Třetí kniha "Cesta poutníka" nám předvádí svět Usagiho z dalších pohledů a navazuje spíše na první knihu, protože i zde jsou spíše jednotlivé povídky, i když na sebe v některých momentech navazují. Například hned první příběh, který jako kdyby byl trochu vykolejen, nás seznamuje s jednou tokagé a jejím příběhem, do kterého se Usagi nachomýtne. Toto setkání má následně dopady na příběhy další, kde se Usagi ve společnosti ještěrky již vyskytuje. Příběhy tak jsou provázané, ale nečeká nás jeden velký příběh jako v případě knihy "
Samuraj". -to ale vůbec nevadí, protože tyhle jednohubky jsou stejně krásné.
"Věž" je úvodní hezký příběh o tom, jak je možné vytvořit vztah mezi člověkem a zvířetem. Pravda, v tomhle případě vlastně mezi zvířetem a zvířetem, ale víte, jak to myslím? Je to jednoduchý, hezký příběh, ale je podaný velmi dobře, silně a hlavně také zábavně. Další důkaz toho, jak Stan Sakai dokáže spojovat drama s komedií, téměř až groteskní. Jak jsem napsal výše, tenhle příběh má především určité konkrétní dopady d příběhů následujících, a tak je jakýmsi lehčím úvodem na začátek. On následuje komiks "Mateřská láska", a to už je něco trochu drsnějšího.
"Mateřská láska" je láska jedinečná, těžko opakovatelná a má různé podoby. Může být laskavá, může být tvrdá, může být spravedlivá, anebo nespravedlivá. V jediném příběhu nám Stan Sakai ukazuje, jak těžké to může toto břímě být a jaké důsledky mohou přijít, když se syn stane zlým člověkem a matka to nedokáže dobře snášet. Jak byste se zachovali vy? Syn, anebo veřejný prospěch? Je to zvláštní dilema, které zde matka řeší, a je to tragický příběh. Krásný, ale tragický. To jen dokazuje Stanovi kvality jako vypravěče. A Usagi zde ukazuje svou zásadovou, skoro kamennou tvář. Měl se ale zachovat jinak?
A dostáváme se k příběhu "Návrat slepého prasete s mečem". Zde se znovu setkáváme s prasete Zato-Inem, slepým poutníkem, kterého Usagi v souboji připravil o nos, orgán, díky kterému je Ino schopný cestovat a navíc i bojovat jako jeden z mála šermířů. Právě v tomto komiksu se dovídáme, proč se vlastně měl Usagi spojit s ještěrkou tokagé. Zde je vyústění tohoto setkání, a je to vyústění dojemné. Nečekejte ale nějaký ubrečený příběh, tohle je pořádná akce, kdy většinu příběhu zabírá souboj Usagiho a Ina, případně jich dvou s jinými nepřáteli. Pointa je ale opět ozdobou vypravěčského mistrovství.
V "Ostří bohů" Stan Sakai vytváří legendu, kterou je šermíř, nebo vlastně kopiník Jei. Již od prvního pohledu - stačí se podívat na obálku, kde proti sobě Jei a Usagi stojí - a je jasné, že tohle není obyčejný člověk, ale jakýsi... asi démon bude nejlepší pojmenování. Je to ikonická postava a Stan Sakai tak s konečnou platností ukazuje, jak moc je všestranným tvůrcem, který zvládá vypravěčské metody jak literární, tak i komiksové. A přitom vytvořit ikonickou postavu není vůbec jednoduché. V Jeiově případě to stačilo jen tím, jak vypadá. Je děsivý, je v něm na první pohled něco zlého. Tohle setkání je zatím jen krátké, ale jako představení stačí. TEĎ MALÝ SPOILER. Ostří bohů ale ještě neřekl své poslední slovo, i když by to tak mohlo vypadat.
"Čajový šálek" a další příběh s Genem. Tenhle nosorožec je prostě zajímavou postavou, i když se o něm rozhodně nedá říct, že by to byl prototyp lidumila. Spíše naopak. Místy je to docela šmejd, ale stejně se s ním budete znovu setkávat rádi. Třeba jako v tomhle případě, kde ukáže jak svou temnou, tak svou dobrou tvář. Jak už to tak u epizod Usagiho s Genem bývá, vždycky jsou zde nějaké lži a nepravosti, ale nedá se nic dělat, tohle ke vztahu těchhle dvou patří. Jsou jako bratři, kteří se neustále popichují, ale nemohou spolu být moc dlouho, protože každý má až moc odlišný pohled na svět, i když hodnoty, které vyznávají zase tak moc odlišné nejsou. Ani Gen není úplný křivák.
"Šógunův dar" je poslední plnohodnotný, respektive delší příběh v této knize. Je to komiks, kde se znovu setkáváme s postavami Tomoe a Noriyukiho, kteří chtějí odevzdat dar šógunovi - krásný meč. Jenže lord Hikiji a jeho Neko Ninjové nejsou nikdy daleko. A tak se Usagi, jako taková šedá eminence, zapojuje do pátrání ´, ač jeho úmysly byly samozřejmě původně naprosto jiné a ani se vměšovat nechtěl. Jsme teprve u třetího svazku a vy už s napětím sledujete jednotlivé příběhy, jednotlivé postavy, protože některé se zde vrací a ta setkání jsou dobrá, chcete je prožívat, protože už jste si Usagiho svět stačili naplno zamilovat.
Na závěr je pak přiložen takový menší bonus v podobě kraťasu "Želví polévka a dušený králík". Ten je spojením legend - Usagiho a Želv ninja, které jsem jako malý kluk miloval a pořád k nim mám velmi pozitivní vztah. Je to opravdu jen krátké počtení a trochu bez děje, ale potěší. Kniha jako celek ale funguje skvěle a já pořád váhám, jestli mám radši tyhle krátké příběhy, anebo něco delšího. Stan Sakai zvládá obojí tak dobře, že se můžu jen těžko rozhodnout. A za co je těch 5 % dolů? Možná trochu v tom, že některé linie, které by člověk rád dořešil, jsou trochu natahované, některé příběhy se malinko opakují, ale Stan má stejně pořád dostatek invence, aby to zakryl. A moralizování? Tak v tomhle provedení mi rozhodně nevadí.
Na Comics Blogu najdete recenzi na knihy:
"
Usagi Yojimbo 1: Ronin"
"
Usagi Yojimbo 2: Samuraj"
"
Usagi Yojimbo: Yokai".
Žádné komentáře:
Okomentovat