Konečně se něco málo dovídáme o tom, co se vlastně stalo v Gindžiho minulosti, respektive, co se stalo s jeho bratrem, který v mládí zahynul - oběsil se. "Motýlek" je manga, v které se tahle linie prolínala celou dobu, ale spíše jako okrajová, která čeká v pozadí na to, až konečně bude rozřešena. Samozřejmě, že k rozřešení nedojde už ve třetím díle, i když pravda, zrovna tahle manga má jen pět svazků, ale přesto se zde odhalí jedna zásadní skutečnost. Co je pravda a co je to, čemu bychom rádi věřili, že je pravdou? Iluze, to je základní heslo tohoto komiksu. Vytváření iluzí, to je něco, čím se zabývá Ageha a Gindži jako její spolupracovník. Na iluzi je něco krásného, něco příjemného, něco laskavého. Přijímat pravdu, to je něco strašně komplikovaného. Někdy ji prostě nechceme znát. Nechceme vědět, co se skutečně stalo, někdy je lež milosrdnější, a proto ji přijmeme raději, než pravdu. Takhle to ve společnosti funguje, takhle fungují lidé. Bude se nám žít líp, když budeme vědět, že nám protějšek zahýbá? Bude se nám žít lépe, když nám dá přítel najevo, že nám něco provedl? Bude lepší, když budeme vědět, že nám někdo lže, aby nám neublížil? Je to velmi individuální a každý si bude muset odpovědět sám.
Ageha, jedna z postav komiksu, u níž stále není jisté, zda je to chlapec nebo dívka, se živí tím, že vytváří iluze. Nepropojuje je s tím, aby někomu ublížila nebo pomohla, ale využívá iluze jako nástroj strachu, respektive jeho ukončení. Lidé se bojí duchů, ale duchové neexistují. Je ale možné narušit jejich víru? Podle autorky Yu Aikawy nikoli. Místo toho je potřeba nechat lidi v této lži a raději zvolit jinou cestu. Jenže lež se může proti člověku obrátit a stejně tak se může obrátit i iluze - buď proti tomu, kdo ji vyvolal, tedy proti Ageze, anebo proti tomu, pro něhož byla vyvolána. V případě příběhu "Mluvící rány" z knihy "
Motýlek 2" se iluze obrátila proti klientům, ale samozřejmě se obrací i proti Ginžimu a jeho malé kolegyni. To nám zase předvádí druhý příběh v knize "Motýlek 3". Ten nese název "Když jsme byli malí" a má celkem šest kapitol. Nejprve však k příběhu "Doba temna", kterým kniha začíná a který je rozdělen na celkem tři kapitoly.
První příběh, "Doba temna", je návratem do minulosti a zúčtováním s tím, co se vlastně tenkrát stalo na nástupišti, kde měl Gindžiho bratr shodit malou dívku do kolejiště. I když "Motýlek" není komiks, který by byl příliš názorný, přesto jsou zde scény, a jsou minimálně vyprávěny, pokud ne přímo zaznamenány, jež s vámi docela zahýbou. A právě tohle je jedna z nich. Moment, kdy je dívka vrhána pod koleje, malá dívka, to je prostě něco, co vás nemůže nechat chladnými. Nevadí, že zde nestříká krev, vlastně je to docela dobře, protože v takovém případě by to s vámi skutečně zamávalo. Takhle je příběh je drsný, není brutální. Ukázka toho, jak správně používat médium pro určitou věkovou skupinu, v tomhle případě i pro starší děti. Obecně je krev něco, čeho se v "Motýlkovi" moc nedočkáme. Jak jsem ale říkal, je to komiks o iluzích a právě v tomto příběhu těch iluzí najdeme opět dost. Děj si nechává zadní vrátka a vypadá to, že ještě budeme řešit, jak to s Gindžiho bratrem vlastně všechno bylo.
Jenže Gindži a Ageha musí řešit ještě nějaké problémy. Začalo se o nich totiž hodně psát a směřuje se na ně nebývalá pozornost. Ani jednomu to není po chuti. Vzhledem k tomu, že začaly prázdniny, oba toho využijí a společně se přesouvají do domu Naruo Icuki. Je to Ahegy stará známá, s níž jsme se setkali už v
předchozí knize. Jenže kromě Icuki je zde ještě Futaba, Agehy bývalá parťačka, která dost zásadně žárlí na Gindžiho. Tenhle příběh je pro vztahy poměrně zásadní, protože se zde postavy více poznávají a dochází mezi nimi k vytváření nových konexí. Je to dobře, příběh tím dostává správné grády i po jiné, než pouze po dějové stránce. Ani ta však není zanedbána a před námi je jedna z největších iluzí, jaké kdy byly v této manze vytvořeny. Závěrečná pasáž, kde se iluze mění v realitu je skutečně geniální. Na ni navíc navazuje otevřený závěr, který naznačuje, co se bude řešit v dalším díle. Vypadá to zajímavě, to se prostě nedá popřít a já jsem docela zvědavý, co z toho vznikne. Vzhledem k tomu, že čtu komiks ve stejné době jako mangu "
Elegie pro ovečku", neubráním se srovnání. A "Motýlek" z toho vychází rozhodně lépe, protože neztrácí tempo, stále má čím překvapit a spíše s dalším dílem roste.
Na závěr krátké útržky toho, o čem jsou jednotlivé příběhy, do kterých je každá kniha dělena.
Žádné komentáře:
Okomentovat