Jsou scénáristé, kteří toho mnoho nenakecají. Takový Jason, což je celkem osobitý tvůrce, si vystačí beze slov. A to ani nemluvím o Thomasi Ottovi. Ale v mainstreamu to moc časté není. Pokud je sešit beze slov, je to spíš výjimka, takový experiment. Mainstreamoví scénáristé se vykecávají. Někteří více, někteří méně. Asi je celkem jasné, že tenhle úvod píšu, jak ho píšu, proto, že se chci zaměřit na ty, kteří se hodně vykecávají. Jsou ti, co se vykecávají opravdu hodně. Takový je Brian Michael Bendis. Má v některých komiksech dialogů tolik, že se vám v nich bude ztrácet kresba a vy se ji budete snažit najít lupou. Jeho dialogy však mají spád a dobře se čtou. Pak jsou tu autoři jako Grant Morrison, kteří se taky dost vykecávají, dávají na odiv, jak znají celý komiksový svět a sem tam je to dobré, sem tam ne. A nakonec jsou tu tvůrci jako George Pérez.
Pravda, tohle je můj první komiks s ním, ale už když jsem četl jednotlivé sešity tohoto "Supermana" v originále, říkal jsem si, že toho textu je opravdu hodně. Teď, když už jsem příběh trochu znal a mohl jsem se o něco více soustředit na další aspekty, jsem si uvědomil, jak moc špatný je tohle scénář. Tohle že má být Superman pro nové období DC? Superman, který by mě být jednou z vlajkových lodí? No to si děláte srandu? Pérez se pravděpodobně zaseknul někde v 60. letech (nebo ještě v době komiksově prehistoričtější) a řekl si, že jakmile nejsou v každém panelu alespoň dvě bubliny, neodvede dobrou práci. Ale kde to jsme? Tohle je moderní podoba komiksu? Ano, já neříkám, že je to vždycky špatně, jsou tací, co mají hodně textu a je to dobré, ale Pérez je ten typ, co ve svých rámečcích popisuje naprosté zbytečnosti. Že se tím snaží popisovat psychiku hrdiny? Ale dejte pokoj! Jeden jediný výraz dokáže víc, než celá stránka Pérezových slov.
Tak, to jsem si postěžoval na scénáristu, u kterého ještě zůstaneme, protože se musíme trochu podívat na scénář. Superman, jehož podoba je celkem mladá a má hodně společného s tím, kterého nám představil Morrison v
Action Comics (jsou zde i dějové odkazy), bojuje proti nepříteli. Jak jinak. Jenže tentokrát to vypadá, že nepřítel je nad jeho síly. Ale i tentokrát se mi chce říct: Jak jinak? Superman - a nejen on - docela často bojují s protivníky, kteří jsou tak silní, že snad ani není možné je porazit - co Spidey, ty bys mohl vyprávět, ne? - ovšem superhrdina nám ukazuje, proč se mu říká superhrdina. Nepřátelé, s nimiž se Superman utkává, jsou vlastně tři. Jsou to variace na čtyři elementy ve třech, ale budete se divit, ono je to celé trochu komplikovanější. A tady nastává kámen úrazu. Pérez nemá v ruce žádná esa, místo toho chce svou vypravěčskou neinovativnost zamaskovat spoustou slov, která sklouzávají ke zbytečným popisům toho, co na panelu vidíme, anebo do patetických hloupostí, jimiž je - bohužel - i dnešní mainstreamový komiks plný. Proč? Já nevím, asi se budeme muset spokojit s tou klasickou odpovědí: Protože ono to pořád dost dobře vydělává.
To jsem ještě ani nezmínil, že některé z kapitol (hlavně ta třetí) obsahují neskutečné množství vaty, která nic nepřidá, prostě jen zvyšuje počet stran na ten požadovaný. Opakující se scény, rekapitulace děje, rekapitulace děje jiné série, a to vše v panelech, zbytečně rozsáhle. Nechme ale už Péreze a jeho spisovatelské schopnosti na pokoji, ten člověk stejně ví, jak udělat něco, co se prodá. A co kresba? Ano, je celkem okázalá, je hodně barevná, není tak nablýskaná jako Leeho, ale Merino není špatný. Nicola Scott už je na tom trochu hůř, protože mám pocit, že jí nebaví kreslit obličeje a místy na to dost kašle. Má jednu šablonu na ženu, druhou na muže, třetí na Supermana. Ten jí jde, ale jinak nic moc. Do detailů nejde, menší postavy radši nerozkresluje vůbec. Její kresba tak někdy vypadá celkem odbytě. Další prvek, co pro mě osobně shazuje tenhle komiks na podprůměr. Dějově to rozhodně zachránit nemůže.
Jako druhá kniha, která byla vydána v limitované edici 52 kusů s jiným přebalem (první byl, pokud se nepletu "
Detective Comics"), to není zrovna nějak zásadní úlovek, ale co si budeme povídat, ta černobílá obálka vypadá prostě dobře. Ona i ta barevná není špatná, ale pod tím je komiks, který je krásně editovaný, skvěle přeložený, výborně vytištěný a perfektně zabalený, bohužel nic to nemění na tom, že příběh je podprůměrný a kresba nijak zásadně zajímavá, alespoň pokud se klasického mainstreamu týká. Já mám doma jen paperback, ale u nich jsem si u BB/artu zvykl na vysokou kvalitu, takže s pevnými deskami člověk neprohloupí vůbec. Alespoň nějaké jistoty zůstávají. Kde ale máme my jistotu, že zase jednou budeme číst nějakého Supermana, který stojí za to? Kde je další "
Rudá hvězda"?
Ajhľa, optimista. Kedy budeme čítať Supermana, ktorý stojí za to? Nechcem byť zlým prorokom, ale to sa čato nestáva ani v zámorí. Ja by som privítal Doomsdaya (ale toho pôvodného, v Death of Superman, tiež je to scenáristicky púha rúbačka, ale zato je to klasika).
OdpovědětVymazatJá si pořád myslím, že ta postava má nějaký potenciál, ale je fakt, že se zatím neprokázal.
OdpovědětVymazat