Kresba: John Cassaday
Tohle je jeden z těch komiksů, na které jsem se skutečně těšil. Jakmile u nás vyšel, tak jsem týden počkal, abych si ho mohl koupit, protože v Českých Budějovicích rozhodně nemůžu čekat, že všechno půjde tak rychle, jak bych si přál. Ale pořád lepší než komiksy od Crwe, na které čekám i čtrnáct dní. To mám z toho, že nenakupuji ve speciálce. Anebo na internetu. To bych měl také rychleji. Dost o distribuci, protože hlavní je to, že po
prvním díle je zde druhý. A myslím, že jsme nemuseli ani tak dlouho čekat. A navíc to pořád stojí za to, i když si jsem jistý, že v tom čtenáři přece jen budou mít trochu hokej. Tohle není komiks, který stačí číst jednou. Děje se zde různě prolínají, a i když se tváří jednotlivé kapitoly jako samostatné povídky, tvoří komplexnější děj, který se právě ve druhé knize dostává skutečně na povrch.
Tam, kde se kniha skutečně vyznačovala především tím, že nám předvedla šest různých povídek, jejichž spojitost byla hlavně v postavách, tam se druhý díl nesnaží o nic jiného, jen chce ukázat větší obraz toho všeho, co vlastně sledujeme. Země a její dějiny jsou trochu jiné, než se na první pohled zdá, skutečnost není tak suchá, jako učebnice dějepisu. Přesně tohle se nám skvělý vypravěč Warren Ellis snaží říct, navíc kombinuje skutečně různorodé žánry, kdy každá kapitola nabízí něco naprosto nového. To myslím vážně. Jen se na to podívejme. První kapitola je hellblazerovským příběhem, kde Warren Ellis odkazuje sám na sebe. Druhá kapitola je monster hororem se sci-fi mysteriózními prvky. Třetí kapitola hodně mate tělem a vy se dostanete někam, kde máte pocit alternativního světa. Ale ono se to vysvětlí. Čtvrtá kapitola této knihy vás rovnou šoupne do podivného, téměř superhrdinského vesmíru, kde budete rozhodně cítit vesmíry DC. Pátá kapitola je špionážním thrillerem v bondovském, nebo spíš hyperbondovském stylu s kresbou, která by se skvěle hodila pro Batmana. Trochu mi to připomnělo Tima Sala. A nakonec šestá kapitola, kde to všechno začne dávat smysl.
Warren Ellis je popkulturní šílenec, ale jeho odkazy nejsou tak přímočaré, jako v případě Josse Whedona, který mimochodem napsal i úvod k této knize. Je mnohem tajemnější a navíc dává popkulturu do spojitosti s historií a mystérii. Vytváří tak něco naprosto nového, dává nový náboj komiksu, který by se mohl zdát stagnující. Odkazuje sám na sebe, ale pak se najednou vrací k pokusům, které byly prováděny na lidech. Vytváří alternativní vesmíry, aby vysvětlil, co se dělo a děje v tom našem. Někdy je vysvětlení příliš komplikované, někdy jednoduché, ale vždy se snaží o to, aby příběh, který vyprávěl, dával smysl. Je kritikem společnosti, je milcem historie, nebojí se nahlížet do mystérií a vytvářet si svoje vlastní. Jeho "Planetary" je ukázkou toho, jak vypadá superhrdinský komiks, když není o superhrdinech, jak vypadá historický komiks, který si vytváří vlastní dějiny, jak vypadá moderní dílo, které si bere hodně z toho, co už bylo vytvořeno, ať už dříve, anebo poměrně nedávno.
Abych však nekřivdil Johnu Cassadayovi, je to on, kdo je spoluautorem, nikoli pouze kreslířem. To jeho umění dodává "Planetary" další rozměr. Warren Ellis je jedním z těch scénáristů, kteří nacházejí se svými kreslíři specifické, autorské propojení. Darick Robertson by mohl mluvit. Cassadayova kresba není stejná pro každý komiks, ale je přizpůsobována. Někde je více šrafury, jinde je zase jasnější linka, anebo ta je naopak širší. Všechno je to ve prospěch příběhu a dojmu, který má která kapitola ve čtenáři vytvářet. Tohle jsou atributy skvělého kreslíře. A to ještě nemluvím o obálkách. Nad nimi se ale rozplývá i Whedon v úvodu, tak to nechám na něm. Podívejte se ale na obálku poslední kapitoly této knihy. Naprosto unikátní nápad, který sám o sobě naznačuje, že vás čeká kapitola, která nebude jen tak ledajaká. Nechte se uchvátit podivným a zároveň docela blízkým světem "Planetary". Tohle je jeden z nejoriginálnějších a nejzvláštnějších komiksů, které budete číst. A to stejně budete mít pocit, že tohle - asi podvědomě - znáte.
Žádné komentáře:
Okomentovat