Tak konečně jsem se dostal k tomu, abych zrecenzoval i jeden z nejlepších komiksů, jaké se k nám kdy dostaly, komiksů, jehož kvalita se sbírkami nekolísá, komiksu, od kterého dostanete přesně to, co chcete - králíka se samurajskými meči. No dobře, tak jednoduché to zase není, a takhle řečeno to zní docela průměrně až divně. Ale pro ty, kteří ještě neměli s Usagim tu čet, a doufám, že je vás co nejméně (pro vaše vlastní dobro), tohle je opravdu komiks, který má úroveň a hodně rychle vám přestane vadit, že postavy jsou zvířata. Pokud vám to tedy vůbec vadilo.
O autorovi, Stanovi Sakaiovi, bych se chtěl rozpovídat někdy jindy, třeba mu dám i vlastní článek, protože dneska to bude delší. Jak je mým zvykem, u knih, které jsou povídkové, se docela dost vykecávám a chci ke každé říct trochu. "Usagi Yojimbo" si to však zaslouží. Sbírka "Ronin" je první, která s Usagim V USA vyšla, ale vzhledem k tomu, že jí vydávalo Fantagraphics Books a nakladatelství Crew mělo lepší spolupráci s Dark Horse, kteří později sérii převzali, není "Ronin" prvním Usagim, který u nás vyšel. To byla sbírka "Daisho", což byla druhá sbírka vydaná pod Dark Horsem. No, to datování českých vydání rozhodně není jednoduché, ale třeba se dokopu, někdy, k nějaké té chronologii. Nyní už k první sbírce, která v sobě má celkem deset příběhů. A to je docela dost, že?
Všechny jsou poměrně krátké, více méně okolo deseti stran a hned ta první, "Skřet z Adachigahary" je ukázkou toho, jak klasický příběh s Usagim Yojimbem vypadá. Máme v hlavní roli králíka, který putuje Japonskem. Je zde minulost, která ho ovlivňuje, japonská mytologie, která se do příběhu dostává a také určité ctnosti a nectnosti, které spolu válčí. Usagi cestuje v poměrně reálně historicky zachyceném světě, ale setkává se s démony a dalšími příšerami, aby je porazil, ale aby nakonec dal najevo hodnoty, které uctívá jako samuraj bez pána, jako ronin.
Tyto vlastnosti dá ve služby mladého nástupce klanu Geishu, kterého doprovází jeho ochranka Tomoe Ame. Mladý lord Noriyuki je ve velkém nebezpečí, protože mu někdo pase po životě. A jsou to celé úderné jednotky nindžů a různých grázlů, které se ho pokoušejí zabít. "Osamělý králík a dítě" je příběh, kde Stan Sakai rozehrává to, co také zdobí komiksy s Usagim. To jsou akční sekvence, které jsou většinou beze slov, za to jsou skutečně úderné, rychlé, dechberoucí. A nemusíte se navíc bát, že by králík někdy umřel. Usagi je neskutečný šermíř, jeden z nejlepších a poznáte to velmi brzy.
Hned další příběh, "Přiznání", ukazuje, že jednotlivé povídky nejsou pouze útržky z Usagiho putování, ale navazují na sebe. Navíc ani Usagi není úplně nesmrtelný, ale sem tam potřebuje pomoc. Díky svým přesvědčením, cti a kodexu bushido, který do puntíku naplňuje, se dostává do problémů, třeba ve chvíli, kdy se rozhodne doručit dopis, pro který se zabíjí. Tomoe Ame je tou, která ho nenechala jen tak, bez rozloučení odjet. Závěr "Přiznání" je však krásnou ukázkou toho, jak i největší úsilí je někdy zbytečné. Na druhou stranu úplně poslední panel je ukázkou Usagiho v takovém rozpoložení, v jakém ho příliš často neuvidíte. A to stojí za to.
"Lovec odměn" a "Lovec odměn II" jsou příběhy, které nejsou zařazeny v knize za sebe, a to kvůli chronologii, ale proto, že se zde Usagi Yojimbo setkává s lovcem odměn Genem (zkrácení pro Gennosuké), který je důležitou postavou jeho příběhů, podobně jako Noriyuki, Tomoe Ame nebo lord Hikiji, který může za smrt Usagiho pána, shrnu si obě povídky do jednoho příběhu. Ten se zde totiž do jisté míry uzavírá. Gen je prospěchář, kterému jde o peníze, a tak, když v Usagim pozná skvělého bojovníka, rozhodne se ho využít pro svoje dobro. Gen není zlý, jen má rád peníze a je to jeden z mála přátel, které si Usagi na své cestě najde. Jejich přátelství je plné naschválů, což činí jejich vztah ještě zajímavějším.
"Zloděj koní" je takovou delší anekdotou, kde se ukazuje, že i bývalý samuraj může sem tam uklouznout a třeba zalhat. Hodně rychle se mu to nevyplatí. Stan Sakai ukazuje, jak je schopný na malém prostoru několika stránek vystavět příběh s dobrou pointou, vtipem, který je jak v komice situační, tak i mimické a gestikulační, a nakonec je to vše uzavřeno i pointou. Groteska s akčními sekvencemi, která pobaví. Krásná ukázka toho, jak lze vyplnit deset stran smysluplným příběhem, akcí i zábavou.
"Vesnice strachu" je krátký příběh, který svou poetikou a svým zaměřením navazuje na příběh první, "Skřet Adachigahary". I zde se Usagi střetává s mytologickou bytostí, ale vyznění je jiné. Od Stana Sakaie vždy čekejte něco trochu víc, konec, který je poučný, závěr, který má nějaký smysl. Tentokrát se rozhodl ukázat to, jak jsou lidé někdy slepí, jak zbytečná může být smrt. Není však zbytečná, pokud se najde alespoň jeden člověk, který ji uctí, který ví, co bylo takovou smrtí dosaženo. Stan Sakai předvádí svůj dar pro malé velké historky.
"Tiché jídlo" je komiks o tom, že by si člověk neměl vyskakovat na samuraje, ale stejně tak ukazuje i to, že Usagi není vraždící stroj. Zabíjí, ale jen pokud opravdu musí. Rozhodl se po smrti svého pána putovat a chce si zachovat svůj život. Pokud na něj někdo zaútočí, v tom případě se brání, ale pokus nemusí zabít, dokáže předvést takový kousek, pro který ho musíte milovat. Ten kousek z "tichého jídla" je jedním z nich. Tady si uvědomíte, že před sebou máte přesně tu postavu, kterou můžete zbožňovat. Nejen proto, že je Usagi čestný, ale také proto, že je to sakra pořádný machr.
 |
| Co by byl Usagi bez ještěrek |
"Slepé prase s mečem" nám představuje dalšího hrdinu, s nímž se ještě v budoucnu setkáme. Skoro se mi chce říct, že je to nasrané prasátko. A Ino je skutečně takovou postavou. Prase, které je slepé a díky tomuto svému hendikepu si vyslechlo hodně urážek, prošlo si hodně příkořími. Snad tohle je důvod, proč se chová tak, jak se chová. Ale je pravda, že se jenom brání. Akorát ten jeho způsob obrany je zkázonosný i těm, co to s ním až tak špatně nemyslí. Usagi se s Inem setká a dá se jen odhadovat, jak jejich konfrontace, zprvu přátelská, vlastně skoční. Silný příběh, který bude ještě mít následky.
 |
| Co to asi Stan Sakai kreslí? |
A na závěr "Návrat domů". Nejdelší příběh této knihy, příběh, který nám nechá trochu nakouknout do Usagiho minulosti a do následků, které tato minulost má pro jeho současnost. A možná i pro budoucnost. -tohle je silný mix nostalgie, nenaplněné lásky, nenávisti, touhy se jen na chvíli vrátit, snahy pomoct a nežádat nic. Usagi se vrací do rodné vesnice, aby vzdal poctu svému zesnulému otci. Vesnici nachází ohrožovanou nepřátelskými nindži. Starostou je Kenichi, s nímž nemá Usagi dobrý vztah, ale co hůř, Kenichiho manželkou je Mariko, která našemu králíkovi rozhodně není lhostejná. Vypadá to na tragický romantický příběh, ale nechme se překvapit. Závěr tohoto příběhu je ale opět krásnou ukázkou toho, jaký smysl pro cit Stan Sakai má. Jestli vám říkají něco příběhy cti, zajímaví hrdinové, velké příběhy, které se před vámi postupně odkrývají, napínavá dobrodružství a sem tam nějaký ten démon, "Usagi Yojimbo" rozhodně není špatnou volbou. O jeho oblibě svědčí i skutečnost, že některé díly se musely dotiskovat. "Ronin" je jedním z nich.
Na Comics Blogu najdete recenzi na knihu "
Usagi Yojimbo: Yokai".
Žádné komentáře:
Okomentovat