Nadšený z Thorgala jsem se pustil do dalšího hrdiny, který má rozhodně evropský charakter, a to už jenom při pohledu na jeho kresbu. Tím hrdinou je Rahan. I když komiks, který jsem držel v ruce a který bych tu chtěl dnes rozebrat, není rozhodně nijak starý, vyšel v roce 1999, jako kdyby na vás dýchal ze starších dob. Klidně by mohl v roce 1977 poprvé vycházet z Thorgalem v magazínu "Tintin". Jenže ono to tak nějak trochu i bylo. Rahan je totiž ještě starším komiksem, než je Thorgal. Jeho první příběh se začal psát v roce 1969 v jiném legendárním francouzském časopise, kterým byl - a stále ještě je - Pif Gadget. V roce 1999 tedy Rahan slavil už třicet let a právě to byl důvod, aby vznikl komiks "Rahan a Sluneční doupě". Roger Lécureux a André Chéret se rozhodli, že těch třicet let je třeba oslavit, a tak společně vytvořili nový sešit, doposud nevydaný příběh "Rahan a Sluneční doupě".
Kniha má 60 stran a je tak delší než klasická evropská alba, ať už je to "Thorgal", "Asterix" nebo třeba "XIII". Nutno říct, že zrovna v tomhle případě to není něco zas až tak zásadního. Tím nechci říct, že by se mi příběh nelíbil, ale přece jen jsem měl pocit, že se zase něco tak zásadního neděje. Ale řekněme si ještě něco málo o Rahanovi, ať víme, s čím vlastně máme tu čest. Příběhy Rahana se odehrávají v pravěku. Není to takový ten klasický neandrtálec, který by měl hromadu svalů a k tomu mozek z mlhy, ale zdá se, že dokáže přemýšlet. Přesto je do jisté míry zachováno to, že se jedná o člověka jednoduššího. Přemýšlení místních osob je jednodušší, na svět mají zkreslené pohledy, protože neví nic o vědě, neví nic o tom, jak svět skutečně funguje. Když řeknu, že celý příběh komiksu "Rahan a Sluneční doupě" je o tom, že se Rahan honí za místem, kam chodí slunce spát, budu trochu zjednodušovat, na druhou stranu zase ne tolik.
V jednoduchosti je síla, o tom žádná a musím říct, že i když je hlavní zápletka směřována právě na to, že Rahan musí poznat, kde je vlastně pravda, anebo alespoň její část, odehrává se toho v komiksu mnohem více. Seznamujeme se s kmenem, který žije na ostrově, které je Slunečním doupětem. Tento kmen vzývá určitá pravidla a má minulost, kterou se dovídáme z legend. Tohle je něco, co mám osobně rád, protože vyprávění příběhů, to je jednoduše něco, co baví i mě samotného. Celý příběh, který nám však Roger Lécureux představuje, však není až tak zásadní. Nevím, jestli je to příběh, díky němuž si k Rahanovi uděláme vztah, pokud ho neznáme. Ano, je pravda, že není potřeba znát celou mytologii, která se za tímhle hrdinou skrývá, je nám v úvodu představen docela dobře, ale přesto mám pocit, že to bude chtít ještě minimálně jednu knihu, abychom si na Rahana zvykli a snesli se s ním.
Jeden problém může tkvět i v tom, že Rahan prostě vypadá malinko staře. Osobně mi to nevadí a jsem rád, že na mě dýchá krásná ruční kresba Andrého Chéreta (i když sám nemám nic ani proti kresbě počítačové), ale bohužel ne všichni se na to dívají stejně. Na mě vždycky dýchne určitá nostalgie. Najednou se ocitám na krásných místech, která byla vytvořena fantazií, ale přesto mohou existovat na zemi. Doba však už nikoli. "Rahan" je prehistorickým komiksem, ale to neznamená, že tu jsou prvky fantasy anebo alespoň něco, co bychom za fantasy považovat mohli - například zvířata. Kresba a prostředí dokáží místy zakrýt skutečnost, že Rahan je až příliš podobný jinému literárnímu hrdinovi. Tím není nikdo jiný než Tarzan. Kopírování moc nepomáhá ani to, že se Rahan sem tam rád zhoupne na liáně.
Jak shrnout dojmy ze sešitu "Rahan a Sluneční doupě"? Rozhodně se nejedná o něco, do čeho bych se musel nutit. Příběh jsem přečetl a užíval jsem si ho, ale přesto jsem měl pocit, že tomu něco malinko chybí. Snad trochu lepší zápletka, i když tenhle příběh kresbě docela seděl. Nešlo jen o akci, ale také o vztahy lidí, ty jsou možná o něco důležitější, než sama akce, která však také rozhodně nezklame. Bohužel je její většina v prvních několika stranách, kde se shrnují některé Rahanovy příběhy. Jak jsem psal výše, na seznámení to stačí, ale na nadšení bude potřeba ještě jedna zkouška, jeden díl. Přesto si komiks mohou užít nejen staromilci. Evropské komiksy vás dokážou vtáhnout do míst, kam se to americkému komiksu nepovede. Dělá to ta evropská škola a André Chéret je jejím skvělým zástupcem (hned úžasná první stránka to dokazuje) a své jméno si udělal právě na Rahanovi. Zaslouženě.
P.S.: Trochu jsem v téhle recenzi opomněl vydávání "Rahana" v České republice, a tak se k němu vrátím ještě v další recenzi na knihu "Rahan a Rozpolcená hora".
Žádné komentáře:
Okomentovat