A pokračujeme v temnějším pojetí Donžonu, v sáze "Soumrak", která by měla být koncem Donžonu. Zatím se k němu nedostáváme moc blízko, nějakou chvíli nic nevyšlo, ale ta destrukce, to ničení z komiksu doslova čiší. Vždyť už jen ten kačer na obálce je jasnou ukázkou toho, že po událostech v sáze "Zenit" se to nějak pořádně zvrtlo. A zvrtlo se to skutečně hodně, protože i svět, v kterém se příběhy "Soumraku odehrávají, je temnější, nehostinnější, nepříjemnější. Jsou zde vtipy, pořád, najednou se z nich však vytratila lehkost a hravost. Všechno je trochu vážnější, fatálnější a dochází k tomu, že spolu s ostatními postavami i trpíme, protože jejich utrpení je dost velké. Jen si tenhle díl přečtěte do konce a uvidíte, o čem mluvím.
Předchozí díl nás zanechal v nepříliš příjemné situaci. Marvin Rudý s netopejrkem se měli sami zabít, protože Král Prach se rozhodl umřít na Dračím hřbitově a tohle místo nesmí nikdo kromě draků znát. Marvin Rudý a ani netopejrek se nakonec nezabili, ale to zase tolik nevadí, protože je jich stále potřeba. Ani Král Prach totiž není mrtvý, protože nemůže najít spočinutí na Dračím hřbitově. Je před ním ještě nějaký další úkol, který musí vykonat. Úkol, který je spojený s postavou která jako kdyby stála za vším zlem, které se ve světě rozprostřelo. Tím není nikdo jiný než Velký chán. V knize "
Dračí hřbitov" byl sice Velkým Khanem, ale nedá se nic dělat, teď už je to jenom Velký chán.
Kačer Herbert a drak Marvin jsou hlavními pojítky se starým světem Donžonu, se "Zenitem", ale je to právě jejich proměna, která ukazuje, jak moc se všechno změnilo. Oba se změnili. Z Marvina je starý a slepý drak bez svojí kůže, kterou má na polovinu příběhu uvázanou na sumo styl, ale pořád chce být tím, kdo rozhoduje o dobru. Je pořád určitým symbole, symbolem starého světa, starého pořádku, který by se mohl vrátit. Pravděpodobně se to nepovede, ale je zde alespoň možnost, že ten současný stav, stav, kdy nad zemí leží tíha hrůzovlády, bude zažehnán a nebe se znovu zbarví do modré. Trochu to připomíná temnotu, která se rozprostírá široko daleko od Mordoru, že? Je zde vlastně takový Temný pán, ale poetika "Donžonu" je naprosto jiná, stejně jako celkové vyznění příběhu.
A teď ta druhá postava - kačer Herbert. I když není hlavní postavou, je tím Sauronem v pozadí, tím Darth Vaderem, který drží nad světem zhoubnou ruku. Jenže není nakonec tak děsivý, je vlastně celkem lidský, a jako kdyby ani nebyl tak nebezpečný. Příběh, který sledujeme, je vlastně celkem malý, ale jeho dopady jsou na celý svět "Soumraku". A to finále... to je prostě paráda. Navíc Marvin Rudý se nám mění v pořádného kaňoura, který ještě ke všemu získá brnění, které není nepodobné Hellboyovu... no vlastně tělu, protože ten na sobě nic umělého nemá. A tak může "Donžon" evokovat i další komiksy a získává tak ještě kouzlo navíc. Evropský komiks, který evokuje americké.
"Vulkán Vaucansonů" je zatím posledním sešitem, který u nás v rámci ságy "Soumrak" vyšel, a já pořád doufá, že ještě dojde k tomu, že se vydají i další díly, je jich přece jen celkem dost. Ještě čtyři sešity, které čekají na to, až budou přeloženy do češtiny. Je to jedna z nejoriginálnějších fantasy sérií, jaké byste kdy mohli číst, navíc je originální jak příběhem, tak i pojetím kresby. Joann Sfar je prostě jenom jeden, a i když můžete mít při prvním setkání pocit, že tohle kreslil nějaký čtrnáctiletý kluk, který by podle jména mohl být i dívka, tak v té kresbě najdete mnohem víc, než vám přinese první dojem. Nenechte se jí odradit a pak si přečtěte "
Malého prince" ve Sfarově provedení.
Žádné komentáře:
Okomentovat