Když si čtete slova Neila Gaimana nebo Scotta McClouda, která jsou uvedena na přebalu knihy, uvědomíte si, že tohle není dílo, které by zapadlo. Skutečně tomu tak není, protože v roce 2012 dostala knihu i Eisnerovu cenu za nejlepší komiks pro teenagery, nemluvě o tom, že ve stejném roce získala knihu i Harvey Award, tedy další významnou cenu na komiksovém poli. Tohle jsou ocenění, která se nedávají jen tak nějakým příběhům, jen tak nějakým knihám. Proč je právě "Anin duch" tak výjimečnou knihou?
Nejprve trochu k autorce, protože její minulost je základem knihy. Ten zásadní prvek minulosti Very Brosgol tkví v tom, že se narodila v Rusku. Ano, prožila většinu svého života v Americe, ale byla pořád Ruskou. Nyní žije v Portlandu, stát Oregon, ale to Rusko v ní stále je. Nebo alespoň něco, s čím se sama potřebovala vyrovnat. Jako dítě si musela v Americe vytrpět určité posměšky ze strany dětí, rodilých Američanů, v nichž jejich rodiče budují víru, že právě Spojené státy americké jsou zemí skutečných Američanů, ti kdo jimi nejsou, to jsou jen náplavy. Slovo, které je v komiksu také použito. Přenést tyhle vzpomínky do literárního díla, trochu si je poupravit, to zase nebylo tak komplikované, trochu fabulovat a byl hotov příběh. Vypadá to jednoduše, jenže "Anin duch" je jednou z těch knih, které nemohou vzniknout bez toho, aby si autor sám něčím prošel, aby si sám něco prožil.
Hlavní postavou je Aňa, ruská dívka, která ale ještě před nástupem do školy přesídlila s rodiči do Spojených států amerických. Má mladšího brášku a v době vyprávění příběhu už jen matku. Rodina je jedním ze základních problémů v Anině životě. Matka jí vadí, bratříček jí otravuje. Není se čemu divit. Aňa je v telecích letech a snaží se zapadnout. To se jí těžko podaří, když se bude kamarádit s tím divným šprtem, co má blbý akcent. Nevadí, že je také Rus. Matka je silně věřící a navštěvovat v USA pravoslavný kostel, to už je vážně ujeté. Aňa si tak prochází osobní krizí v rodině, ale také ve svém společenském životě. Kamarádů má tolik, že by je spočítala na prstech ruky zasloužilého mistra na pile, její vzhled se jí samotné nelíbí, i když zase není nad čím tak naříkat. Tohle je ovšem problém mnoha dívek i žen, nad tím se dá jen povzdechnout. No a do toho všeho se nám holčina ještě zamiluje. Vlastně takový obyčejný život s trochou těch problémů. Jenže kdo je nemá?
Aňa má ale jednu novou kamarádku. Tou kamarádkou je duch. Aňa spadla do hluboké díry a tady objevila mrtvolu dívky, která tu spočívá už devadesát let. Na tom by nebylo nic tak divného, sem tam se prostě nějaká mrtvola najde, jenže ke kostře je připoután duch zesnulé. Aňa se s duchem začne kamarádit a zjišťuje, že je to vlastně velká výhoda mít takovou kamarádku, která dokáže poradit při písemce, sem tam i s kluky, apod. Nic není tak krásné, jak se na první pohled zdá. Vera Brosgol nádherně vypráví příběh o tom, jak se Aňa snaží protloukat životem. Dělá chyby, pořádné chyby, ale přece jen se z nich dokáže poučit. I když jsou zde dobré scény v závěru filmu, mě naprosto dostala ta, kde konečně pochopí, co je zač její vysněný. Naprosto úchvatná scéna, která ukazuje pokleslost naší zlaté mládeže, jakýchkoli hodnot, které byly kdy uctívány a snahu jen si užívat a za každou cenu vypadat dobře, ač to někdy znamená přinášet neskutečné oběti a strpět vnitřní bolest a pohrdání.
Autorka je především skvělou vypravěčkou, což dokazuje hlavně tím, že je schopna tvořit různé žánry, a to i na prostoru poměrně omezeném, i když kniha rozhodně není uzounká. Je zde romantická linie, která místy vyznívá správně trapně, jak už tak středoškolská romantika trapná je, jsou zde psychologické sekvence, u nichž si říkáte, že tohle dítě přece nemůže úplně pobrat, ale i když je to komiks pro děti, je uváděn až od 12 let. Teenageři se s hrdinkou mohou ztotožnit poměrně snadno. Hlavně ti utlačovanější, kteří si mnohdy ani neuvědomují, že ten jejich útlak možná není zvenku, ale je zevnitř. Vera Brosgol se nebála ani hororového žánru a podařilo se jí vytvořit sekvence, které jsou skutečně děsivé. Jako skvělá vypravěčka nechává příběh plynout, nenarušuje ho kapitolami, vysvětlujícími rámečky, protože ví, že ten příběh mluví sám za sebe. Flashbacky nebo vzpomínky jsou na několika málo stránkách provedeny v černé, což je v kontrastu s jinak všudypřítomnou fialovou, která rozhodně není barvou jásavou. Dodává však celému komiksu tu správnou atmosféru.
|
Autorka Vera Brosgol |
Vera Brosgol má kresbu, která bude srovnávána s Marjane Satrapi a také s Davidem B., který je průkopníkem podobné nezávislé kresby. Vera je svá, minimalistická, poměrně hranatá, ale postavy má dokonalé. Každá má svou jasnou kresebnou charakteristiku a ani jednu si nespletete. Tohle je kresba, která dokáže vyjádřit jejich nedostatky a zdůraznit je. Aňa si připadá tlustá, tak je silnější, její kamarádka Siobhan je zase bez prsou, plochá. Dima je krásný prototyp šprta. Sean, Anin milý, není ale definován jako hezoun, je na něm něco... propadlého, starého, sešlého. Každá postava má v sobě něco, co ji dělá živou a zároveň specifickou. V komiksu pro mládež se autorce skvěle daří ukázat to, jaká je realita a jak ji my vidíme. Tohle jsou dva různé pohledy a v tomhle příběhu se dokonale spojují, aby každý čtenář mohl zhodnotit, jak on sám vidí sebe ve společnosti druhých, sebe jako individualitu v jedné velké množině. Krásný příběh, kde závěr, ač moralizující, rozhodně neurazí, naopak, uvědomíte si, že tohle je způsob, jak psát a kreslit komiksy pro mladé lidi. Spolu s "
Pozemšťanem!", který může být ještě pro trochu mladší, rozhodně jedny z nejlepších komiksů pro mládež, které u nás vznikly.
Četla jsem nedávno a bylo to úžasné.
OdpovědětVymazatJsem rád, že se tenhle komiks líbí. Zaslouží si pozornost.
Vymazat