Kresba: Hergé
Hergé byl autorem, kterého zajímala politika, a tuto promítal do svých děl. Je to na nich patrné. "
Tintin v zemi Sovětů", jediný černobílý komiks, který nikdy nebyl překreslený do barvy, prezentoval Hergého názor na poleninovské Rusko. Byl silně kritický. "
Faraonovy doutníky" a "
Modrý lotos" se zase zabývaly obchodem s drogami a druhý jmenovaný pak utlačováním Číňanů v jejich vlastní zemi. Šestý díl, který nese název "
Ulomené ucho" pak sarkastickou formou popisoval guerillové války v Jižní a Střední Americe. Osobně je mi většinou jedno, jestli dílo obsahuje politické narážky, jestli kritizuje, nebo nikoli, protože se o politiku snažím nezajímat, ale je jasné, že ta musí nějakým způsobem do našeho života proniknout. Sešit "Žezlo krále Ottokara" je pak jedním z nejpolitičtějších Tintinových příběhů, jaké kdy Hergé napsal a nakreslil. Není se čemu divit. Ten příběh vznikal na sklonku druhé světové války.
Syldávie a Bordurie jsou dvě země, které jsou samozřejmě vymyšlené, to už je jasné podle názvů. Na druhou stranu se nejedná o naprosté smyšlenky, ale o dvě země, které mají něco symbolizovat. Syldávie je země s historií, je to země, kde se dbá na tradice a v jejím čele stojí král, jehož úřad je dán žezlem. Pokud by se žezlo ztratilo, král by musel odstoupit, protože by přišel o nárok na trůn. Tohle je krásně představeno ve třístránkové pasáži, kterou komiks obsahuje a která je vlastně historickým článkem o Syldávii, článkem, který je doplněný i o stylizované kresby. Kresby mají ten správný historický nádech, a i když postavy jsou stále silně tintinovské, respektive hergéovské, podařilo se správně zachytit dobu a vyvolat správný dojem historických děl. Zde se ukazuje komplexnost Hergého stylu a jeho smyslu pro vyprávění příběhu- Zajímavou formou nás seznamuje se smyšlenou historií, která je nápaditá a hodí se ke smyšlené zemi slovanského charakteru. Samozřejmě je historie důležitá i pro příběh - je zde představeno titulní žezlo, kolem něhož se celá zápletka točí.
Druhou zemí, která je pro příběh zásadní, je Bordurie. jedná se o zemi nepřátelskou, která sousedí se Syldávií a snaží se o její připojení, samozřejmě o připojení násilné. Tyto události pak nabývají na významu, když si čtenář uvědomí, že v roce 1938 došlo k anšlusu Rakouska, později k prodání českých Sudet Německu a nakonec i k vykonstruovanému útoku na Polsko a k invazi do země ze strany Německa. Touto invazí fakticky začala válka. A právě na tyto události "Žezlo krále Ottokara" odkazuje. Bordurie přes velitele Ocelové gardy Müsstlera, plánuje vykonstruovat spor se Syldávií proto, aby mohlo dojít k jejímu obsazení. Jenže zapomněli na Tintina. Mimochodem, když už jsem zmínil postavu Müsstlera, asi není těžké si odvodit, že se jedná o jméno, které vzniklo spojení dvou jmen, která vzbuzovala v Evropě strach nejvíce - Mussolini a Hitler. Tintin je ve skutečnosti velmi politickým komiksem, ale pokud od toho odhlédneme, zjistíme, že se za ním skrývá i poměrně promyšlený příběh. V tomhle případě to platí jednoznačně, protože celá zápletka je celkem komplikovaná a dotažená i do zajímavého konce, kdy je teprve vše odhaleno.
"Žezlo krále Ottokara" tak asi nejvíce ze všech tintinovských komiksů ukazuje, jak je možné akcentovat události v příběhu bez toho, aby dětský čtenář měl problémy příběhu porozumět. Není potřeba znát historické události, aby čtenář komiks pochopil. A to je dobře. I v tom je síla komiksu "Žezlo krále Ottokara". Ukazuje komplexnost vymyšleného světa, jeho jednotlivých prvků a neponechává nic nedořešené, otevřené. Příběh je uzavřen, místy jsou zde opět naivní a zjednodušující prvky, ale pokud budete číst jednotlivé komiksy postupně, uvědomíte si, že tohle už opravdu není něco, co by vám mělo zkazit zajímavý zážitek. Ten vám možná naruší spíše Bianca Castafiore, pěvkyně světového formátu, která i Tintina přinutí ke lži a k útěku z její blízkosti. Madam Castafiore zmiňuji především proto, že se jedná o postavu, která se v Tintinových komiksech ještě objeví. Jednou dokonce i v názvu - "Šperky madam Castafiore". Ale na tenhle díl, který je v pořadí až 21. si ještě chvíli počkáme. Alespoň z hlediska mých recenzí. Na trhu u je ale samozřejmě k sehnání. Přesto doporučuji začít pěkně od prvního dílu, když už máme to štěstí, že u nás vyšel Tintin kompletní. Ta postupná cesta po jednotlivých příbězích je zajímavá.
Žádné komentáře:
Okomentovat