Dostal jsem se i ke třetí sérii "Donžonu", tedy k sérii "Soumrak", která začíná číslovaná od 101 a jak autoři sami uvádějí, tato epocha podává zprávu o konci Donžonu. Velmi příznivá je skutečnost, že tuto sérii spolu začali dělat pouze Joann Sfar a Lewis Trondheim, což je patrné zejména na kresbě. Ta Sfarova je prostě parádní. Vzhledem k tomu, že sérii tak dobře neznám a knihy čtu celkem na přeskáčku, sem tam mi dělá problém si nějaké postavy zařadit, ale v tomhle případě to šlo docela dobře, protože ty hlavní přece jen poznáte, a pokud ne, docela dobře to je vysvětleno.
Epocha "Soumrak" nás zavádí do světa, který možná úplně neznáme. Jsou zde nové postavy, anebo se tak na první pohled alespoň jeví. Tou první je netopýrek, který nemá asi nic společného s "
Malým Upírkem", ale je to jinak postavička podobně divně roztomilá. Tenhle netopýrek se dostává do společnosti starého slepého draka, který už má ve svém životě jen jeden úkol. Dostat se na dračí hřbitov a zde zemřít. Netopýr se stává jeho očima a říká mu, kam má jít. Ač je to cesta poslední, rozhodně nebude klidná a čekají nás různá dobrodružství. Je potřeba se setkat s různými postavami a zaject se v novém příběhu, novém světě, který je plný novinek. Třeba peklo se čtyřmi černými věžemi nebo divné, lovecraftovské monstrum, které slouží Velkému Khanovi. (Že by trochu odkaz na "Star Trek"? Anebo je to jen prostě pohled do historie.)
Příběh mě překvapivě tentokrát bavil hned od začátku, což se mi u "Donžonu" vždy nestává. Byla v tom ta správná nostalgie, která byla doplněna místy absurdním a specifickým donžonovským humorem, který je navíc prodchnut i poměrně brutálními scénami. Někde na diskusi jsem četl, že to připomíná některé epizody "Happy Tree Friends" a s tím lze souhlasit. Ta brutalita je místy až překvapivá, alespoň vzhledem k tomu, co jsem měl zatím možnost v rámci série číst. Ale scénáristé vědí, jak mají všechno dávkovat, a tak i ve chvíli, kdy dochází k jedné smutné scéně, jsou schopni do děje vměstnat skoro až groteskní humor, který vyvažuje poměrně temné vyústění celého sešitu. Donžon mění své pány a mění je ve zlém slova smyslu.
Jak jsem uvedl výše, kresbu má na starosti Joann Sfar, i když místy jsem měl pocit, že mu do toho někdo fušoval. Pravděpodobně, alespoň podle internetu, je však autorem kresby jen Sfar, který tak ukazuje, že zvládá pevnou linku, stejně jako tu méně geometricky přesnou, navíc ještě ukazuje, že je místy schopen až neskutečných detailů, což je patrné hlavně u pevnosti, ke které se Král Prachu dostane. Kresbu výborně podtrhává barevnost, již má na svědomí Walter, a která je obecně ozdobou celé série "Donžon". Tady je ale přece jen pod povrchem tušena větší temnota, což je zřejmé i na posledních třech panelech, které vás naplní očekáváním.
 |
| Lewis Trondheim |
"Donžon" je série, která si zaslouží své místo i na českém trhu, bohužel prodeje se nás snaží přesvědčit o tom, že tu místo není. Argo od roku 2011 "Donžon" nevydává a já si myslím, že to je strašná škoda. Tahle série je nápaditá, je jiná, není to něco, co normálně čtete, ale přitom je to skvělé fantasy, kde se odehrávají velké i malé výpravy, kde jsou zajímavé postavy a příběhy, jež mají nápad a také smysl. Jak říkám, i cesta na hřbitov může být zábavná. Tahle rozhodně je. Sfar a Trondheim ukazují, že svůj svět mají najetý a každý příběh promýšlejí, každý oplývá zajímavými nápady. Co asi bude dál?
Žádné komentáře:
Okomentovat