Kresba: Riccardo Burchielli a Brian Wood
Matty Roth je v demilitarizované zóně pěkně dlouho. Nikdo by to ani neřekl, ale už jsou to dva roky, co se zde objevil poprvé. Uteklo to jako voda, ale rozhodně se nedá říct, že by se nějak nudil. Matty si vydobyl postavení, díky kterému je v DMZ uznávaným člověkem a vlastně pořád jediným reportérem, který z oblasti poskytuje zprávy. Navíc pravdivé zprávy. Má však mnohem lepší spojence mimo DMZ, a jak to tak vypadá, ani jeho nepřátelé, které si přece jen udělal, na něj zatím nemohou. On si ale hodlá udělat nepřátele další.
O rekonstrukci demilitarizované zóny a především jejích památných míst, jako jsou Ground Zero nebo Empire State Building, se stará gigantická společnost Trustwell, která je důvěryhodná asi jako soudce, kterému z taláru čouhají bankovky a do práce přijel novým Ferrari, které řídila vyprsená blondýna. Trustwell je společnost, která chce převzít moc a je jí jedno, jakými nástroji toho dosáhne. Jednoznačně ukázka toho, jak korporátní Amerika prostupuje do politické sféry a jak se stává tou, která ovlivňuje rozhodování na nejvyšších úrovních. Koneckonců, nemusí se to vztahovat jen na Ameriku.
Není to nic nového. Amerika je podle všeho prolezlá a shnilá a promítá se to i do mezinárodního měřítka. OSN má v "DMZ: Veřejné práce" zvláštní postavení a až v úplném závěru se dovídáme, co je vlastně zač a kde stojí ve válce, která pomalu stravuje celé USA, nejen Manhattan. Matty ale není jen obyčejným popisovatelem událostí, je tím, kdo je do nich přímo vtažen. Opět se stává obětí násilí a únosů, je vtahován do děje, ale není tím, kdo situaci ovládá, je spíše tím, kdo je ovládaný.
Matty chce jen reportáž, ale události se proti němu spiknou. Z pozorovatele se stává ten, kdo určuje děj, ať svou nečinností, nebo tím, jak je postrkován dál. Kolotoč kolem něj je jen těžko zastavitelný, těch, kdo má na DMZ zájem, je až příliš mnoho. Je to Trustwell, je to OSN, jsou to Svobodné státy a samozřejmě i armáda Spojených států amerických. Kdo nakonec vyhrává? Ani jedna strana, samozřejmě, protože vítězem (a zároveň navždy poraženým) je pouze a jedině DMZ, oblast, která se odmítá změnit a přizpůsobit, polepšit se a vplout do nové éry. Je to místo, kde se zastavil čas a kde válka pořád neskončila a jen tak neskončí, ač zrovna boje probíhat nemusí.
 |
| Původní obálka komiksu "DMZ 17" |
"DMZ: Veřejné práce" jsou uzavřeným příběhem, který ukazuje, jak je život tvrdý, jak se s nikým nemazlí, a že i hrdinský skutek může být po zásluze potrestán. Co se mi líbí, to je překlad. Ve druhém díle "DMZ: Tělo novináře" bylo hlavně v poslední kapitole pár podivný slovních spojení, ale v "DMZ: Veřejné práce" se zdá většinou vše v pořádku. Příjemné jsou i poslední stránky, kde je trocha té galerie, která sice nepřinese nic nového, ale nahlédnout do kuchyně tvůrců vždycky stojí za to. Například různé podoby Zee jsou zajímavé. Třetí díl se povedl, a i když se humoru od Wooda nedočkáme, jsem docela zvědavý, jaké budou Mattyho další osudy.
Žádné komentáře:
Okomentovat