Při čtení úvodníku ke komiksu "She-Hulk: Svobodná, úspěšná, zelená" jsem si říkal, že by to mohla být celkem zábava. Italský editor vyzdvihoval právě humornou stránku komiksu, a tak jsem si říkal, že by to mohlo být něco podobného jako "The Incredible Hulk: Tiché výkřiky". Hulk mě v tomhle příběhu bavil, byl zábavný a v něco takového jsem doufal i v případě She-Hulk. Je hezké, že se nám tahle hrdinka představila a myslím, že verze od Dana Slotta byla asi tou nejlepší, jakou bylo možné zvolit. Nikdy se nejednalo o velkou hvězdu celého marvelovského světa, ale v Slottově podání byla aspoň zábavná. Zase jednou trochu předbíhám. V Česku jsme se s touhle zelenou, vysokou a prsatou kráskou mohli již setkat v komiksu "Tajné války superhrdinů Marvelu", kde si vysloužila jednu kapitolu (konkrétně se jednalo o sešit "She-Hulk 10", který také psal Slott a který se do jisté míry vracel k následkům Tajných válek, do nichž She-Hulk také aktivně zasáhla.
Tak, tolik asi k menší vydavatelské historii u nás, teď před sebou máme She-Hulk v jejím vlastním booku a myslím, že na celkem dlouhou dobu i booku poslední. Kdo je She-Hulk? Je to Jennifer Waletrs. Ve skutečném životě celkem zakřiknutá, i když inteligentní žena. Vystudovala práva a stala se celkem úspěšnou právničkou. Vedle toho je ale superhrdinka, která má v těle krev svého bratrance Bruce Bannera. Tato krev, která se jí do těla dostala infuzí, která jí zachránila život, ji umožnila se změnit v obrovskou, vnadnou ženu, která má inteligenci své standardní podoby, jen je odvážnější, sebevědomější, silnější, v něčem jistě i schopnější, jen je více volnomyšlenkářská. Kromě toho, že zachraňuje svět a působí jako právnička ve světě nadlidí, také si ráda užívá života, který jí byl dán. A proč ne? Člověk by si měl užívat, dokud může, ne? Alespoň taková je filosofie She-Hulk. Jen Walters je trochu... zodpovědnější.
Přesně takovou She-Hulk poznáváme. Trochu bordelářka, trochu nymfa, ale pořád schopná. Jen si nadělá svým chováním problémy. Je vyhozena ze své dosavadní práce. Ano, Slott se drží zažitého modelu, s nímž přišel Stan Lee, který She-Hulk také vymyslel. Mimochodem, je to dost strašné jméno, ale ještě víc mě dostala přezdívka, kterou She-Hulk někteří její spolubojovníci nazývají. Shulkie. Nevím proč, ale rýmuje se mi to s psími kulkami. Ten model, jejž Stan Lee tak rozpracoval, je takový, že poznáváme superhrdinu ze všech stran. Řešíme jeho problémy se superpadouchy, vidíme ho bojovat, ale také jsme svědky toho, že mají nějaký osobní život a ten se sem ta může docela hroutit. Jen Walters nemá zrovna snadné období a my jsme svědky toho, jaké trable ji ještě čekají. Záchrana země, vyhazov, nové zaměstnání, práce jako chůva jednoho spratka, i když jen na chvíli, malí zločinci, jedno velké chodící kladivo, jeden nesmělý soused, potřeba neustále kupovat nové oblečení. Je toho docela dost. Jennifer se ale docela drží a když je potřeba, vždycky se vytasí se svým obrovským poprsím. Tohle mimochodem vede k zajímavým úvahám: Rupne na Jen její podprsenka, když se mění v She-Hulk? Jak je možné, že na ní oblečení vůbec zůstane, když dojde k tak obrovskému nárůstu objemu? Jak se asi zvětšuje Bannerovo přirození, když se mění v Hulka?
Stan Lee nezamýšlel She-Hulk nutně jako více méně hrdinku komických komiksů - to je ale slovní spojení, co? - ale Dan Slott z ní hrdinku komediální série udělal a je to dobře. Vede to k tomu, že se komiks dobře čte. Dan Slott navíc ukazuje, že má cit pro příběh a sem tam přijde i s celkem zajímavou pointou, jako třeba v příběhu se Spider-Manem. Tenhle poděs se opravdu natlačí všude, i když je pravda, že Slott donutil She-Hulk, aby vzala jeho případ, i když se ani nezdálo, že by Spider-Man nějaké právní problémy měl. Kniha obsahuje pět příběhů, kdy jeden je rozdělen do dvou sešitů/kapitol. Je zde návaznost i mezi ostatními, ale většinou jsou uzavřené. Naštěstí však sledujeme linii, která má smysl, jen ty příběhy jsou takové... já nevím, jako povídky je to hezké, ale není to dílo, které by vás mělo ovlivnit. Prostě zábava na jeden večer, u které se možná i zasmějete, ale odrovnaní z toho nebudete. Dan Slott vytvořil komerčně zajímavý komiks, od kterého dostanete to, co čekáte - sexy ženy, akci, ucházející zápletku, hlášky, humor a samozřejmě odkazy na ostatní superhrdiny. Krystalický mainstream v tom pozitivnějším smyslu slova.
Juan Bobillo, který už je u nás trochu známý díky komiksu "Anita" - například "
Crew2 36" - má kresbu, která je místy trochu karikující, což se ke Slottovu podání celkem hodí. Skoro jsem měl místy pocit, jako kdyby na mě sem tam vykukovaly odkazy japonské mangy, takové ty hodně emotivní obličeje, ale jedná se opravdu jen o náznak. Bobillo se nebojí akce, ale je vidět, že Slott mu dával spíše příležitost v klidnějších pasážích, kde je možná místy až moc statický. V kontrastu s tím jsou pak pasáže z posledních dvou kapitol, kde je Bobillo více akční a je to docela zábava. Navíc celý příběh je asi vrcholem knihy, takže si užijete jak Slotta, tak i Bobilla v dobré formě.
Ač nemluvím o komiksu vůbec špatně, dal jsem mu celkem nízké hodnocení. Je to z části proto, že od tohohle komiksu nemůžete čekat nic překvapivého. Je to dobře odvedená práce, mainstreamově je to nadprůměr, člověk se alespoň pobaví, ale ty příběhy jsou místy celkem banální, což vlastně platí také o onom posledním. Hodně je zde naznačeno a Slott nechává dost nedořešeno, aby měl s čím operovat v dalších dílech. "She-Hulk" je tak jen dalším náběhem na další případnou nekonečnou sérii, ač k tomu samozřejmě nedošlo. Série měla nakonec pouze dvanáct dílů, což je, přiznejme si, celkem málo. Z "She-Hulk" se nestala dojná kráva, prostě jen celkem dobrá zábava. Slott neurazil, ale na starost dostal lepší projekty a na ty se vrhnul s velkou chutí - viz "The Amazing Spider-Man" a jeho konec. Jsem rád, že jsme se s "She-Hulk" seznámili trochu víc, teď budeme vědět, že existuje a že je jedním z Avengerů, ale jestli se s ní znovu setkáme, tak spíš v nějaké týmovce než v samostatném komiksu.
Podle mě stejně měli radši vydat sérii od Byrna v černobílém.
OdpovědětVymazatA Slottův Spider-Man je dost... Meh.
S černobílým komiksem je to tu už asi docela špatné. Lidi jsou rozmlsaní a u něčeho tak masového by to asi neviděli rádi. Ale je pravda, že to je určitě škoda. Sám mám černobílé komiksy rád, ale bude nás asi menšina. Už jen ty komentáře ke starším kousků jako Tiché výkřiky. Lidi chtějí u mainstreamu moderní kresbu...
OdpovědětVymazat