"Tří úkoly pro Klytoru" jsou moje první setkání s Fanoušem. Sice už jsem si stačil během těch pár dní nastudovat i něco málo, co je o Fanoušovi dostupné na internetu, ale musím se takhle přiznat hned na začátku. A trochu se kát. Kaji se v tom smyslu, že český komiks je něco, co dlouhodobě opomíjím, i když si česká tvorba jednoznačně zaslouží mou pozornost. A nejen mou, samozřejmě. Po setkání s Petrem Koplem a jeho "
Tajemným hradem v Karpatech" jsem si již podruhé uvědomil, že čeští autoři ještě ví, co je to příběh. Nejde jim pouze o to, aby vytvořili zajímavý experiment, aby se z tvorby na českém trhu stalo něco maximálně undergroundové, protože to zní dobře a artová tvorba je něco, co letí. Bohužel je to jeden z mnoha zprofanovaných pojmů. Když se řekne brak, většinou se má na mysli horor. Jenže brak není nutně něco nekvalitního, i když toto slovo v současné době má právě tyto konotace. Brak je něco víc. Za art je pak naopak považováno všechno, co je mimo mainstream. Ne nutně, ale většinou to tak skutečně vyznívá. Jakmile nesledujete něco, po čem baží většina a z čeho jsou velké peníze, zajímáte se o artovou tvorbu. Nebo underground. Nebo experimentální autory.
Dan Černý je také tak trochu experimentálním autorem. Jenže už je to nějaká doba, co na čtenářích vyzkoušel svého Fanouše, ale i jiné komiksy, jiné postavy. Jeho experimentování tkví hlavně v tom, co lidé v příběhu snesou. Nahotu? Vulgární slova? Brutalitu? Kde je ta hranice vkusu? Kde je hranice pokleslého žánru? Myslím si, že jí Dan Černý ještě nenašel, protože to vypadá, že moc dobře ví, kolik si může dovolit. A i když na vás na zadní obálce vyskočí text o tom, že je v komiksu víc sexu než v "Jurském parku", "
Hvězdných válkách" a "
Hobitovi" je třeba si uvědomit, že ani v jednom díle zrovna toho sexu moc není. "Tři úkoly pro Klytoru" tak rozhodně nejsou erotickým komiksem, a že i tohle Dan Černý umí, jak se můžeme
přesvědčit na jeho stránkách.
Fanouš je fenomén anebo má alespoň potenciál, aby se jím stal, pokud ho masy přijmou. Dan Černá zdě nahazuje na hurvínkovskou tradici, ale chápe se jí po svém. I když je Fanouš v podstatě takovým obyčejným klukem, na první pohled, když se tváří neutrálně, ve skutečnosti je to naprostý opak obyčejnosti a všednosti. Z jeho úst se linou hlášky, za které by se většina osob, které jsou veřejnosti na očích musela stydět (alespoň ve většině ostatních zemí Evropy), jeho slova jsou plná xenofobie, ponižování, ubližování a možná i nenávisti, ale ten jeho kukuč, a to, jak se nakonec chová, to vás k němu stejně přimkne, protože i když je tenhle hypergénius a zabiják paranormálního sajrajtu protiva protivný, stejně mu jde hlavně o dobro, a když už po někom pase, tak je to většinou pouze onen zmiňovaný paranormální sajrajt, anebo alespoň někdo, kdo je zlý. Teď omluvte můj jazyk, ale skoro mi přijde, že Fanouš vyjadřuje určitou část české povahy. Jsme neustále nasraní, nadáváme na všechno, ale uvnitř jsme vlastně dobráci. Nebo alespoň někteří z nás. S touto charakteristikou české povahy souvisí i výběr jména, kdy Fanouš, nebo tedy František je jedno z velmi tradičních českých jmen.
Fanouš se na našem komiksovém trhu uvedl už jedním samostatným komiksem, který nese název "Fanouš: Továrna zkázy". Tenhle příběh byl napsaný až po komiksu "Tři úkoly pro Klytoru", ale vzhledem k tomu, že čtenáři si oblíbili hlavně Fanouše a on je navíc i v názvu, rozhodli se vydavatel s autorem, že nejprve vyjde "Továrna zkázy", kde má Fanouš významnější úlohu. "Tři úkoly pro Klytoru" se soustředí hlavně na tuto osobitou dívčinu, která je velmi volnomyšlenkářská, což dokáže i tím, že nemá problémy využít své tělo, když je třeba. Většinou tak ale činí proto, aby pomohla Fanoušovi, nikoli proto, aby si sama užila. Pomáhat mu tentokrát musí, protože oba jsou uneseni mimozemšťany s německým přízvukem a končí na planetě, kde vládne zlá královna, která chce Fanouše za manžela a Klytoru na popraviště. Klytora, aby se ze svého trestu vyvlekla, musí splnit tři nesplnitelné úkoly. Její řešení jsou neortodoxní, nekorektní a zábavná. Všimli jste si, jak se dnes hodně používá slovo korektní a nekorektní, většinou ve významu společenském nebo politickém. Svědčí to o tom, že jsme poměrně upjatí a máme velmi nízké hranice toho, co považujeme za dobrý vkus. Nebo alespoň obecně má společnost takový pohled.
Já mám hranice poměrně posunuté a myslím, že i jiní lidé zjistí, že korektnost a nekorektnost je velmi subjektivní. Jsem si jistý, že komiks "Fanouš: Tři úkoly pro Klytoru" dokáže pohoršit, ale stejně tak jsem si jistý, že to není pouze komiks pro volnomyšlenkáře. Dan Černý především vypráví příběh, ten zde je a je dobrý. Jsou zde zajímavé zvraty, příběh je promyšlený a pořád se něco děje. Navíc si všímejte kresby. Panely nejsou prázdné a sem tam naleznete příjemné detaily, které mrknou na komiksové fanoušky. Skvělý spodní panel na straně 82 nebo moucha na jednom z panelů na straně 91 jsou přesně takovými. Ale komiks si užijete i bez tohoto pomrkávání. "Tři úkoly pro Klytoru" prostě stojí za to. Užívejte si ty Fanoušovy vytočené výrazy, užívejte si Klytořinu pohodovost a také krásu. Vydání dobré, snad jen v tom malém formátu zamrzí bonusová galerie, kde by si každý obrázek zasloužil vlastní stranu, přece jen, formát už je takhle poměrně malý. Nic to však nemění na kvalitách tohoto možná trochu kontroverzního, ale hlavně černohumorného, zábavného a vypravěčsky uceleného díla.
Žádné komentáře:
Okomentovat