#159: Motýlek 1 - 70 %

Motýlek 1 (バタフライ)

Vydalo nakladatelství Talpress v brožované vazbě v roce 2009. Původně vyšlo jako příběhy 1 až 9 v sérii "Motýlek" (japonsky バタフライ), souborně v roce 2003 u nakladatelství Gentosha. České vydání má 192 stran a prodává se v plné ceně za 269 Kč.

Knihu zakoupíte v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Yu Aikawa

Kresba: Yu Aikawa

Poslední dobou čtu hodně mangy a jsem opravdu rád, že jsem se dostal i k jiným komiksům, než jsou pouze ty, které vydává Crew. Jedná se o mangu kvalitní, o tom žádná, ale jsou zde i další série, které vycházejí jinde a rozhodně mají co říct. Takovým nakladatelstvím je i Talpress, kde vydávají mangu už celkem dlouho. Nevím, kde se stala chyba, ale jak jsem si mohl všimnout, o manze jako "Motýlek", "Elegie pro ovečku" nebo i o dalších titulech, které vydalo nakladatelství Talpress, se zase tolik nemluví. Crew má kolem sebe komiksové jádro, ale manga je přece jen cílená i na další čtenáře, které mainstream nebo třeba evropský komiks nezajímá. Přesto se nakladatelství Crew podařilo s českou mangou uspět, ale nevidím tolik, že by se pěly ódy třeba na "Motýlka". A rozhodně to není komiks špatný.

Možná se trochu nabízí srovnání s komiksem "Bleach", a to hned z několika důvodů. V hlavní roli je hrdina, který není právě přátelský a spíše si jde světem po svém, na ostatní řve, než aby s nimi normálně mluvil. Přesto kolem sebe má přátel. Je však pravdou, že ještě více se hlavní postava "Motýlka", Gindži, podobá jiné postavě ze série "Bleach", a tou je Chad, který se hodně předvede hned ve druhém díle. Gindži je taky takový trochu obr, který rád řeší věci silou. Když to nejde silou, vem si větší kladivo. Dohle je jeho heslo. Z tohohle určení poměrně jasně vyplývá, že "Motýlek" je celkem akční, což se projevuje i na kresbě, která zase jednou zjednodušuje a přehání. Nechybí zde ony emotivní ksichtíky, které jsou pro mangu typické, a to i přesto, že tato je řazena do kategorie seinen, tedy stejně jako "Crying Freeman" nebo "Elegie pro ovečku". Tím se jen dokazuje, že na kresbě tolik nezáleží, pokud se používá dobře. Tady dokáže pobavit, zveličit, uvolnit.

Něco pod povrchem totiž hnije. Teď to nemyslím tak, že by to souviselo se stylem, který považuji za poměrně dobrý, hodně podobný tomu, který má autorka mangy "Líbání zakázáno" Nači Júki. Trochu ulítlé, trochu vážné a dohromady kombinace, která vůbec není špatná. Blízko to má i ke kresbě Tite Kuba, který tvoří "Bleach", ale on je přece jen trochu větší experimentátor s panely a díky jejich tvaru a rozložení dovede být akčnější. Tou hnilobou mám na mysli něco, co se skrývá v příběhu. Je to něco, co je v příběhu. Něco v minulosti hlavního hrdiny a něco s postavou, která docela zásadně zasahuje do jeho života. Tou postavou je na titulní obálce uvedená školačka Ageha, která víc něco z Gindžiho minulosti a možná mu může pomoct vyřešit jednu tajemnou záhadu, respektive nejasnosti, které jsou spojené se smrtí (sebevraždou) Gindžiho bratra.

Hned v první knize najdeme mnoho prvků, které dělají moderní mangu. V tomhle případě jsou to akční sekvence, které jsou dobře propojované se sekvencemi méně akčními, spíše bych rovnou řekl klidnými, tlachavými. Dávkování je dobré. "Motýlek" nám ukazuje moderní dobu, což se projevuje i ve skvělém odkazu na hry typu "Pokémon", kde máte příšerku, kterou ovládáte a říkáte jí, jaký útok má použít v boji proti soupeři. Nezasvěceným to moc neřekne, ale vzhledem k tomu, že hry "Pokémon" jsem si zamiloval a stále je ještě sem tam hraji, mě ta krátká sekvence potěšila. Ale jsou zde další prvky. Speciální schopnosti až superschopnosti. Tady by se dala nalézt i spojitost se "Scottem Pilgrimem", který je o něco mladší. A nechybí ani v Japonsku velmi oblíbené téma, a to je záměna pohlaví. Je poměrně běžné, že chlapci vypadají zženštile (viz "Líbání zakázáno") anebo se přímo odívají do dívčích šatů a mění tak svou podobu na holčičí. Tady je to zatím jen rozvrženo, na odhalení pravdy si budeme muset počkat.

Anglická obálka se moc neodlišuje od české - právě z této česká verze vychází

"Motýlek" jednoznačně překvapil. Příjemně. Když se děj rozjede, najednou zjišťujete, že ty příběhy nejsou jen obyčejné, schématické, ale jsou promyšlené a je zde vždycky nějaké poselství, nějaký trochu hlubší smysl. Není to zase nic tak objevného, ale rozhodně se jedná o příběhy, které dávají smysl a které nejsou jen tak snadno odbyty. Emotivní, lidské a smysluplné vyústění předposledního příběhu je jen důkazem. Trochu tady pokulhává psychologie hlavního hrdiny, který neustále připomíná, že na duchy nevěří, že nemá rád nikoho, kdo by na ně věřil, ale přitom se sám a nakonec i celkem dobrovolně vystavuje situacím, které jsou minimálně hodně divné. Takový excentrický hrdina však do příběhu zapadá. Myslím si, že je to hodně dáno i stylem a tím, že se jedná o japonský komiks. V jiných národních komiksech by tento hrdina zase tolik neuspěl. Je to v naturelu a v tom je tak krása. Japonci jsou odlišní a jsou odlišné jejich komiksy. To je jen dobře!

Na závěr krátké útržky toho, o čem jsou jednotlivé příběhy, do kterých je každá kniha dělena.

Příběh 1 - Nevěřím na duchy, tak jsem ho zmlátil.

Příběh 2 - Nevěřím na duchy, ale peníze potřebuji. Jde přece o nějaký sex, ne?

Příběh 3 - Nevěřím na duchy, tak jsem toho ducha rozsekal na kusy.

Příběh 4 - Nevěřím na duchy, ale ta přerostlá myš vypadá jako duch...

Příběh 5 - Nevěřím na duchy, a tak sejmu i tu myš.

Příběh 6 - Nevěřím na duchy, ale tenhle teda pořádně vyrostl.

Příběh 7 - Nevěřím na duchy, ale tenhle mě teda pořádně zmlátil.

Příběh 8 - Nevěřím na duchy, ale pořád se za nimi honím. I když oni to vlastně nejsou tak úplně duchové.

Příběh 9 - Další případ vyřešen. Copak na ty duchy opravdu nebudu věřit? Aha, jasně, mě duchové nevadí, vadí mi lidi, co na ně věří.

Komiks "Motýlek 1" zakoupíte se slevou v eshopu nakladatelství Talpress.