A máme před sebou poslední knihu ze série "Bažináč". Poslední je hned v několika ohledech. Je to poslední kniha, kde je Alan Moore uváděn jako hlavní scénárista, protože napsal scénář k většině sešitů, které zde jsou sebrány. Poslední je také proto, že se na nějakou dobu s dalším Bažináčem na našem trhu nesetkáme. I když si myslím, že ten současný run by si to možná zasloužil, na příští rok zatím nic z louisianských bažin plánováno není. Jaké nás tedy čeká rozloučení s mužem z bažin? Jaké je to poslední sbohem, které nám Swamp Thing dává? No, řekněme, že minimálně rozporuplné.
Pořád si říkám, že Alan neměl moc na vybranou a že to, co mu bylo nalajnováno studiem, to prostě musel následovat, ale to, jak šestá kniha, která u nás vyšla, začíná, to je prostě velké zklamání. Poznáváme vesmír a jeho šíři, a i když se Moore snažil o to, aby zde byly alespoň zajímavé prvky, které stále udrží čtenářovu pozornost, tohle už není svět, kde chceme Bažináče vidět. Setkává se s postavou Adama Strange, což je sice hrdina v Americe známý, nám nic moc ale neřekne. Což není ani tak důležité, protože by to mohl být téměř jakýkoli jiný hrdina. Jeho zásah do příběhu se tváří jako zásadní, ale ve skutečnosti - vzhledem k dalším kapitolám - je více méně - bezvýznamný. Jako kdyby se Bažináč vydal na vesmírnou pouť a zavítal do podivných míst DC vesmíru a chtěl nám představit postavy zašlé a méně známé.
Takhle se pokračuje i s dalšími kapitolami. Skoro co kapitola, to trochu jiná planeta, na níž Bažináč končí po dalších mezihvězdných skocích v naději, že se někdy vrátí na Zemi, ač se to zdá nemožné. Dvě kapitoly vydrží na planetě Rann, aby se scénáře ujal Stephen Bissette a předvedl výbornou variaci na frankensteinovské téma. Tím se na moment vracíme k Abby, která se svým vlastním způsobem smířila s tím, že se Bažináč vytratil z jejího života. Tenhle příběh je překvapivě moorovský, ač ho Alan sám nenapsal, a je více ve stylu Bažináče, jak jsme si ho zamilovali. Má svou temnou poezii, která je šílená až makabrózní. Je to zajímavé antré pro neskutečný skok, který následuje s kapitolou další.
"Láska k mimozemšťanovi" je něco naprosto neskutečného. Tohle je něco natolik nemainstreamového, což je také důvod, proč "Bažináč" v té době vycházel u Vertiga. Alan Moore si dovolil prazvláštní romanci, která je v konečném důsledku vědecko-fantastickou metaforou na znásilnění. Tohle je opravdu něco, co jen tak číst nebudete a John Totleben svou kresbou jen dokresluje psychedelický pocit z této povídky. Krásná ukázka toho, jak proměnlivý je žánr sci-fi a jak dokáže být tvárný. Alan Moore sáhl do hloubek, o nichž se jiným ani nebude zdát, a stvořil něco, co se většině čtenářů nebude líbit. Odvážné a krásné. O to větším skokem je pak příběh "Všeliké tělo je tráva". Nejde o skok kvalitativní, ale o skok ve způsobu vyprávění. "Všeliké tělo je tráva" už je klasičtější komiks, kde si ale Moore stále mohl hrát a mohl filosofovat. Je zase vidět, že byl o něco méně svázaný studiem, i když to si prosadilo alespoň Green Lanterna, povídka má však smysl a hloubku.
"Vlnová délka" je taková z nouze ctnost, aby konečně mohlo dojít k tomu, co je uvedeno v titulu knihy - ke shledání. Scénáře se ujal Rick Veitch, který tento komiks také nakreslil a byl to právě on, kdo v sérii pokračoval poté, co Alan Moore skončil. Scénář příběhu "Vlnová délka" se snaží být promyšlený, chce si hrát na něco hlubokého, ale je to prostě jenom potřeba dostat postavu na určité místo, což se nakonec děje. Tahle kapitola mě zaujala především tím, jak moc panelů je možné dostat na jednu stránku. Veitch se překonal. A zbytek komiksu už si užil Alan Moore a rozloučil se ve velkém, dokonce i postavou Gena Labostrieho, který je Moorovi celkem podobný. Obě kapitoly jsou kontrastem, je to ukázka toho, jak ze smrti vychází láska, je to ukázka krásného happy endu, na který jste čekali, něco, u čeho ani nečekáte, že by to mohlo pokračovat. A ono to pokračovalo.
 |
| Tentokrát se Bažináč podíval opravdu na podivná místa |
Alan Moore stvořil něco, co zanechalo v komiksovém vesmíru celkem významnou stopu. Vytvořil superhrdinu, který může figurovat ve světě klasických superhrdinů, a přitom je stále jiný, je stále jedinečný. Právě tahle jedinečnost Bažináčovi svědčila nejvíce a měl zůstat ve své bažině. Tam prožíval příběhy, které byly nejlepší, a jeho rozmach ukazuje, že to prostě není pro něj. Ztrácí se jeho poetika, byl vykořeněn. Proto pak poslední dvě kapitoly této knihy vyznívají tak skvěle, protože sami cítíte, že se znovu zakořenil a zakořenil se v místech, kde mohou jeho úponky růst nejlépe. "Bažináč: Shledání" není špatnou knihou, jen je na ní vidět, že to není autorský komiks a že v tomhle případě je to k neprospěchu věci. Budu doufat, že se Bažináč vrátí v nějaké knize od Snydera.
Žádné komentáře:
Okomentovat