Kresba: Gene Ha a Zander Cannon
S Alanem Moorem jen těžko šlápnete úplně vedle. V podstatě téměř všech, co u nás vyšlo, jsou pecky, kterými měnil svět komiksu, anebo aspoň vytvářel díla, která svou kvalitou překonávají jiná. Jsou zde věci, které se ani mně příliš nezapsaly do srdce (např. "První Američan", a co si budeme povídat, ani "
WildC.A.T.s: Návrat domů" moc oplakávat nebudu), ale pak jsou věci, které prostě stojí za to, i když nejsou tak profláklé. Komiksy jako "Strážci", "V jako Vendeta" nebo "Liga výjimečných", to jsou věci, které zná každý, mnozí hlavně proto, že byly zfilmovány. Pak je zde doslova poklad, který dostal název "Top 10".
"Top 10" u nás – stejně jako ve Spojených státech – vyšlo ve dvou knihách, a to nepočítám ještě další dva booky "Top 10: Devětačtyřicátníci" a "Smax", které na první sezónu navazují. I těm se budu na stránkách Comics Blogu věnovat. Na první pohled toho není zase tolik, protože 12 sešitů není mnoho, ale nejsou to klasické dvacetistránkové sešity, ale většinou má každá kapitola stránek více. Proč? Protože si to zaslouží a protože u nezávislého komiksu prostě není potřeba dodržovat limity za každou cenu. Už vůbec ne v digitálním věku, kdy není třeba se tolik přizpůsobovat tiskárnám.
Čím je komiks "Top 10" tak pozoruhodný? Na první pohled by se něco nového hledalo jen těžko. "Top 10" je totiž ve svém základu klasickým kriminálním/detektivním příběhem z jednoho okrsku. Na tom by nebylo nic tak divného, pokud by se nejednalo o okrsek, kde je jedním z vedoucích mluvící pes, který má exoskeleton, aby mohl chodit jako člověk, mezi řadové policisty pak patří namakaný a nezničitelný šmoula Smax, ženská od rány, co má na zádech jadernou hlavici a další výzbroj, nahá Asiatka, která skrývá své tělo pouze do kožních barviv, chlapík, co mu elektrizuje hlava, postarší kovboj s pořádnou bouchačkou, lesbička, co prochází zdí, a další a další, o kterých se nemá cenu rozepisovat, protože jejich osudy je lepší číst. Mimochodem, jejich působištěm je město Neopolis, kde žijí pouze lidé se speciálními schopnostmi.
Alan Moore se nezabývá nějakým rozsáhlým úvodem (pouze textovou formou nás seznámí s městem Neopolis) a pak už nás rovnou nechává vstoupit do akce a do života jednoho vesmírného okrsku. Přesně tady je síla komiksu. Nejsme svědky zdlouhavého vyprávění, ale rovnou jsme vrháni do akce spolu s novou posilou celého oddělení, Robyn, která si nechá říkat Toybox. Řešíme případy, neustále nové, menší i větší, jsme svědky toho, že i svět budoucnosti Země – nebo jiné planety? – je podobný tomu našemu, protože zde pořád jsou problémy ve společnosti, jsou zde předsudky, homofobie nebo rasová nesnášenlivost, ale i tady je místo pro radost, smutek a lásku.
 |
| Gene Ha s kresbami |
"Top 10: Kniha 1" se tak tváří vlastně jako naprosto normální příběh, který se snaží zachytit policejní práci. Daří se mu to skvěle, s nadhledem, s pořádnou dávkou kritiky, ale samozřejmě také s příběhy, které rozhodně stojí za přečtení. Alan Moore si nevystačí jen s jednoduchým zadáním, ale řeší několik příběhů najednou, nezamotává se do nich a nenechá ani čtenáře, aby se do nich zapletl. Vše je podáno takovou formou, že budete všechna slova hltat a zároveň si uvědomíte, jak neskutečně komplexní tenhle svět je. Muselo to dát práce jej vytvořit, ale stálo to za to. Na ničem se nešetřilo a kresba Gena Ha je nádherně detailní, až se budete divit, jakých drobností a vtípků si na některých panelech všimnete.
Žádné komentáře:
Okomentovat