"Odinova Hora" (v originále "La Montagne d'Odin") je příběhem, kde se Aaricie chce vydat za svou matkou. Krása tohoto příběhu tkví v tom, že nám odhaluje, jak krásně naivní a nevinné jsou děti a jak je snadné toho zneužít. Aaricie se dostává do nebezpečí jen tím, že jí nikdo nebyl schopen říct, co se vlastně její mamince stalo, kam se vydala. Thorgal je pak samozřejmě tím, kdo jí zachrání. Již na konci tohoto prvního příběhu je naznačeno, že Aaricie a Thorgal budou mít společnou budoucnost. Rosiński dostal za úkol kreslit mladé podoby Thorgala a Aaricie a myslím, že se úkolu zhostil skvěle. Jejich rysy jsou dětské, ale zároveň v nich klidně můžete hledat podoby jejich dospělých verzí. Komiks tak ukazuje komplexnost ve výstavbě Thorgalova světa a schopnost udržet postavy zajímavé v různých obdobích jejich života.
Další příběh dostal název "První sníh" (v originále "Première Neige"). I když se zdá, že na první pohled - alespoň podle názvu - je to příběh laskavý, přece jen je nutné si uvědomit, že s prvním sněhem přichází zima. Zima není laskavá a pro Thorgala nemá být laskavá vůbec. I když je on vlastně hlavní postavou tohoto příběhu, stejně tak je jí i Aaricie. Thorgalův adoptivní otec, náčelník vikingů Leif Haraldson, umírá. Koná se velký pohřeb, po němž je Thorgal rozhodnut odejít. Ví, že Gandalf Šílený mu nepřeje a že se ho bude chtít zbavit. Aaricie ho nechce nechat jít, nechce ho opustit, ale Thorgal si nedá nic vymluvit a odchází do hor v době, kdy se objevuje první sníh. Jeho šance na přežití je mizivá. Lidé jsou ale lakomí a vypočítaví a Aaricie využívá nenasytnosti vlastního otce, aby Thorgala zachránila. Jean Van Hamme zase ukazuje, jak na malém prostoru dokáže rozvinout chytrou zápletku.
 |
| Jedna s kreseb malé Aaricie |
"Holmgang" (v originále "Holmganda") je souboj, kdy se dva muži utkávají na malém skalnatém ostrůvku. Vrátit se může pouze jediný, ten, který souboj vyhrál. K tomuto souboji vyzývá Bjorn, Gandalfův syn a bratr Aaricie, od níž se nemůže víc lišit, Thorgala za svou urážku. I když je souboj určen dospělým, Gandalf v tom vidí možnost, jak se zbavit Thorgala navždy. Samozřejmě, že nedojde na čestný souboj, na to jsou Gandalf a Bjorn příliš proradní a příliš slabí, ale zase se má ukázat, koho má Thorgal v Aaricii. Tahle holka je neskutečná. Je vidět, že by svou chytrostí bratra i otce strčila do kapsy. Naštěstí je ona tou hodnou, tím andělem, do něhož je možné se zamilovat. Thorgal si jen těžko mohl vybrat lépe. I když se jedná o příběh poměrně dospělý, Jean Van Hamme nezapomíná na to, že postavami jsou děti a je zde stále ona příjemná naivita.
 |
| Originální stránka z prvního příběhu pro srovnání s první českou ukázkou |
A poslední povídkou v této knize jsou "Tjahziho slzy" (v originále "Les larmes de Tjahzi"). Jedná se o povídku odlišnou, unikátní a tím pravděpodobně i nejlepší v celém sešitu. Na Thorgala je zaměřeno skutečně minimálně a objevuje se až a konci, aby ukázal, že je tím, kdo Aaricii má skutečně rád a že by se ji vydal hledat snad kamkoli (v dospělosti, jak už jsme byli svědky ve druhém díle ("
Thorgal: Ostrov v ledových mořích"). Zaměřeno je na Aaricii a na jednoho severského boha Vigrida, nepříliš významného, který je spíše bardem než hrdinou. Přesto se chce alespoň jednou vypravit na zemi, aby zde vykonal nějaký ten skutek, jímž by se postavil po bok hrdinů. Na dvou stránkách je vyprávěn mýtus, který je následně propojen s Thorgalovou dobou. Aaricie se stává průvodkyní boha a tento příběh je doslova magický. Tenhle příběh je doslova prodchnut laskavostí a dobrem. I když se jedná o dobrodružství, je to jedno z těch, kde víte, že skončí dobře a jste tomu rádi. Takový příběh ve vás pak zanechá příjemné pocity.
 |
| Jedna z dospělejších podob Aaricie od Romana Surzenka |
Krátké povídky Thorgalovi sluší, o tom žádná. Skvěle dokreslují to, co se nám snaží říct hlavní příběh Thorgalovy dospělosti. Poznáváme, kde vznikala láska, poznáváme, kde vznikala nenávist. Každá z povídek si zaslouží pozornost a nejen proto, že má nějaký význam pro celou sérii, ale hlavně proto, že se jedná o povídky dobré. Jsou vystavěny na fungujícím světě, na pevných základech a je vidět, že Jean Van Hamme měl o čem vyprávět a že se Grzegorz Rosiński kresbou bavil a zbytečně se ji nesnažil ošidit. I když jsou některé panely prázdné, například v prvním příběhu je to kvůli efektu, nikoli proto, že by se Grzegorz rozhodl, že bude kreslit jen postavy. Nadšení z téhle série u mě neopadá a je mi až líto, že jsem se o ní nedověděl dřív.
Žádné komentáře:
Okomentovat