Kresba: Hergé
Aby Hergé mohl Tintina vůbec vydávat, muselo se něco změnit. Jsme totiž v roce 1940 a Hergé začal psát a kreslit příběh "Tintin v zemi černého zlata". Jenže ten nedokončil, protože magazín XXe siècle byl zrušen - očividně neodpovídal nacistickým představám o tom, jak by měl vypadat týdeník pro árijskou mládež a její sympatizanty. Hergé přišel o práci, ale naštěstí to netrvalo příliš dlouho. Zájem o Tintina projevil belgický deník Le Soir a právě na jeho stránkách začal Tintin znovu vycházet. Nejednalo se však již o příběh "Tintin v zemi černého zlata", který vyšel v konečném pořadí až jako patnáctý Tintinův příběh, ale tím, co v Le Soir vycházelo, byl komiks "Krab se zlatými klepety". Jenže ani tento příběh neměl zrovna jednoduchou cestu, jak se dostal mezi čtenáře. Jeho cesta byla ztížena válkou samotnou a nedostatkem, který vyvolávala. Tento nedostatek se projevil v tom, že nebyl papír, na který by se mohla tisknout komiksová příloha novin. A tak bylo vydávání pozastaveno, aby nakonec bylo dokončeno v roce 1941. Hergé musel navíc upravit styl svého vyprávění, neboť nedostatek papíru vyžadoval i méně stránek. To nakonec vedlo i k tomu, že komiks byl velmi záhy překreslován do barvy a tedy do menšího poštu stran. Původní černobílé vydání mělo vždy více jak 100 stran.
Jenže nedostatek papíru a potřeba přizpůsobit se omezenému počtu stran, nebylo jediné omezení, které Hergé při své tvorbě měl. Omezení se projevila zejména v tom, že nemohl akcentovat politická témata tolik, jako to činil doposud. Pokud srovnáte předchozí sešit "Žezlo krále Ottokara" s příběhem "Krab se zlatými klepety", uvědomíte si, že témata, která jsou zde řešena, se vůbec netýkají nacismu nebo situace v Evropě. Samozřejmě, ono by to jinak nešlo, protože by Tintin nejspíš vůbec nevyšel. Jenže právě díky tomu, že byl příběh méně politický a neakcentoval témata, která byla pro Evropu zásadní, se do děje dostalo něco, co mu velmi prospělo. Samozřejmě, byla to krása orientu, exotičnost, ale stejně tak i nápadnější způsob zahrávání si s reáliemi a s vypravěčskou linií vůbec. Příběh je velmi konzistentní, navíc obsahuje prvky, s nimiž jsme se u Hergého doposud nesetkaly.
Minimální zaměření na politiku dalo vzniknout příběhu, který by za politický mohl být považován v současné době. Arabové jsou zde vykresleni jako padouši. Nikoli všichni, ale jak už to tak u Tintina bývá, určitá zobecnění zde jsou. Vzhledem k současnému pohledu na arabskou část světa, by se samozřejmě dalo téma spojit s terorismem a válkou proti němu. Příběh ale naštěstí neobsahuje žádné sebevražedné atentátníky, ani nic podobně moderního. Tintinovi ale samozřejmě jde o život. Tenhle chlapík už má prostě smůlu a bude se muset smířit s tím, že ať se podívá kamkoli, vždycky po něm bude někdo střílet, nebo se ho bude snažit zabít jiným, vynalézavějším způsobem. Tentoklrát je to proto, že čirou náhodou narazí na plechovku od krabího masa, aby později část etikety z této plechovky objevil u Kadlece a Tkadlece. A tak opět z čistého nebe, se začíná psát příběh o tom, jak Tintin řeší další zapeklitý případ kriminality na Zemi.
Když jsem hovořil o nových prvcích, které jsou v tomto komiksu, tak ty jsou patrné na první pohled. Jsou to velké, celostránkové panely, které jsou skutečně nádherné a které vyznívají velmi dobře. Najednou na vás vyskočí velké okno a je to příjemné, je to změna oproti tomu, jak byl příběh vyprávěn doposud. V následujících komiksech se s nimi budeme setkávat o něco častěji, ale Hergé s nimi nikdy moc neplýtval. Jeho kresba ale na velké stránce vypadá prostě dobře. Jako kdyby si Hergé sám uvědomil, že komiks je specifické médium a že jediným panelem je možné vyprávět stejně, jako panely několika, které budou obsahovat hodně textu. Hergého velké panely neobsahují text žádný, přesto vypráví scénu, která příběh posouvá dál, a to bez toho, aby bylo nutné se rozepisovat.
Smysl pro akci a dobrodružství, která je naopak silně rozdělena do sekvencí, je pak ukázána na boji v poušti, kde se v plné parádě předvede jedna z nejoblíbenějších postav Tintinových dobrodružství. Ano, kapitán Haddock se poprvé do dobrodružství zapojil právě s příběhem "Krab se zlatými klepety". Není to ale člověk, kterého si zamilujete. Je to komická, ale zároveň politováníhodná postava, která má velmi silné problémy s pitím. Kolem toho se vlastně celá postava točí a z toho vyplývají všechny její akce a problémy, do kterých, anebo ze kterých se dostává. Kapitán Haddock projde vývojem, ale tím si prošel i samotný Tintin. V prvních knihách to byl vlastně takový naivka, místy i pořádný ňouma, ale tady už máme sebevědomého mladého muže, kterému můžeme jeho čest, pravdomluvnost a dušínovskou správnost věřit. Navíc je to postava, která je stále zábavná, stejně jako její příběhy.
Žádné komentáře:
Okomentovat