Když jsem se začetl do sešitu "Případ Hluchavka", připadal mi ten příběh neskutečně povědomý. Byl jsem si však naprosto jistý tím, že jsem ten sešit v životě neměl v ruce, nevlastnil jsem ho a ani jsem si ho nikdy nepůjčoval. Záhy jsem si ale uvědomil, proč ho znám. Viděl jsem ho ve filmové podobě. Abych byl trochu přesnější, jednalo se o jeden díl ze seriálu "Tintinova dobrodružství", který se dostal i k nám. Tento seriál (v originále "Les Aventures de Tintin") vznikl v roce 1990 a obsahoval celkem 39 epizod, ale z původních sešitů to bylo pouze 21 příběhů. Většina jich tak byla rozdělena na dva díly. Seriálového zpracování se nedočkaly pouze příběhy "
Tintin v zemi Sovětů", "
Tintin v Kongu" a "Tintin a alf-art". K seriálu se možná ještě vrátím někdy později.
"Případ Hluchavka" nás vrací do souboje mezi dvěma fiktivními zeměmi, které už dobře známe ze sešitu "
Žezlo krále Ottokara". Syldávie a Bordurie spolu opět bojují, tentokrát však ne přímo, ale obě země se snaží získat jeden důležitý vynález. Nebojuje se zbraněmi, ale jinou cestou - každá ze dvou zemí chce získat určitou výhodu na svou stranu. Může top být zbraň, může to být výhoda jiná. Není tak těžké si domyslet, co příběhem Hergé sledoval. V podstatě tak ukázal, jak v praxi může probíhat Studená válka, která se rozhořela Karibskou krizí o několik let později ("Případ Hluchavka" vycházel v letech 1954 až 1956 a ke Karibské krizi došlo v roce 1962. Opět se ukazuje, jaké ponětí měl Hergé o světě a že jen tak neplácal do vzduchu.
Tintin je s kapitánem Haddockem na zámku Moulinsart, kde jsou na procházce. Strhne se bouřka a čtenář vidí, že jsou sledováni. Proč? Nevíme. Hergé tak už od začátku buduje atmosféru nejistoty, kdy čtenářovi naznačuje, ale nechává ho tápat, stejně jako postavy. Takže i když má čtenář pocit, že je o krok před postavami, stejně nikdy neví dost. Pak náhle dojde k několika nehodám - praskají různá skla a skleněné předměty. Je to nějak propojené? Jak to spolu souvisí? Až postupné odhalování nás dovede k tomu, kdo má ve všem prsty. Samozřejmě, že pravda není nikdy příliš daleko.
"Případ Hluchavka" není z těch, které by mě příliš nadchly. Není to špatné, líbí se mi, že sledujeme zase jedno městské drama, honičky a akce, čímž se Hergé místy vlastně vrací k začátkům, ale zápletka je celkem jednoduchá a opět jde jednou jen o to, aby postavy cestovaly na nějaké místo a později se dověděly, že tam stejně nemuseli jet, případně že udělali nějakou marginální chybu. "Případ Hluchavka" je malinko jednotvárný. Tu spojitost je možné hledat například s příběhem "
7 křišťálových koulí", kde koneckonců také šlo o to, aby nalezli Hluchavku. Je to nadprůměr, ale prostě tomu chybí trochu náboj. Ten se pokusila dodat neskutečně výmluvná postava Serafína Lampiona, za kterého jsem musel přidat ještě 5 %.
Žádné komentáře:
Okomentovat