych se zaměřil na to, jaký je scénář.
Ano, Jean Van Hamme využívá něco, co nazýváme deus ex machina neboli bůh ze stroje. Je vám jasné, že někdo musí postavu zachránit, ale když to přijde, je to v podstatě štěstí, náhoda, takový zásah shůry. O bozích se zde mluví hodně, ale je to snesitelné, protože je to víra v bohy severské. Vzývá se Odin a Thor, to jsou bohové, k nimž je možné vzhlížet. A nakonec, deus ex machina tady ani nevadí. Ten příběh je natolik dobře vystavěn, že zde prostě musí být momenty, kdy je hlavní hrdina ve velkém nebezpečí, z něhož se nemusí vždy dostat vlastním přičiněním. Naopak si myslím, že tohle z Thorgala dělá hrdinu mnohem přístupnějšího. Není to nezničitelný Conan, který se ze všeho dostane sám, ale někdy prostě potřebuje pomoc. Navíc to není takový bijec, který by za každou cenu volil zbraň, naopak, raději se spokojí s tím, když může zůstat u méně agresivních činů.
 |
| A takhle to vypadá v originále |
Jean Van Hamme má dar, kdy je schopen vytvořit příběh, který kombinuje žánry a přesto zůstává uvěřitelný. "Thorgal: Ostrov v ledových mořích", a obecně celá série, jsou kombinací fantasy a sci-fi. Není to unikátní, ale dohromady je to podáno formou, která zaujme. Hlavní je ale dobrodružství. S Thorgalem se dostáváme do různých krajů a míst, která jsou krásná a zároveň bezútěšná, ale to v nás, i díky Rosińského kresbě, vzbuzuje naopak touhu se těmito krajinami prodírat a být v nich co nejčastěji. Jestli v sobě máte trochu dobrodružného ducha - a nevadí, že jste třeba povaleči jako já - tyhle komiksy si budete užívat, protože je to přesně to, co potřebujete. Tohle je důvod, proč Howard psal Conana. Aby se sám dostal do světa, kde to funguje na principech cti, kde ženy jsou krásné a příběhy jímavé. Nehledejte zde vyprsné ženy, tohle jsou ženy krásné jako Brigitte Bardot. Mají v sobě nevinnost i nespoutanost. Hledejte příběhy, které vás pohltí a aspoň na chvíli, bohužel někdy poměrně krátkou, vás pohltí.
Žádné komentáře:
Okomentovat