Je tady další Frank Miller a já jsem tomu neskutečně rád, protože tohle je chlapík, jehož starší věci prostě můžu. Jasně, těším se na pokračování "300", ale člověk už má trochu obavy z toho, že Frank pro všechno to natáčení filmů zapomněl psát dobré komiksy. Třeba ale překvapí. Daredevil je ale jedním z komiksů, u kterých začínal a u nichž prokázal, že je skutečně velkým komiksovým tvůrcem, který nejen dokáže vyprávět příběhy, ale také dovede vyprávět naprosto skvělé příběhy. Že to není žádná sranda, to je celkem jasné, hlavně pokud se týká superhrdinů, kteří se sem tam prostě utápějí v nudných zápletkách. Tohle se stalo i Daredevilovi.
Daredevil byl tak trochu šašek, který se utkával s dalšími šašky, což není ani tak moc neobvyklé, ale když k němu na začátku 80. let přišel Frank Miller, který z něj udělal lidštějšího hrdinu a hlavně postavu, které se konečně dalo fandit, protože bojovala se zločinem, který trápí i nás, obyčejné lidi. Bojoval v ulicích, stejně jako právník u soudu. Pomáhal obyčejným lidem, ale tentokrát, v příběhu "Zmrtvýchvstání", musel pomoct sám sobě. Frank Miller se k Daredevilovi po nějak době vrátil právě proto, aby s Davidem Mazzucchellim vytvořil "Zmrtvýchvstání", komiks, který definuje to, jak kvalitně nechat hrdinu zemřít a znovu ho zrodit lepšího, silnějšího. A to vlastně bez toho, aby bylo nutné Matta Murdocka zabít, nebo hrát na čtenáře velkou komedii o tom, že by mohl být mrtvý.
Spojení Franka Millera a Davida Mazzucchelliho se ukázalo jako výbušné a funkční, což se i na našem trhu ukázalo v komiksu "Batman: Rok jedna", jenž byl napsán po odchodu obou autorů z Marvelu k DC Comics. Oba tvůrci dokázali, že si skvěle sednou. Frank Miller je prostě schopný scénárista, který umí napsat skvěle jak postavy, tak i příběh. Postavy proto, že jim vidí do duše a rád používá jejich vnitřní monology, které jsou k dokonalosti dotažené v jeho sérii "Sin City", ale již tady, u "Zmrtvýchvstání", se to naplno projevilo. Stejně tak ale dokáže vystavět výborný příběh. Ne proto, že v něm má spoustu nečekaných zvratů, ale naopak proto, že přesně ví, co chce psát a vede čtenáře pěkně za ručičku a táhne ho hnusem a hnojem, doslova s ním sviští přes schody a nechá mu nabít si hlavu, aby to vyústilo v silných scénách, kde padáte i rostete s hlavním hrdinou. A že Daredevil tentokrát padá skutečně na hubu hodně bolestivě a hodně často.
Ani ne tak Daredevil jako Matt Murdock sám. Ke Kingpinovi se dostane informace o tom, kdo Daredevil ve skutečnosti je. Kingpin si tohle zjištění hodlá užít na plno a Matt Murdock musí trpět. A trpí. Je na pokraji šílenství, je na pokraji smrti. A právě z tohoto osobního pekla vstává nový hrdina, nový Daredevil. Frank Miller ukazuje, že má respekt k sérii jako takové a využívá prvky z předchozích dílů, ale stejně tak ukazuje, že si jde vlastní cestou a s hrdinou si hraje tak, aby vytvořil něco skutečně nezapomenutelného. To se podařilo. Hrdina trpí, aby se mohl znovuzrodit, zlo vítězí, aby pochopilo, že se může ocitnout na dně. Anebo se k tomu dnu alespoň trochu přiblížit.
David Mazzucchelli je skvělým kreslířem, anebo spíše byl, protože v posledních letech už se na komiks trochu vykašlal. Na druhou stranu, zanechal po sobě díla skutečně zásadní a dobrá, nemluvě o tom, že se prosadil i mimo mainstream, jak nám prezentují textové materiály v závěru knihy. Když se chcete o autorech dovědět něco víc, ty texty v závěru jsou naprosto výborné. David má velmi specifickou kresbu, ve které používá různé techniky. Dokáže skvěle vykreslit postavy, ale stejně tak umí osoby zjednodušit. Hraje si s barvami, respektive jim dává prostor, ale stejně tak umí - a to velmi efektivně - využít i černou. Hlavně na postavě Kingpina je to patrné. Z něho prostě člověk cítí, že je to pán podsvětí, ani nemusí číst text. Sem tam David používá jen geometrické tvary (např. budovy) a nehraje si moc s pozadím - nechá prostor pro barvu, anebo se použije jen jednoduchá textura. Zároveň ale detaily zvládá, pokud je třeba - pokoje a místnosti, když nejde o akci.
 |
| David Mazzucchelli |
Na komiksu je bohužel trochu vidět, že je staršího data a technologie tisku, respektive kolorování tehdy nebyla dokonalá - některé barvy prostě vytekly ze svých linek, ale to vůbec nevadí, protože i tak ta kresba prostě sedí. Jak příběhu, tak i prostředí. Tohle je Hell's Kitchen. Bezútěšná, nebezpečná. Snad jen ten konec a nástup dalších maskovaných, je trochu zbytečný, ale celkový dojem z příběhu to nedokáže zhatit. Každá strana zde utrpěla ránu, a tak to má být. Daredevil není hrdinou proto, že to měl jednoduché, ale protože trpěl. A hodně. "Zmrtvýchvstání" je další ukázka toho, že mainstream má smysl a že jsou zde příběhy, které prostě ohromí. Tohle je jeden z nich.
jj,presne tak,do nastupu Captaina to bylo superhusty a temne zly poctenicko,pak uz me to docela prstavalo bavit,skoda toho..ale jinak dobry ;)
OdpovědětVymazatMartine, souhlasím. Byť staršího data, tento komiks je prostě nářez. Jsem rád, že dokážeš dát i něčemu od Marvelu tak vysoké hodnocení. Bezva recenze. :)
OdpovědětVymazatTak já se zas vyššímu hodnocení u Marvelu nebráním, jen v rámci superhrdinskýho komiksu jsem přece jen trochu přísnější :-)
Vymazat