A zase jedna manga. Jsem rád, že jsem měl možnost dostat se k soubornému vydání něčeho jiného, co nevychází u nakladatelství
Crew, i když tomu se podařilo získat pro sebe známé a oblíbené série. Nakladatelství
Talpress se už před nějakou dobou pustilo do sérií méně známých, ale mám pocit, že se povědomí o těchto komiksech nedoneslo mezi komiksáky, tedy alespoň ty, co nevyznávají pouze mangu, ale komiks obecně. Je to škoda, opět, protože po přečtení knihy "Elegie pro ovečku 1" jsem zjistil, že ono té kvalitní mangy u nás je rozhodně více, než jen v podobě komiksů "Crying Freeman" nebo třeba "
Death Note: Zápisník smrti". O kvalitě méně známých manga titulů jsem se přesvědčil již sérií "
Líbání zakázáno", která mi ukázala, že komiksová romance může být skutečně velmi zábavná.
"Elegie pro ovečku" je sérií, která je označována kategorií seinen, tedy manga pro mužské čtenáře ve věku od 18 do 30 let. Když řeknu, že je to psychologická upíří romance, možná se budete tomu zařazení trochu divit, ale skutečně tomu tak je. Série mnohem více přinese mužským čtenářům, a to především proto, že je zde, již od prvního dílu, naprosto skvěle vystavěna psychologie hlavního hrdiny. Autorka Kei Toume pochopila, co je tím nejhorším, co s sebou upírství nese - žízeň. Být upírem, to není o kráse, není to o nádherné nesmrtelnosti, nepřemožitelnosti, je to o tom, že člověk trpí hladem, potřebuje krev, bez ní začíná šílet, a i když má výčitky svědomí, musí zabít, aby žil a aby se ještě více užíral. Když se dá upírovi lidská duše, může být skutečně skvělou postavou pro psychologicky zaměřený příběh.
Kazuna je naprosto normální student. Je trochu znuděný ze školy a také ze svého života. Cítí vztek vůči svému skutečnému otci, který ho, jako malého zanechal svému bratrovi, aby mohl vychovávat své druhé dítě, starší dívku Chizunu. Právě v poslední době se u Kazuny probouzí vzpomínky, o nichž ani nevěděl, že je má. Vadí mu, co mu otec udělal, vadí mu, že jeho noví rodiče, opatrovníci, kteří jsou jeho příbuznými, teta a strýc jsou lidé, ke kterým nemá tak dobrý vztah. Možná by to i chtěl zlepšit, ale najednou se objevuje mnohem větší problém. Na uměleckém kroužku, kam chodí jen on a dívka Yaegashi (ani učitel se neobtěžuje přijít, což ukazuje na krásnou japonskou hravost při vytváření příběhů, ač vážnějšího charakteru), ho Yaegashi maluje, ale on najednou vidí její krev. Zranila se o jeden z brutálních malířských nástrojů. Kezunovi se zamotá hlava. Něco se s ním děje. Něco nepěkného Dovídá se záhy. Tenhle stav a skutečnost, že se mu vybavují staré vzpomínky, ho zavedou do domu, kde jako capart žil se svými skutečnými rodiči. V domnění, že je dům dávno opuštěný, vstoupí. Překvapený zde nachází svou sestru, která mu odhaluje tajemství - jejich rodina jsou upíři.
Autorka si musí být hodně věřit, když tohle odhalení dá rovnou do první kapitoly. Samozřejmě, že pak nějakou dobu trvá, než Kazuna skutečně uvěří, ale přesto je zde sebevědomí autorky, která ví, co chce vyprávět a nebojí se střílet hned na začátku ostrými náboji. V prvním díle jí to rozhodně vyšlo. Nejen, že rozehrává upíří, depresivní rovinu, ale daří se jí rozehrát i zajímavou romantickou, ale stejně tak depresivní rovinu. Prvním dílem vás dokáže navnadit a udržet v napětí. Postavy jsou dobře napsány a dostanou se vám celkem snadno pod kůži. Bude vás zajímat, jak jejich příběh bude pokračovat, jak moc si autorka žánr přizpůsobí pro sebe. Daří se jí to skvěle. Vyváří realistickou podobu upíra jako nemocného člověka. Já na tohle slyším. Zajímá mě každý upír, který na slunci nepableskuje jak vyleštěná záchodová mísa.
"Elegie pro ovečku 1" není přímo temným komiksem, ale rozhodně se jedná o mangu, která v sobě má pořádnou dávku deprese. A to myslím v tom nejlepším! Na kresbě je to patrné. Kresby obálek, možná spíš malby, jsou něco jiného, než jsme zvyklí. Tady je jasné, že s nimi počítač neměl moc co do činění, ale že se jelo v ruce s krásnými, nevýraznými barvami. Jakmile se ale na obálku podíváte, dojde vám, že tohle je přece jen trochu jiná manga. Rozhodně to není nic jako "Naruto". Je to patrné i na kresbě jednotlivých kapitol. Ani v jednom případě tu nenarazíte na onen afektovaný styl, kdy se obličej postav zjednodušuje téměř na emotikony. "Elegie pro ovečku" (celá sedmidílná série) je ukázkou toho, že manga může být pro dospělé a může bavit tím správným způsobem. Není to přímo horor, alespoň zatím, ale jako psychologické drama kniha skutečně funguje výborně. Vážnost v kresbě je poměrně důležitá, protože ta jen podtrhává dojem z celé knihy, který je dobrý. Tohle není kniha, která by měla zapadnout.
Skryt mezi ovcemi
krčí se vlk
ač na pohled stejní
jen on drápy má
Komiks se otevírá krásným citátem. Je to naprosto geniální vyjádření celého příběhu, ale vlastně i světa kolem nás. To zlo, které někdy vkládáme do různých monster, je pořád jen mezi námi samotnými. V tom obrovském lidském stádu jsou ovce, ale mezi nimi jsou vlci, kteří mají rádi jehněčí.
Na závěr krátké útržky toho, o čem jsou jednotlivé kapitoly, do kterých je každá kniha dělena.
Žádné komentáře:
Okomentovat