Hergé neměl problémy s tím, aby psal příběhy na pokračování, většinou jako dvojsešity. Hned druhý a třetí sešit "
Tintin v Kongu" a "
Tintin v Americe" na sebe navazovaly, i když obecně ten příběh za moc nestál. Po Tintinovi někdo jde, on u toho prožívá klinickou smrt, několikrát, no a potom všechno vyřeší. "Modrý lotos" je pokračováním příběhu "
Faraonovy doutníky" a na těchto dvou sešitech už je vidět, že se Hergé vypisoval a že byl schopen vytvořit komplexnější příběh, který dává smysl, není až tak o náhodě, i když ta v Tintinově životě hraje vždy velmi důležitou roli. První knihy však byli o tom, aby se čtenář pobavil, aby se trochu čtenářům představily jiné končiny, ač příběh zůstával trochu v pozadí. Tohle se se sešitem "
Faraonovy doutníky" změnilo.
Hergé ponechal to, co bylo na předchozích knihách skvělé. Ponechal zajímavé postavy, karikatury, výborné vtipy a zajímavé situace a do nich navíc přidal i příběh, který má hlavu a patu, který má zajímavé zvraty a který se zabývá skutečnými tématy tak, aby to nevyznělo pouze jako snaha na něčem parazitovat. Tintin je reportér a my vlastně sledujeme jeho reportáže očima nezaujatých osob. Co se však musí nejvíce vyzdvihnout, to jsou reálie. Hergé zrovna nebyl z těch lidí, kteří by popisovali své skutečné cesty. Do zahraničí se moc nedostal, o to zajímavější je, že dokázal reálie popsat takovým způsobem, jakým se mu to povedlo. Čína je zde skutečně nádherná, když se na větším panelu ocitnete ve městě, jako kdybyste se skutečně propadli do Číny. Úžasné, na člověka, který tam nikdy nebyl, mohou Hergého čínské panely směle konkurovat i knize "
Život v Číně 1: Za časů otcových".
Vzhledem k tomu, že Hergé dostal dobrou radu, rozhodl se pojmout čínské prostředí poměrně opatrně. Ta rada byla celkem cílená, protože Čína si v době tvorby komiksu procházela dlouhou občanskou válkou, která skončila až v roce 1949, kdy se k moci dostal Mao Ce-tung. Ve třicátých letech nebojovala ale Čína pouze mezi sebou, ale také s Japonskem, které se zde začalo více rozprostírat a chtělo si z nesvářené země utrhnout také svůj kousek. Nakonec se to nepovedlo, ale o tom už "Modrý lotos" není. Hergé měl konzultanta, čínského umělce, který studoval v Evropě, a společně vytvořili Čínu, kde jsou Číňané dobromyslní lidé, Japonci jsou šmejdi a nejinak je tomu i s Evropany, kteří jsou zde vylíčeni jako rasisti. Ale jo, jsme takoví, co si budeme povídat, jen je to někdy podloženo i reálnou zkušeností. V případě Hergého rasistů jde ale přece jen o nesmyslné útoky, čímž Hergé dokazuje, že sám rasista nebyl, jak by si jeden mohl po sešitu "
Tintin v Americe" myslet.
Tintin se po dobrodružstvích v Africe a Indii ocitá v Šanghaji, kam se vypravil, aby pokračoval v pátrání po tom, kdo vlastně stojí za prodejem drog. Celá síť je poměrně rozsáhlá a Tintinovi se daří odhalovat další osoby, čímž se ale stále více a více zaplétá do nebezpečí. Díky bohu jsme se smířili s tím, že se jedná o člověka nesmrtelného a že vyvázne z jakékoli situace, ať už je sebesvízelnější. Hergému se podařilo ovšem vytvořit zajímavý detektivní příběh, kdy se až v závěru dovíme, kdo je vlastně za tím vším. Tady bych ale přece jen autorovi něco vytkl. Jeho kresba je poměrně průhledná. Myslím to v tom smyslu, že jak kreslí postavy, tak je na první pohled poznat, jestli se jedná o kladnou postavu anebo o záporáka. Tohle pak ubírá na konečném efektu pointy, která je celkem dobře čitelná předem. Tohle a naivita příběhu a plácání se na místě, které sice vede k tomu, že postavy někam cestují, ale naprosto zbytečně, bez efektu, vede k tomu, že nemohu dát vyšší hodnocení, ale přesto si myslím, že po téměř 80 letech je tohle komiks, který výrazně přežil svou dobu a může nadále nadchnout mladé i starší čtenáře.
Žádné komentáře:
Okomentovat