Se Spiderem Jerusalemem jsme se setkali už sedmkrát a pokaždé to bylo setkání, které stálo za to. Ani tentokrát tomu není jinak. Poosmé a pořád kvalitně. Ale tohle je Warren Ellis, on umí psát kvalitní komiksy, pokud jste si náhodou ještě nevšimli. O Spiderovi toho víme už docela dost. Musel se odstěhovat z Města do hor, aby se ve Městě nezbláznil. Mohlo by se stát, že by všechny vyvraždil. Po období klidu však přicházejí zprávy a Spidera potřebují ve Městě. A on se odhodlá. Chce šířit pravdu. Po svém. Spider není milý člověk, je to vlastně šmejd, a proto, aby napsal pravdu, udělá všechno. Přesto je to mezi tím svinstvem kladný hrdina. Má svoje asistentky, má svůj sloupek, i když o ten už vlastně přišel. Teď je na volné noze a to se do toho teprve pouští naplno. Jenže ani jemu není přána nesmrtelnost.
Již v minulém díle si jistě pozorný čtenář všiml, že se Spiderovi pouští krev z nosu a že je z toho sám celkem špatný. Není se čemu divit. Osmý díl nám jasně předestírá, že tohle je stav, v němž se nebude nacházet dlouho. Ne proto, že by se našel lék, ale proto, že je nemoc již v takovém stadiu, že má prostě smůlu. Jenže mu pořád ještě zbývá jeden zásadní úkol. Ve Washingtonu si v oválné pracovně sedí člověk, který je takový šmejd, že ho tam Spider nemůže už jen ze samotného principu nechat. Ještě před tím, než se změní na ležící zeleninu, se Spider zařekne, že musí prezidenta zničit. Fešák si rozhodně něco podobného zaslouží, protože stačí jeden jediný pohled na ten jeho rozjařený obličej, a člověk má chuť jít nakoupit do sportovních potřeb a do železářství. Abyste si nemuseli moc dlouho domýšlet: Do prvního pro baseballovou pálku, do druhého pro dlouhé hřebíky a možná i kladivo, pokud ho doma nemáte.
"Transmetropolitan: Žalozpěv" se čte doslova jedním dechem. Lehl jsem si - v nemoci, která mě po dlouhých pěti letech donutila ji vyležet - a najednou jsem zjistil, že nemám co číst. Zvednout se a přinést si něco dalšího na čtení byl doslova nadlidský úkol. Tohle je asi jediný problém, který jsem s osmým dílem "Transmetropolitan" měl. Jako kdybych ho odkládal ještě dřív, než jsem pořádně začal. Četl se velmi dobře, až moc dobře. Najednou byl konec a vy si uvědomíte, že tohle bylo jen nutné intermezzo, které potřebujete před tím, než si budete moct přečíst poslední dvě knihy. Skoro něco jako "
Preacher: Spása", podobné intermezzo, které by však v celé sérii zase tak moc nechybělo, kdyby se dalo pryč. Pravda, příběh je to dobrý, ale přece jen tam spíše šlo o nadbytečné natahování děje.
"Transmetropolitan 8: Žalozpěv" přináší poměrně zásadní zvrat a hlavně celkem epickou ukázku toho, co politici všechno dokážou. Jestli si myslíte, že naši politici - i když nazývat je takhle mi přijde jako urážka toho pojmu, který už ale zažil mnohé pády - dovedou dělat skutečně pořádně sviňárny, tak proti americkému prezidentovi ve scénáři Warrena Ellise jsou strašní patlalové. Warren dokázal do jedné jediné osoby propojit všechno hnusné, co je na politických kampaních, politickém jednání a snaze vládnout jakkoli, aniž by si občané stěžovali. Dejte jim pořádnou pecku do břicha, oni se málem poblijí, ale pak, když jim budete trochu mazat med kolem huby, stejně ho zvolíte znova, nebo alespoň podpoříte. Spider se na tohle už nemůže dívat. Možná se na to nemůže dívat ani Warren Ellis, protože ono to od toho skutečného světa zase není tak odlišné. Fajn, nechováme doma, alespoň většinou, kočku s několika tvářemi, nepícháme si drogy, které obsahují reklamy, ale pořád tu máme svět, kde si politici myslí, že můžou všechno. A proč by ne, když si to necháme líbit?
Žádné komentáře:
Okomentovat