Mám nad tímhle komiksem obrovské dilema, i když pravda, podle hodnocení se zdá, že jsem si svoje dilema docela vyřešil. Nakonec jsem se rozhodl, že dám komiksu trochu vyšší hodnocení, i když jsem uvažoval i nad tím, že bych zvolil i takové, které by se spíše blížilo průměru. Pravda, do jisté míry je to dáno i tím, že tohle je vlastně moje první pořádné setkání s MAXovským Punisherem, ale také proto, že ten příběh je možné chápat jako výborný, stejně jako celkem tuctový. Vzhledem k tomu, že však nemám pořádné srovnání s předchozími knihami z této série, tak jsem si nakonec vybral vyšší hodnocení. Takže, 80 % za příběh, který zní naprosto skvěle, když se popisuje, ale o něco hůř, když se čte.
Proč zní tak skvěle? Je to hlavně tím, že jako myšlenka je to prostě výborné. Punisher, v podání MAX, ale vlastně i v předchozích podáních, je šmejd. Ano, začal pomstou své rodiny, ale skončil u toho, že zabíjí jako na běžícím pásu. A zabíjí. A zabíjí. No, a možná ještě zabíjí. Chce sejmout všechny šmejdy a je sám soudcem i katem. On rozhoduje, kdo zemře. Nikdo se s ním moc nehádá, i když by si policie přála ho dostat. Série MAX je pak specifická tím, že zde chybí humor a příběhy jsou drsnější. Vzhledem k tomu, že je Punisher takový zabiják a jde po mafii, dost často se stává, že po mrtvých někdo zůstane - jejich matky, jejich dcery, sestry, ale také jejich manželky. A právě kolem manželek se příběh také točí.
Kniha sestává z celkem sedmi sešitů, a i když je v názvu Punisher, jeho prostor je zde v podstatě minimální. Ne, neříkám, že zde není vůbec, ale rozhodně není hlavní postavou, která by z panelů neslezla. Do popředí se dostávají titulní vdovy, které jsou tak krásně znázorněné na obálce k celé knize, která ukazuje, že kresba a fotografie mohou společně vypadat dobře. Pět žen se rozhodlo spojit proti Punisherovi, protože ony jsou těmi, jejichž manžely zabil. Všech pět jich mělo za manžely šmejdy, mafiány, ale všechny po nich truchlí. Chtějí dokázat to, co nikdo jiný nedokázal. Konečně sejmout Frank Castla. Jak říkám, takhle to zní skvěle, ale v příběhu dostanete asi trochu něco jiného, než jste původně čekali. Tohle už je ale trochu věc osobního vkusu a preferencí.
Tak fajn, čekal jsem docela pecku, něco jako "
Kravenův poslední lov", kdy se hlavní hrdina dostane na skutečné dno. Nic takového se nekoná a to mě trochu mrzelo. Musím však Ennisovi přiznat, že i cesta, kterou si zvolil, je docela zajímavá, a proto udrží vaši pozornost. Ukazuje, jaká je dvojí tvář činů, které Frank Castle vykonává. Je zrůdou, ale ne za každou cenu. Jeden čin, vykonaný na dvou různých osobách, může mít naprosto odlišné následky. Není to nic objevného, ovšem stal, jakým to je podáno, ten sedí dokonale. Ennis opět prokazuje, že je schopen se na celkem obyčejný příběh podívat trochu jinak, z různých úhlů pohledu, a z těch vykřesat něco nového, dobrého, zábavného, anebo zajímavého. Vzhledem k tomu, že už je také autorem celkem vypsaným, docela dobře chápe, kdy je třeba zmlknout a nechat mluvit kreslíře. Krásnou ukázkou je poslední kapitola knihy. Textu je méně a má to ten správný destrukční a sebedestruktivní drive.
Lan Medina je kreslíř, kterého si můžeme pamatovat z prvních a
třetích "Mýtů". Jeho kresba je... přizpůsobivá. V "Mýtech" se přizpůsobil tomu, jak byly kresleny předchozí sešity, pohádkovější povaze příběhu, v "Punisherovi" zase ukázal, že mu není cizí drsná, temná kresba, kde jsou krásné i děsivé ženy, drsní chlapi a sem tam je zde i nádech noiru. Kresbu skvěle podtrhují temně laděné barvy, ale je to filipínský kreslíř, který předvádí drsnou podívanou, kde nemají ženy jen obrovská prsa, ale také jizvy po mastektomii. Realita není jen krásná, je i hnusná, a tohle se Medinovi podařilo skvěle zachytit, i když je pravda, že výborný scénář, hlavně pokud se postav týká, je dílem Ennise. Nechci ho bránit, někdy je hodně vyčpělý, ale tady přece jen ukázal, že v sobě pořád má dobré příběhy. A odpustíte mu i to jeho pánbíčkaření - snad v každém komiksu má víra nějaký význam. Tady je ale hodně upozaděna a důležitější je víra v rodinu. V tomhle podání stejně šílený fanatismus. I za tohle si u mě Ennis zase jednou šplhnul.
.
Žádné komentáře:
Okomentovat