Kresba: Petr Kopl
Petr Kopl se rozhodl, že se pustí do různých stěžejních děl různých období. Měli jste tu viktoriánskou Anglii v komiksu "
Dracula", ve stejném období se odehrával i komiks "
Tajemný hrad v Karpatech", ale do mnohem starších dob jsme zavítali s příběhem "Krále Artuše". Anglii jsme však zůstali věrní. Teď se Petr Kopl podíval do historie jejího odvěkého rivala - do Francie. Alexandre Dumas je jeden z nejslavnějších romanopisců, kterého kdy Francie měla, a jeho díla jako "Hrabě Monte-Christo" je jedním z velmi často zfilmovávaných námětů, ale asi největší slávu získal díky trojici mušketýrů, kteří jsou ve skutečnosti čtyři. Kdo by neznal jejich pověstné? "Jeden za všechny! Všichni za jednoho!"? Jeho dílo se stalo jedním z těch, které přetrvá věky a my se z něho můžeme těšit i v naprosto jiném staletí. Je to proto, že témata literatury jsou stále aktuální, jen jazyk může být trochu zkostnatělý.
"Tři mušketýři" jsou příběhem, který v sobě má obrovskou sílu. Je přitažlivý proto, že jsou zde postavy, kterým můžete fandit. Jsou vyobrazením cti, oddanosti, vlastenectví, bratrství a přátelství. Muškytýři jsou prostě hrdinové, kteří přetrvají věky. Takové potřebuje čtenář v každé době. V době krizové proto, aby si připomněl, co je to obětavost, co je to dobro, v době mírové zase proto, aby si připomněl, kde jsou ty hodnoty, které by měl vyznávat, ale také proto, aby se pobavil. V adaptacích je mnohdy až moc kladen důraz na to, aby byl nový výtvor hodně zábavný, sází se na trojici, která má být především zábavná, D'Artagnan je pak tím, kdo má trochu vážnější příběh. Vzhledem k tomu, že si předlohu vzal na paškál Petr Kopl, dalo se snadno předpokládat, že ani on nebude šetřit humorem. A to se také nakonec stalo.
Petr Kopl si krásně hraje s češtinou. tohle je první věc, kterou bych chtěl zdůraznit. Krásně ji používá k tomu, aby vypointoval vtip. Nevyšpitatelsnost Její výsosti je vskutku krásná ukázka toho, jaké možnosti čeština má, chce to jen trochu odvahy se do podobného hraní pustit. Petr tuhle odvahu má a já jsem rád, že je tady takový autor, který dokáže vyprávět příběh a který se vydává. I když to vydávání není co do prodejů nic moc (alespoň, co jsem slyšel a mohl si sám všimnout), doufám, že tři ceny Fabula Rasa čtenáře přesvědčí o tom, že Petr stojí za přečtení. Nejen jako autor "Štěků Broka Špindíry", ale obecně jako komiksový autor, který si vytvořil svébytný styl. Ať už říkáte na cartooning, co chcete, Petrovi se nemůže vzít, že v téhle kresbě už dosáhl stupně, kdy přesně ví, nejen, jak vypointovat vtipy a scény dialogy, ale právě i kresbou.
Z hlediska scenáristického autor využil zajímavý styl, kdy vlastně vypráví příběh prostřednictvím jeho autora, Alexandra Dumase, a druhým pánem, kterým je jistý Maquet. Je to Auguste Maquet, což byl historik, který zpracovával pro Dumase rešerše a nástin základního děje, které pak Dumas rozpracoval. Měl kolem sebe více podobných lidí a právě díky nim měl svůj úspěch. Mnohými to bylo a ještě bude kritizováno, Petr Kopl nechal čtenáře, aby sám přemýšlel o tom, kdo je to ten Maquet a jaký má smysl pro děj. Jak zaznamenala historie, jeho význam byl poměrně zásadní. Jeho dialogem s Dumasem se ukazuje, že ti dva muži měli spory, což nakonec vedlo i k tomu, že se rozešli ve zlém. Není se čemu divit. Maquet měl sice ze spolupráce dobré příjmy, po skončení spolupráce žil jako bohatý člověk, ale nikdy se mu nedostalo té cti být uveden jako spoluautor románu. Jednou pohár trpělivosti musel přetéct. Nutno říct, že se cítil ukřivděný poměrně právem, protože to byl on, kdo spolupracoval na těch nejslavnějších Dumasových dílech, ať už na všech třech knihách o mušketýrech, na románu "Hrabě Monte-Christo" anebo na románu "Královna Margot". Díky této historii je o něco zajímavější i komiks, který ukazuje, že Petr je skutečně velmi sečtělým autorem.
 |
Petr Kopl (uprostřed) při předávání jedné z cen Fabula Rasa 2012 |
Pokud bych měl komiksu něco vytknout, tak asi jeho délka. Přijde mi, že je poměrně krátký a hlavně, že zde chybí závěr, respektive děj je příliš rychle utnut. Nevím, jestli Petr chystá pokračování, ale pokud ano, čtenář bude mít lepší pocit, když si přečte oba díly najednou. A pokud pokračování nebude (rozhodně je z čeho čerpat, sám Dumas se ke svým hrdinům několikrát vrátil), zůstane ten pocit, že to v závěru uteklo až nesmírně rychle. Tady si myslím, že by bylo lépe přidat pár stran a trochu ten závěr zpomalit, protože tady jsem vážně měl pocit, že čtu, čtu, a najednou už koukám na zadní čárový kód v domnění, že tam ještě nějakou informaci k ději najdu. Nenašel jsem. Jinak mě ale neustále dostávají nápady a hravost, které Petr do svých komiksů vkládá. Jen se dívejte tomu vyšetřovateli do očí. Podobných vtipů a vtípků je zde víc. "Tři mušketýři" je moderní četba v tom nejlepším smyslu slova.
Žádné komentáře:
Okomentovat