Čtvrtá "Kannonina ruka" v podstatě pokračuje v tom trendu, který byl nastaven
knihou třetí. Už tu není ta přihlouplá zjednodušující kresba, která se snaží znázornit a podtrhnout emoce. Už se to ani do vyznění příběhu nehodí, protože ten už je opravdu docela temný, i když nějaký ten prostor pro bizarní humor se najde vždycky. Ten ale aspoň není řešen cestou dětinskostí a hloupostí, ale pěkně dospěle, krvavě a drsně. Já vím, jsem celkem ujetý na násilí v komiksu (v knize, filmu, atd.), protože i myslím, že tam patří. Doslova mi vadil poslední film "
Wolverine" v tom, jak se vyhýbal tomu, aby tam cákala krev, i když Wolverine sám se svými drápy oháněl jak zběsilý. Japonci se tohohle vůbec nebojí a ještě jdou velmi často za hranici vkusu. Z mangy se tak pro některé stává béčková produkce, alespoň v případě "Kannoniny ruky", ale v tom je její krása. Stejně jako v tom, že se nebojí zobrazovat nahotu. I když vám s prvním dílem může přijít až moc vyzývavá, vulgární, najednou si uvědomíte, že je přirozenou součástí tohoto komiksu a že prostě do příběhu patří, i když je nadbytečná, respektive není nutná.
V příběhu jsme se v podstatě zastavili na místě. Zní to trochu jako negativní aspekt příběhu, ale v tomhle případě si spíše myslí, že je to dobře. Odehrávají se zde dvě roviny. Rovina toho, kde se řeší minulost, a my zjišťujeme, jak svět "Kannoniny ruky" vlastně funguje, a vedle ní je rovina aktuálního dění, kdy sledujeme projevy Ruky v jejich nejděsivějších nuancích. Ta první rovina je mytologická a musím, že mi sedí mnohem víc. Jsme svědky odhalování smyslu celého světa a ta mytologie je dobrá, je zajímavá, je novátorská, je něco jiného, než čeho jsme svědky v evropských příbězích. Pořád mě to fascinuje, kam až jsou schopni Japonci zajít, co všechno dokážou spojit a jak to přese všechno funguje. Je to šílené, místy nebudete věřit tomu, co vidíte, ale stejně vás už tolik nepřekvapí, že to jak celek dává smysl.
Druhá rovina, to jeto, co se děje teď. Není toho moc. Mao je hostitelem Ruky Senju Kannon a není zrovna v nejlepší náladě. Jak po něm všichni jdou - opravdu se zdá, že doslova všichni, kdo vás napadne, i nenapadne - je z toho docela vytočený a brání se. A jeho nepřátelé zjišťují, že proti nim stojí někdo, kdo je neskutečně silný, kdo je nepředstavitelně mocný. Je to bůh? Je to možné, i tahle otázka nakonec vyvstane. Nedostaneme odpověď, ale ani ji nepotřebujeme. Zrodilo se něco, co je tak silné, že všichni ostatní jen mohou doufat v tom, že inkarnace Senju Kannon v Maově těle bude nakloněná spíše k dobru. Zatím to tak nevypadá, ale legenda to nevylučuje. Konec je ale až příliš otevřený na to, abychom se dověděli něco zásadního. Musíme si počkat na další díl, což není zas tak velký problém, protože pátý a šestý díl jsou už na světě.
"Kannonina ruka 4" je mangou, která si dál drží dobrou úroveň, ale je v ní něco, co tam chybí. Ano, děj má smysl, nebo alespoň ta mytologie má. Jenže ta mytologie je roztahaná do celkem rozsáhlého počtu stránek. A ono je docela fajn, že se zde vytváří nějaký svět, ale tím, že se nic neděje, respektive se to děje velmi pomalu a na velkém prostoru, může čtenář ztratit zájem, hlavně proto, že jednotlivé knihy vycházejí celkem pomalu. Možná zde chybí nějaká ta pravidelnost, která je pro originální mangu typická. Když se ale k sérii dostanete v době, kdy bude vydána kompletní, ještě si počkáme na tři díly, pokud se nepletu, jako celek to bude stát rozhodně za to a bude fungovat lépe, než jako jednotlivé díly, kdy na další se musí čekat.
Žádné komentáře:
Okomentovat