Nad tímhle komiksem jsem se musel trochu zamyslet. Líbil se mi vlastně? A jestli ne, tak proč? Jestli ano, tak proč? Joann Sfar se poslední dobou stal mým oblíbeným autorem, i když je pravda, že tentokrát se s Lewisem Trondheimem, jak už je u "Donžonu - Úsvit" zvykem, postaral pouze o scénář, nikoli o kresbu. A musím říct, že scénář je v tomhle případě přece jen něco, co komiks posouvá trochu výš, i když... ani scénář není v tomhle případě až tak dokonalý. V některých chvílích je poselství, které je zde prezentováno, až příliš polopatické. Na druhou stranu si člověk říká, že když se to těm lidem neřekne přímo, tak oni to v těch metaforách zase nemusí chytnout. No, ale podívejme se na první díl "Donžonu - Úsvit", který zde recenzuji až poté, co jsem již recenzoval knihu "
Mstitel v nesnázích".
Setkáváme se tak, poprvé, s mladým, Hyacintem, který jede na zkušenou do velkého města, za strýcem, kde by se měl malý tučňák naučit, jak to v té dnešní době funguje, jaké jsou na něj kladeny nároky a jak by se měl chovat. Velmi záhy zjišťuje, že ten dnešní svět je plný pobudů a zlodějů a že člověk není v bezpečí nikde. Zase si ale celkem snadno získává přátele, i když velmi často to jsou podivíni, kterými ostatní opovrhují. Anebo je chtějí zničit, využít, zneužít. Svět není pěkné místo a Hyacint se o tom dozvídá poměrně záhy. Přesto se ale nedokáže úplně poučit. Mladý Hyacint je jiný než ten, který se nám představuje v sérii "Donžon - Zenit", je to celkem naivní kluk, který má ideály, jež jsou trochu pokroucené, respektive on sám si neuvědomuje, že vzhlíží k podivným existencím.
Sám Hyacint se tak v některých chvílích stává prostředníkem pro špatnosti, on je tím, kdo nakonec i trpí, ale přece jen je zde naděje, že se nebude těch špatných držet stále. Anebo aspoň nebude tak hloupý, aby si nevšiml, co vlastně dělá. V tu chvíli se z něj stává Košile noci, hrdina, který ochraňuje nevinné a krásnou vražedkyni. Hyacint je plný paradoxů, na druhou stranu je tak jeho postava uvěřitelnější. Chvílemi je jen trouba, co má nějaké ideály, ale pak přece jen váhá a sem tam přemýšlí o tom, co vlastně udělal. Pro něj je ale prostě nejhorší, že se stýká se špatnými lidmi, ale jako špatné je nevidí.
"Donžon - Úsvit (-99): Košile noci" je další skvělou ukázkou toho, jak je možné napsat komiks, který je možné dát číst i dětem, více méně, ale má význam i pro dospělé a pro ně především. Jasně, že někoho odradí styl kresby, ale to jsou prostě jenom předsudky. Příběh, který sledujeme, je v tomto případě trochu ekologický, což také každému nesedne, a jak jsem říkal, ty morální a moralizující myšlenky jsou tady podávány na zlatém podnose, stejně je to fantasy, které jen tak číst nebudete. Má něco ze "Zeměplochy", ale přitom je mnohem kousavější, drzejší a ve své podstatě i temnější. Nemůžu si pomoct, ale mám rád díla se sociální kritikou, protože si ji zasloužíme. A v tomhle podání je prostě výborná. I když se komiks tváří jako dětský, což je díky kresebnému stylu záměrné, postavy nejsou jednoduché, scény zde nejsou pouze hezké a dojde i na násilí. Tím nechci násilí adorovat, ale k té naší smutné společnosti bohužel také patří.
Žádné komentáře:
Okomentovat