Hned, jak jsem se začetl do komiksu, překvapila mě jedna věc. Hned na šestém panelu první strany je zvláštně použito slovo Romové. Já vím, že politicky korektní je říkat právě tohle slovo, ale komiks "Šperky madam Castafiore" vycházel v roce 1961 až 19692 a kompletní vydání pak v roce 1963. Navíc i dobově spíše sedí slovo cikán. Chápu, že tohle slovo vyvolává negativní dojem, ale tito lidé jsou zde jako kočovníci se svými maringotkami a k nim se prostě slovo Romové nehodí. Ale tak to jen takový drobná výtka k překladu a spíše k mému chápání jednotlivých pojmů.
Co následuje, to už je ryzí Hergé ve své velmi čisté podobě, Hergé, který byl především skvělým vypravěčem vtipů. To dokazuje sešitem "Šperky madam Castafiore", ač rozhodně nemohu říct, že se jedná o naprosto dokonalý sešit, který by se v mém případě zařadil k těm nejlepším. Dojem mi trochu kazila skutečnost, že jsem zápletku i pointu znal z televizního animovaného seriálu, ale to nic neměnilo na tom, že vtipy jsou prostě dobře podané. Ano, po skvělém sešitu "Tintin v Tibetu" může být příběh "Šperky madam Castafiore" zklamáním, ale na druhou stranu, je to jeden z nejlepších Hergého komiksů v Tintinově sérii, které se mohou chlubit skutečně skvěle vystavěný mi vtipy, a to po celou dobu. Absurdní a komické situace se vrší na sebe, ale už to není jednoduchý sled scének jako dříve, třeba "
Tintin v Kongu", ale scény jsou smysluplné ve své návaznosti a baví.
Kapitán Haddock má smůlu, protože i když je celkem klidné období a i když se jen snaží trochu si užít klidu a pomoct cikánům, kteří by jinak museli nocovat nedaleko skládky, je postižen úrazem, který mu nařizuje klid a minimum pohybu. Má vyvrknutý kotník. Za to může ten pitomý schod a kameník, který se vykašlal na opravu. Ani to by ještě nebylo tak hrozné, ale zlatým hřebem je příjezd madam Castafiore, neohlášená a nečekaná a vlastně i trochu nechtěná. Všichni pánové na Moulinsartu pak mají co dělat, aby se z tohoto příjezdu vzpamatovali. Dějově není sešit příliš nabitý, ale přece jen - jde hlavně o to, že šperky madam Castafiore mají tendenci mizet, což zrovna není vlastnost, která by se od nich očekávala. Právě kolem šperků se pak točí děj.
Hergé napsal příběh, který by se klidně mohl nazvat ionesovský. Tenhle geniální dramatik, který se proslavil právě absurdními dramaty, by myslím ocenil některé situace, které zde Hergé vytváří. Více si tentokrát pohrál s postavami. Celkem často se u něj stávalo, že se postava v sešitu objeví jen na chvíli, ale nemá na děj vliv. Tady postavy na děj vliv mají, a to v podstatě každá, jak se pak na konci vysvětlí. Madam Castafiore je skvěle vykreslená jako žena, která nesnese nějaké negativní reakce na její osobu, nebo jakékoli osočování. Je to primadona, která si není schopná zapamatovat Haddockovo jméno. Všem obrátí život naruby. A pak si zase odjede. Poté následuje dokončení příběhu a já si myslím, že tohle je jeho největší slabina. Čtenář čeká nějaké velké vyústění sešitu, ale koná se jen takové zjednodušené finále. Tohle kůže trochu zklamat.
Žádné komentáře:
Okomentovat