Kresba: František Kobík
Tohle bude trochu rozsáhlejší, protože "Zlatá kniha komiksů" Václava Šorela je publikací, která obsahuje celkem sedm různých komiksů a navíc ještě něco málo bonusů. Taková kniha si zaslouží trochu víc prostoru, a tak jí ho také dávám. Už je to nějaká doba, co jsem si říkal, že by bylo docela fajn se seznámit s komiksy, které u nás kdysi vycházely. Díky tomu, že jsou dnes dostupné, nebo byly dostupné reedice, není to až takový problém. Jsem rád, že jsem se mohl díky knize "Zlatá kniha komiksů" seznámit s dílem Václava Šorela, který by měl být oslavován jako jeden z našich nejlepších scénáristů. Tahle kniha mi totiž ukázala, že se v našich zeměpisných šířkách skutečně rodily komiksy, které by si s těmi zahraničními nezadaly.
 |
| Václav Šorel |
Články, které zde budu zveřejňovat na pokračování, bych proto chtěl věnovat recenzím na jednotlivé komiksy, ale také tomu, jak komiksy vznikaly, jakou mají historii, atd. V tomhle směru mi budiž neopomenutelným průvodcem "Encyklopedie komiksu v Československu 1945-1989", respektive její oba díly.
 |
| František Kobík |
Objevování komiksů je pro mě něco jako cestování do nových zemí, do nových končin, kde to neznám. Otevřít příběh a začít číst, to je něco jako objevit nový svět a dál se v něm procházet a zjišťovat o něm podrobnosti. Ten svět vás může naprosto oslnit, anebo zůstanete jen trochu ohromeni, anebo jen zpruzeni. Záleží na schopnostech autorů, ale třeba i na tom, jaké jsou tradice v zemi, jaký je styl kresby, apod. Když si otevřete japonskou mangu, bude se odlišovat od komiksu českého, když srovnáte francouzský komiks s americkým mainstreamem, dojde vám, jaké zde jsou obrovské rozdíly. I český komiks je svébytný a Václav Šorel to dokazuje. Když otevřete knihu "Zlatá kniha komiksů", dýchne na vás nostalgie, protože kresba, která zde je, se dneska už moc nenosí. Nové komiksy takhle nevypadají. Kresba se spíše podobá francouzské, ten evropský styl je zde cítit, což je patrné i z příběhů. Přesto, že v knize po sobě nejdou tak, jak vznikaly, zachovám chronologii knihy.
Vzpoura mozků
Jednalo se o první spolupráci pánů Šorela a Kobíka. "Vzpoura mozků" se od svého prvního vydání stala doslova kultovní záležitostí a také dnes se jedná o jeden z nejznámějších komiksů, které u nás vyšly. K první vydání došlo v letech 1977 až 1979, a to v magazínu "ABC", který byl z hlediska komiksu skutečně průkopníkem, hlavně díky osobnosti Vlastislava Tomana, který sám napsal velké množství příběhů. Ale o něm snad jindy. Nyní Václav Šorel a František Kobík.
Jejich spolupráce mohla začít mimo jiné i proto, že se znali z práce, kde spolu na komiksech sedávali po skončení pracovní doby. Oba pracovali v Avii Letňany. Oba již měli zkušenosti s časopisem "ABC". František Kobík jako autor kresby je scénářům Vlastislava Tomana ("Příhody malého boha" a následná pokračování), Šorel zase jako ten, který se angažoval v modelování. Sám napsal několik knih, které se modelování věnovaly. Vytvářel modely i pro čtenáře, ale nakonec i pro své kreslíře. To proto, aby se jim různé stíhačky a lodě lépe kreslily.
Václav Šorel napsal scénář, vždy pouze k jedné epizodě, nad níž pak Kobík seděl a zpracovával ji. Pokud něco nebylo v pořádku, chybný panel se vystřihl, překreslil a bylo vymalováno. V jejich případě byly i samotné komiksy určitou formou modelářství. Díky tomu, že oba pánové pracovali v Avii, došlo i k samotnému vzniku "Vzpoury mozků". V Avii se v jedné místnosti nacházel obrovský počítač. Umělá inteligence, dnes by se asi chtělo říct nulová inteligence. Počítače se od té doby pohnuly neskutečným tempem, o to více je příběh "Vzpoury mozků" aktuální. Jde totiž hlavně o to, kam až může zajít umělá inteligence, jak dokonalou ji dokážeme stvořit a co ona s námi pak udělá. Co když Asimovovy zákony robotiky nebudou fungovat?
Václav Šorel s Františkem Kobíkem nám předložili naprosto úžasné sci-fi, čistokrevnou vědeckou fikci, která má myšlenku, která má nápad a hlavně i smysl. Člověk si hraje na boha a trpí pod nadvládou robotů, kteří následují jeho příkladu - samy se stávají bohy, protože mají v člověku tento příklad. Nemá smysl dávat vinu robotům, ale člověku samotnému, protože to on je stvořil. A pak má mít právo je i zničit. Opět se tak stává bohem, který rozhoduje o životě a smrti svých výtvorů. Jak moc božští budeme? Kam až jsme ochotni zajít?
Komiks je hodně vojenský a vojensky přesný. Naprosto výtečný je při vojenské akci, kdy jsou v komiksu výborné dialogy. Jako kdybyste se skutečně ocitli uprostřed reálné akce. Velmi intenzívní, a i když je místy přítomen trochu zastaralý jazyk, tohle se dá kousnout. Komiks má svižné tempo a udrží čtenáře napjatého až do konce. Navíc ty sci-fi prvky, naprosto geniální. Celé to dává smysl a je jasné, že tohle psal člověk, který se žánru věnoval, chápal ho a miloval. A snad i pořád miluje. Téměř až filosofický přesah toho, co roboti mohou způsobit, respektive co lidé zaviní, je ukázkou dobré vědecko-fantastické školy. To je zaviněno (v tom nejlepším smyslu slova) také kresbou Františka Kobíka, který je prostě mistr vesmírných lodí, ale to on dokáže ještě v případě dalších komiksů, které spolu s Václavem Šorelem vytvořil.
 |
| Vzpoura mozků má i románovou podobu |
O tom, že je "Vzpoura mozků" oblíbeným komiksem, svědč i skutečnost, že po svém prvním vydání byl vydán ještě několikrát. V roce 1986 to bylo v ábíčkovském speciálu nazvaném "Já, robot...". Další vydání přišla již po revoluci, a to v roce 2001 ve "Velké knize komiksů" a jejím prvním díle (bohužel tyhle čtyři skvostné knihy se ke mně nedostaly) a pak ještě v sešitovém ábíčkovském speciálu "Kultovní komiksy z ABC" z roku 2009. Poslední vydání je pak to, které se objevilo ve "Zlaté knize komiksů". "Vzpoura mozků" byl komiks, který prostě musel spatřit světlo světa. O jeho síle svědčí i skutečnost, že robot č. 1 je celý krásně rudý. V době komunismu by tohle každému neprošlo.
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatDíky za upozornění
Vymazat