Je mi jasné, že jsem se k "Donžonu" nedostal právě těmi nejlepšími díly. Nejprve "
Donžon - Úsvit (-98): Mstitel v nesnázích" a teď "Donžon - Zenit 5: Svatba s překážkami". To neříkám proto, že by byl problém v kvalitě, to rozhodně ne, oba komiksy jsou, možná pro někoho překvapivě (ano, i já jsem si myslel, že to nebude nic moc), kvalitní. Problém je v tom, že v obou případech se jedná o komiksy, které jsou tak trochu vytrženy z kontextu. Vzhledem k tomu, že neznám předchozí díly, je jasné, že mi něco uniká. V případě prvního jmenovaného, komiksu "Donžon - Úsvit (-98): Mstitel v nesnázích", to ještě takový problém není. V chronologii je to vlastně druhá kniha, takže se seznámím s postavami a ani nevadí, že neznám jejich předchozí osud z knihy "Donžon - Úsvit (-99): Košile noci". Jenže v případě druhého jmenovaného už to trochu problém je. Kniha "Donžon - Zenit 5: Svatba s překážkami" je pátou knihou série "Zenit", která se odehrává desetiletí po tom, co se odehrával děj série "Úsvit".
Příběhy mají návaznost, o to více jsem se v komiksu ztrácel, především proto, že mi nebylo úplně jasné, jaký význam má která postava. Navíc mě dorazila skutečnost, že Hyacint už není tím naivním klukem, ale poměrně vypočítavým pánem Donžonu. Na tomhle je vidět krása tohoto komiksu. Tkví v tom, že postavy zde mají vývoj a prostě je třeba smířit se s tím, že některé se vyvíjejí jinak, než bychom doufali. Vzhledem k tomu, že jako první vyšel první díl ze série "Zenit", museli být fanoušci, kteří četli sérii, jak skutečně vycházela, docela překvapení z toho, že Hyacint byl v mladických letech skutečně naivní kluk, který žil dvojím životem. Nutno ale podtrhnout, že recenzi píši v době, kdy jsem ještě neměl tu možnost se dostat k předchozím dílům, a většina série pro mě zůstává skryta.
Donžon je v rukou Hyacinta, ale zdá se, že to nebude mít dlouhého trvání. Po jeho panství prahne nepříliš příjemný člověk, vlastně kohout - anebo slepice? - von Kurnik. Tenhle mazaný týpek, který jde na všechno přes legislativní normy a peníze, je přesně tím šmejdem, kterého budete z duše nenávidět už od první chvíle, kdy se s ním setkáte. Přesně ten prototyp byrokrata, kterých v naší malé zemi máme také celkem dost. Za každou cenu se vám snaží ztrpčovat život, protože ví o něco víc než vy. Jednou nebo dvakrát si totiž přečetli zákon, případně mají za zadkem ještě jednoho podobného člověka, který má hlavně dobrou paměť a je schopen říct, kdo má pravdu - a většinou to bude ten otrapa byrokrat. Joann Sfar s Lewisem Trondheimem ukázali, že mají skutečně smysl pro nadsázku, stejně tak i smysl pro vytvoření správného charakteru. V tomhle kroku to vyšlo, ale jsou to všechny postavy, které zaujmou. Strážce (Hyacint), drak Marvin, kačer Herbert, krásná Isis, která jako kdyby vypadla ze starého animovaného seriálu s Willym Fogem. Každá postava je promyšlená a každá vás může bavit.
Joann Sfar a Lewis Trondheim do čtvrtého dílu vytvářeli sérii "Zenit" úplně sami. Právě pátý díl je tím, kde předali žezlo někomu jinému. Tím je kreslíř, který si říká Boulet. Na matrice byste ho hledali pod jménem Gilles Roussel. Tenhle kreslíř si u nás zatím moc velké jméno neudělal. Na internetu má
blog, kde se můžete s jeho tvorbou seznámit. Pokud vám nedělá problémy francouzština. Ta moje už tedy pořádně zrezivěla. Boulet tvořil ještě šestý díl. Já mohu srovnávat jedině s Christophem Blainem, který kreslil knihu "
Donžon - Úsvit (-98): Mstitel v nesnázích". Christophe si celkem oblíbil šrafování a zjednodušování tvarů. V tomhle směru je Boulet přece jen jiný. I jeho kresba zjednodušuje tvary, ale spíš takovým tím americkým stripovým stylem. Šrafuře se však vyhýbá a najdete ji především pro stíny, jinak velmi málo. Díky téhle kresbě pak vyniknou skvělé barvy, například oranžová draka Marvina, především ovšem bílá, která je zde skutečně bílá. Díky barevnosti okolí krásně vystupuje ven. Kolorování tohoto komiksu je obecně výborné, nebojí se ani panelů, které jsou jednobarevné, pouze v různých odstínech jedné barvy. I ty vypadají velmi dobře.
 |
| Kreslíř Boulet |
I když jsem do tohohle rozjetého vlaku naskočil již za jízdy, kdy blíže je spíše konečné stanici, alespoň prozatím, musím říct, že tahle série je pro mě stále jedno velké překvapení. Tenhle komiks je důkazem toho, že nesmíme médium jako celek podceňovat. Mohou to být právě komiksy se zjednodušenou, stylizovanou kresbou a s postavami zvířat, které nadchnou více, než komiksy dělané realisticky, ale bez příběhu a bez valného smyslu. Když jsem četl anotaci na zadních deskách, měl jsem pocit, že se chystám na epizodu nějakého televizního seriálu. Trochu telenovela, trochu historické dílo, trochu sranda. Přesně tohle dostanete, ale v takovém pojetí, které rozhodně nebude vadit zapřisáhlým odpůrcům telenovel, spíše naopak jim dá něco, co nečekali. Zábavné, místy fajnově brutální, smysluplné a dějově zajímavé. Tenhle komiks by vás neměl odradit na první pohled, to by byla rozhodně velká škoda.
Žádné komentáře:
Okomentovat