#187: Elegie pro ovečku 5 - 60 %

Elegie pro ovečku 5 (羊の歌、ひつじのうた)

Vydalo nakladatelství Talpress v brožované vazbě v roce 2013. Původně vyšlo jako kapitoly 28 až 34 v sérii "Elegie pro ovečku" (japonsky 羊の歌、ひつじのうた, v japonské transkripci "Hitsuji no Uta"), souborně v roce 2002 u nakladatelství Gentosha. České vydání má 188 stran a prodává se v plné ceně za 269 Kč.
Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Kei Toume

Kresba: Kei Toume

Kei Toume nám od začátku prezentovala komiks, který byl silně citlivý a emotivní. Dalo se očekávat, že tempo takového komiksu bude pomalejší. K jeho ještě většímu zpomalení došlo ve čtvrtém dílu a bylo to pořádně poznat. Děj se skutečně omezil na minimum a v podstatě se řešilo, jak spolu Kazuna a Chizuna dokážou přežít. Jejich soužití rozhodně není něco, co by bylo ideální. Uzavřeli se před celým zbytkem světa, protože jsou mu nebezpeční. Ale ono je to vlastně trochu v něčem jiném. I když se stále snaží říkat, že je to pro všechny lepší, především pak Chizuna sleduje jiný cíl. Jako kdyby už nezáleželo na tom, že ochrání druhé, ale záleží pouze na tom, že oni dva budou spolu. Chizuna a Kazuna, nikdo jiný. K tomuhle směřuje všechno její počínání, a to doslova za každou cenu. Jako kdyby nechtěla Kazunu poskytnout nikomu jiného, dělá si na něj nároky, ať už skutečně z důvodu, že je to její bratr, anebo z důvodu toho, že v něm vidí jejich otce, kterého tolik milovala a nenáviděla zároveň. Jenže bez něj nemůže žít a Kazuna je alespoň částečnou náhradou.

Dějově dochází k určitému zásadnímu zvratu, který je dovětkem závěru předchozího dílu. Kazuna se zakousne, skutečně jako upír, do své vlastně sestry a saje její krev. je to zvrat v tom smyslu, že on se na ní tímhle stává naprosto závislý, protože si uvědomuje, jak je nebezpečný. Kazuna do tohoto nového života vstoupil jako člověk, který vlastně neví, co se děje. Neví, jak je nebezpečný, neví, co způsobí. Tohle je však důkaz toho, že nebezpečný skutečně je a pro něj je to jednoznačně potvrzení toho, že musí zůstat s Chizunou. Už není jiná možnost, ať už to dá najevo, či nikoli. A tak si ho Chizuna vlastně omotala kolem prstu. Když odejde, čeká na ni jako poslušný pejsek, ani se nevzdálí. Nic je od sebe nedokáže oddělit, ani teta Natsuko, která si je chce vzít k sobě, nepomůže ani Yaegashi, která se prostě nechce vzdát a za každou cenu se snaží dostat do Kazunovi blízkosti. Jenže oba jsou vytrvalí. Ona v tom, že chce být s tím, on zase v tom, že ji neustále bude odmítat. Zase jedna linie, která nás bude provázet patrně až do konce a já jsem celkem zvědavý na to, jak to vlastně mezi nimi dopadne. Koneckonců, jak to celé dopadne.

Zásadně se však rozvíjí vztah Kazuny a Chizuny a Chizuny a Minaseho. Ten první v tom zmiňovaném smyslu, kdy se Kamzuna se svou sestrou ještě svázal. Jako kdyby spolu měli první sex tím, že ji pokousal. On si uvědomil, jak je to skvělé takto pít krev, i když samozřejmě dál dává najevo, že tohle nechce, ona zase díky tomuto na nějakou dobu zkrásněla, na nějakou dobu, jako kdyby nebyla nemocná. Jenže pak všechno zapadne do starých kolejí. Více se tak rozvine příběh Chizuny a Minaseho, kdy i on je celou dobu popisován jako poslušný pejsek, který za Chizunou běhá, jak ona pískne. Každou chvíli mu dává naději, nebo on si to alespoň myslí, ale vždycky je jeho naděje na společný vztah zabita. Téměř to vypadá, že konečně k něčemu zásadnímu dojde, alespoň tedy ve prospěch Minaseho, ale místo toho děj zapadne zase do svých kolejí. Jako kdyby z tohoto stavu nebylo úniku, jako kdyby nebylo úniku z té monotónnosti života a nesnesitelnosti bytí, které sourozence nutí zůstat pospolu a za žádnou okolnost se neoddělit. Tohle prostě nemůže skončit dobře.

Co mě na komiksu a jeho provedení trochu zarazilo, to je překlad. V minulých dílech jsem se nesetkal s tím, že by byly postavy oslovovány jménem a za ním by následovaly koncovky -san, -chan (případně psané jako -čan), -kun nebo -sensei. Všechno to jsou oslovení, která se v Japonsku používají naprosto běžně, a když se budete dívat na nějaký film nebo seriál v japonštině, určitě si jich všimnete. Jenže ani v jedné z předchozích knih série "Elegie pro ovečku" se toto oslovení neobjevilo. Je tak trochu zvláštní, že se tak stalo u pátého dílu (a předpokládám, že to tak bude i u šestého a sedmého). Nejprve jsem si myslel, že by to mohlo být novým překladatelem, ale ten zůstal nezměněný. Je to škoda, trochu se tím narušuje jednotnost série, ale nic to nemění na tom, že problémem je spíše děj, který může čtenáře výrazně odradit, protože už je skutečně zpomalen na minimum a zdá se, že se na tom nic nezmění. A pokud už jsou zde náznaky změny, většinou dojde k tomu, že zůstane u náznaků a k faktické změně nedojde. Přesto dokáže komiks svým existenciálním pojetím zaujmout a přimět vás, abyste vydrželi až do konce.

Na závěr krátké útržky toho, o čem jsou jednotlivé kapitoly, do kterých je každá kniha dělena.

Kapitola 28 - Tady je to nejvíce podobné upírskému hororu.

Kapitola 29 - Jen ho ještě jednou vidět, nic víc nechce.

Kapitola 30 - Teta Natsuko má zajímavou nabídku.

Kapitola 31 - Chizuna už vypadá opravdu špatně a její budoucnost je nejistá.

Kapitola 32 - Yaegashi se pořád snaží, ale vypadá to marně.

Kapitola 33 - Chizuna není nejlepší pacient a vypadá to, že už je stejně rozhodnutá.

Kapitola 34 - Minase to málem přepálil, ale ten chlap je čestný jako svatý.

Komiks "Elegie pro ovečku 5" zakoupíte se slevou v eshopu nakladatelství Talpress.

Na stránkách Comics Blog najdete recenze na knihy:

"Elegie pro ovečku 1"

"Elegie pro ovečku 2"

"Elegie pro ovečku 3"
"Elegie pro ovečku 4"