Když jsem otevřel druhou knihu série "Líbání zakázáno", stále jsem si ještě říkal, že ten celkem dobrý dojem, který na mě udělal
první díl, jsem si možná jen vymyslel, možná to byla jen nějaká vlčí mlha. Jenže hned na několika prvních stranách mě Nači Júki dokázala dostat do stejného rozpoložení jako v první knize. Ne, tohle už rozhodně nebyla náhoda. "Líbání zakázáno" je prostě hravá manga, a i když je to romantiky pro holky (to neříkám pejorativně, ale proto, že je to tak autorkou i původním japonským vydavatelem zamýšleno), ta hravost mě neskutečně baví, stejně jako vtipy, které mnohdy vycházejí z trapnosti, ale nikdy nezacházejí tak daleko, abyste se sami museli cítit trapně z toho, že to čtete. Myslím, že to je dobře. Kolikrát se vám u americké romantiky stane, že máte chuť vypnout film? Myslím, že srovnání s filmem není až tak mimo mísu.
Manga má filmový (nebo alespoň televizní) potenciál obrovský, což se projevilo i v tom, že velké množství anime vychází právě ze svých manga předloh. Tohle není úplně případ "Líbání zakázáno". K jeho převedení do anime nedošlo. Dokážu si ale tuhle mangu představit jako krátký seriál, který by mohl pobavit. Humor je zde v podstatě groteskní, stejně tak i založený na konverzacích. Bohužel se bojím toho, že v případě anime by se ten humor vytratil pod nánosem romantiky. Na papíře se to až tak neděje a "Líbání zakázáno" tak může zaujmout i ty, kteří se v romantice tolik nevyžívají. Je to částečně i tím, že je komiks černobílý. Kdyby zde byla barva, hodně bych se bál toho, že by se čtenáři ze všech těch barviček laděných do křiklavých odstínů a do růžové, mohlo udělat nevolno. Takhle ale komiks vyznívá celkem decentně a čtenář se víc soustředí na humor, než na to, jaké by to mohlo být, kdyby...
Předchozí díl nás zanechal před zajímavou situací. Jak to tak vypadá, naše hlavní hrdinka se poprvé nelíbala s krasavcem Gouem, ale v minulosti už byl někdo jiný, kdo jí vzal její první polibek. Místy mám pocit, že kdyby se tohle dostalo ven, Mako by byla skoro za lehkou dívku. Nevím, jestli je Japonsko tak konzervativní zemí, ale ten dojem skutečně mám. V novém díle nás čekají dvě zásadní události - výlet na pláž alias vaření vývaru z mušlí a televizní natáčení, kterého se Mako má také účastnit. První událost je důležitá v tom smyslu, kdy se Mako musí dovědět, co cítí, protože v tom očividně má pořádný hokej, druhá událost je zde proto, aby poznala, kým je vlastně Gou, její hvězda. No, nejen její. Gou je prostě hvězda všech mladých holek. Z dopisů od čtenářů, které jsou v komiksu také zveřejněny, je patrné, že se kreslení chlapci v téhle manze vůbec stali pro japonské dívky zajímavými.
Nači Júki ukazuje, že výstavba příběhu pro ni není úplně neznámou a dokáže nechat děj plynout, stejně jako mu dát nový zlom. Jednotlivé kapitoly na sebe navazují, a i když je to lovení mušlí přece jen trochu natahované, člověk se úplně nenudí, protože konfrontace charakterů a jejich různorodé chování jsou prostě zábavné. Honě tomu dopomáhá kresba autorky, která vyhrává hlavně ve chvílích, kdy zjednodušuje. Vy víte, že přijde nějaký vtip, ale právě to zjednodušení ho podtrhne. Mako, která sbírá mušle rychlostí veverky na kofeinovém tripu při hyperglykemickém záchvatu, je prostě scénou, která ve vás vyvolá úsměv. Tohle je navíc dáno do souvislosti s tím, jak si dívka sama není schopna přiznat své city. Nemůžu si pomoct, ale prostě mě to baví.
Kniha obsahuje jeden bonusový příběh Klubu kavalírů. Jedná se o kapitolu navíc, která se vrací k postavě Ai a také začátku Klubu kavalírů jako takového. Jsou zde ještě další bonusy, především pak v podobě odpovědí na otázky čtenářů, ale také kresba ústřední dvojice (Gou a Mako) od jiné autorky romantické mangy. Tou je Megumi Hazuki, která je u nás prozatím autorkou poměrně neznámou a dá se předpokládat, že takové i nějakou dobu zůstane. Přece jen, mangy u nás tolik nevychází a většinou se jedou série, které už vyšly. Osobně doufám, že to bude stále lepší, protože zde rozhodně jsou komiksy, které stojí za pozornost. Například i "Líbání zakázáno".
Když tak o téhle recenzi přemýšlím, mám pocit, že se vlastně snažím omlouvat za to, že se mi kniha líbila. Takový dojem bych však nechtěl vyvolávat. Kniha "Líbání zakázáno 2", stejně jako
první kniha, je jednoduše dobrá. Tak to prostě je. Jsou zde dobré vtipy, kterým se jde smát, hlavně proto, že jsou podány s lehkostí, která v humoru mnohdy velmi chybí. Netlačí se na pilu. Navíc dochází k tomu, že humorný pohled obrušuje romantiku jen na základ. I když je to pořád romantika, je snesitelná i pro ty, kteří ji prvoplánově nevyhledávají. Vždycky jsem byl zastáncem toho, že by si člověk neměl vyhrazovat jeden žánr, který ho zajímá. Ochuzuje se tak o jiné, také dobré příběhy. Já jsem rád, že jsem se k Líbání zakázáno" dostal, protože mě komiks jednoduše pobavil. A tohle člověk někdy potřebuje. Nenáročnou zábavu, na které je vidět, že autorovi nešlo o nic jiného, než vytvořit něco, co se bude líbit. Autorka si musela tvorbu užívat a já si stejně tak užíval čtení. A vzhledem k tomu, že si myslím, že jsem prvnímu dílu tak minimálně 5 % na hodnocení ubral, tady to vynahrazuji.
Žádné komentáře:
Okomentovat