Hergé procházel v době vytváření tohoto komiksu silnou osobní krizí, která na něj významně dopadla. Jeho stávající manžela, s níž byl více jak dvacet let, již nebyla jeho vyvolenou, ale našel si mladší ženu, do níž se v podstatě bezhlavě zamiloval. Tohle nebylo zrovna to nejlepší pro jeho tvorbu, ani pro jeho život jako takový. Prošel si krizí, ,která byla spojena s koncem druhé světové války, a trvalo dlouho, než se z této krize dostal. Pak přišla tato krize spojená s láskou a Hergé se znovu musel dostávat z problémů, které ovlivňovaly jeho práci. Trpěl navíc i zlými sny, které ho pronásledovaly velmi často. To byl také důvod, proč navštívil psychoanalytika, který mu řekl, že by měl přestat vydávat Tintina. Hergé si naštěstí jeho radu k srdci nevzal a dokončil příběh "Tintin v Tibetu".
Ani tento příběh se nerodil právě jednoduše. Když Hergé dovydal poslední části předchozího sešitu "Koks na palubě", stál před tím, co bude psát dál. Bylo zde několik variant. Pátrání po tom, kdo křivě obvinil Nestora ze zločinu, který nespáchal. Anebo návrat do Ameriky, země, kterou nám představil v komiksu "
Tintin v Americe". Naštěstí ani pro to se nerozhodl. Místo toho si mohl vybrat komiks, kde budou Haddock a Hluchavkia putovat po zasněžených krajinách kvůli expedici. Ani na to nedošlo, i když do zasněžených krajin se přesto podíváme. Hergé vyšle Tintina do Himalájí, kde je toho sněhu opravdu hodně. Cílem však není zdolat nějaké osmitisícovky, ale najít přítele.
V příběhu "Modrý lotos" se Tintin setkal s chlapcem Čangem, kterého v Číně zanechal. Tento chlapec se stal jeho dobrým přítelem, ale v pozdějších dílech se neobjevil. Až v sešitu "Tintin v Tibetu". Je trochu paradoxní, že Tintin označuje Čanga za svého nejlepšího přítele, když o něm v jiných sešitech nemluví, ale na druhou stranu v "Modrém lotosu" je skutečně pojilo silné přátelství. Když se nyní Tintin dověděl, že by se měl Čang přestěhovat do Evropy, byl štěstím bez sebe. Jenže záhy Tintin zjistil, že letadlo i s Čangem na palubě mělo havárii a všichni, co letěli, jsou mrtví. Tintin, na základě snu, však věří, že Čang žije a vydává se ho hledat.
Jeho mise je z ranku "impossible", ale on ji přesto podstoupí. A kapitán Haddock, jeho věrný souputník, také. Myslím, že v celé zápletce se promítl Hergého stav. Za každou cenu se snažil dosáhnout svého, ať už to bylo udržení si nového vztahu, anebo vydávání komiku "Tintin". Je zde i spojitost se sny, protože ty Hergého v té době hodně trápily. Tím, že Tintin jedná právě na základě snu, i on dává najevo, že je vnímá jako silné vjemy, které jsou součástí našeho života a které je nutné přijmout. Tintin se vzdává, v jednu chvíli, jako kdyby byl i Hergé zlomen, ale nakonec přece jen vyhraje jeho touha zachránit přítele. Tohle bylo možná to, co Hergé v té době skutečně potřeboval, člověka, který se na něj nevykašle, skutečného přítele. Pokud ho neměl ve skutečnosti (a to je pouze moje fabulace), mohl si ho alespoň vytvořit. Přátelství je zde skutečně čestné a silné, ale Hergé nezapomíná na humor, který je místy nádherně absurdní. Osobně oceňuji i určité paranormální prvky. Ale jen si přečtěte. Tohle je jeden z nejlepších Tintinových příběhů. Dovolím si říct, že je to i omezením se pouze na postavy Tintina a Haddocka.
Žádné komentáře:
Okomentovat