"Chrám Slunce" je přímým pokračováním předchozího sešitu "7 křišťálových koulí!. Na konci sešitu jsme byli zanecháni před cestou do zahraničí, na kterou se vydal Tintin spolu s kapitánem Haddockem. Cesta je měla zavést do Jižní Ameriky, kam byl unesen jejich přítel Hluchavka. Neví proč, nechápou, co se stalo sedmi členům expedice, která se z Jižní Ameriky vrátila a která upadla do letargického spánku. Kdo za tím, stojí? Těch otázek, které je třeba zodpovědět, je poměrně velké množství. A podařilo se. Nemyslím si však, že by to bylo v každém případě uspokojujícím způsobem.
Hergé si procházel osobní krizí, a ta se na jeho tvorbě výrazně promítla. Vydání sešitu "Chrám Slunce" proběhlo v letech 1946 až 1948, ale se zpožděním dvou měsíců, kdy si Hergé musel vzít dovolenou, protože už pracovní nasazení nezvládal. Jeho vytavenost nakonec našla místo, jak se projevit. Sice byl osvobozen a nikdy mu nebylo dokázáno, že s Němci kolaboroval, ale sám se z tohoto očernění svého jména tak snadno nedostal. Dovolená tak sloužila především pro psychické zotavení, nikoli pro zotavení fyzické. Události téměř zašly tak daleko, že Belgii opustil, dokonce to opravdu plánovalo, se svou manželkou a přáteli, ale nakonec k tomu nedošlo. Přesto se situace neuklidnila a Hergé zkolaboval ještě dvakrát. Nejprve v roce 1949, kdy pracoval na albu "Tintin v zemi černého zlata" a následně v roce 1950, kdy již tvořil album "Míříme na Měsíc". Válka tak nakonec do jeho tvorby nejvíce zasáhla až po uzavření míru. Trochu ironické, že?
"Chrám Slunce" se dočkal velmi rychlého barevného vydání, k němuž došlo hned v roce 1949. Hergé, ač na tom byl se silami celkem špatně, přesto neomezoval svou činnost zásadním způsobem, ale dál vydával, jak rychle mohl. Byl očištěn, to byl základní prvek jeho nové budoucnosti, ale mnohem důležitější se stala skutečnost, že začal vydávat vlastní magazín s názvem "Tintin", kde jeho komiksy vycházely uprostřed v celobarevné příloze. Již "Chrám Slunce" si tak mohli fanoušci užít v tomto novém magazínu, který měl velmi silnou autorskou základnu. Ta byla dána i tím, že pro zmírnění Hergého pracovního vypětí byli najati noví zaměstnanci, kteří se starali hlavně o rešerše, čímž byla Hergého práce alespoň částečně usnadněna. Mohl se soustředit na samotné psaní a kreslení.
Tintin a Haddock se vydávají na zajímavou cestu za pokladem, který je v této podobě Hluchavka. Po atmosféře, která byla v předchozím sešitě "7 křišťálových koulí" už bohužel není ani vidu, ani slechu, ale jsme vlastně v takovém jonesovském stylu, kdy v krajině čekají různá překvapení, především v podobě zvířat, s nimiž se dostává do kontaktu zejména Haddock. Jako kdyby se Hergé trochu vrátil ke svým začátkům, a poměrně dlouhou cestu doplňuje různými vtípky, aby to nebylo moc nudné. Naštěstí to funguje dobře, protože je zde i jiný děj- Nic to vak nemění na tom, že finále je trochu zklamání. Je zajímavé použití triku se zatměním Slunce, ale o tom se dovíte víc v textovém úvodu ke knize.
 |
| Příběh se dočkal i herní podoby |
Zvykli jsme si na různé organizace a velké spolky, které kují nějakou levotu, ale najednou jsou padouši jiní. Nejsou vlastně ve skutečnosti zlí, ale pouze se brání. Jejich způsob je pravda trochu radikální, na druhou stranu poprvé v komiksu vidíme nějakou scénu, jež je skutečně celkem krutá. Tou je scéna v horách s indiány uvězněnými ve sněhové kouli. Hergé většinou nenechal postavy takhle umírat, a to ani v případě, pokud se jednalo o skutečně zlé lidi. Promítá se zde Hergého rozčarování z lidí a z toho, jak se k němu po válce zachovali. Cítil neoprávněnost toho, jak s ním zacházeli, a proto našel určitou cestu, jak to ze sebe ventilovat. Trochu se to dle mého názoru promítlo do kvality komiksu, která mírně zakolísala, hlavně v porovnání s očekáváními, jež vzbudil sešit "7 křišťálových koulí".
Žádné komentáře:
Okomentovat