"Kannonina ruka 2" si ode mě vysloužila nižší hodnocení než
první díl, ale nikoli proto, že by se jednalo o příběhově horší díl, spíš proto, že jsem si až teď naplno uvědomil, jaké jsou nedostatky tohoto komiksu, a že přece jen je třeba si jich všimnout a že jsou to takové, které snižují kvalitu. Mnohdy docela zbytečně. Tak v první řadě je to překlad, který mě trochu mrzel i u
prvního dílu, respektive mi na něm něco nesedělo. Až tady jsem si uvědomil, že ten překlad je místy celkem neumělý, ty věty, které z postav padají, jsou neuhlazené. V jedné větě se opakují slova, ta řeč nemá správný spád, což je tak trochu v kontrastu s dějem, který je místy až zbytečně zběsilý.
Tím se dostávám k tomu, co mi na "Kannonině ruce" vadí a za co už nemůže české vydání, ale sám autor Masakazu Yamaguchi. Na začátku druhé knihy je shrnutí událostí z knihy předchozí, a já jsem až díky tomuto shrnutí skutečně pochopil, kdo byli všichni ti, co se snažili Maa dostat, pomoct mu, anebo ublížit. Nemyslím si, že bych v
první knize něco přehlédl, prostě jen styl vyprávění je trochu nepřehledný, zkratkovitý a špatně sestříhaný. Střih bych viděl jako asi největší problém, protože k němu dochází téměř nahodile a vy se nečekaně objevíte v naprosto nesouvisející scéně, někdy ani nevíte, kdy přesně. Jenže se pak ani pořádně nevrátíte. Vypravěčská zkratka zde nefunguje příliš dobře a příběh se stává trochu zmatečným.
K tomu bohužel přispívá i kresba, kdy na některých panelech prostě není úplně snadné poznat, o co vlastně jde. Tam, kde chce být komiks hodně brutální, je pouze naznačeno, přitom na jiných panelech zase diváka nešetří. Měl jsem pocit, jako kdyby se tvůrci sem tam báli něco znázornit, což mi přišlo - vzhledem ke zbytku - jako škoda. To, že se místy používá oblíbená, karikaturní zesměšňující kresba, je už v podstatě standardem v manze, která se snaží být vtipná. A že má Masakazu Yamaguchi je asi jasné od první knihy. Neodpustí si záběr na dmoucí se ňadra se vztyčenými bradavkami, které se rýsují pod trikem, protože to by byla prostě nevyužitá příležitost.
I přesto se pod tím vším skrývá příběh, příběh celkem zajímavý, postupně se zaplňující novými postavami. Není jich zrovna málo. Na druhou stranu, velká část nových postav se s námi rozloučí velmi rychle. Mao uprchl z laboratoře, kde ho testovali, hned v úvodní části se dovíme, co se v laboratoři přesně stalo. Stejně jako postavy mangy začínáme chápat, že Mao bude pěkný běs, respektive ruka Senju Kannon je opravdu démonickým předmětem. Přesvědčíme se o tom několikrát. Čeká nás hned několik soubojů a drsných scén, které navíc posouvají děj trochu kupředu, a my zabředneme hlouběji do mytologie této mangy.
"Kannonina ruka" je klasickým guilty pleasure. Já se na tuhle mangu dívám jako na skvělé béčko, které je místy samoúčelné, ale především se snaží bavit. To se daří. Brutalita k tomuhle příběhu patří, stejně jako erotika (ano, místy je to skutečně lehké porno) a vulgarismy. Jsou zde drsní hrdinové a hrdinky, všechno je trochu přehnané, ale když se toho autor drží celou dobu, tak to celkem funguje. Nebýt toho, co jsem výše popsal, je tohle skutečně neřest, kterou si čtenář může užít s příjemným pocitem, že možná dělá něco, co by mu každý neschválil, ale náramně se při tom baví.
Žádné komentáře:
Okomentovat