Jak už jsem si u manga sérií zvykl, nechávám si v hodnocení trochu prostoru na další díly, a to i přesto, že mě "Gantz" prostě dostal. Tohle je něco, co mám rád a nemůžu si pomoct. Je to sci-fi spojené s mysteriózním příběhem, jsou zde brutální scény a jako že opravdu brutální, a navíc nechybí nahota, tak typická pro Japonce, kteří jsou prostě úchylní. A my je za to obdivujeme. Obálky k jednotlivým částem mangy "Gantz", které jsou součástí tohoto vydání, jen ukazují na to, že nejsou tvořeny proto, aby trochu navnadily na další díl, naznačily, co se v něm bude dít, ale čistě proto, aby si čtenář užil polonahou krásnou Kišimoto.
Kišimoto, krásná sebevražedkyně však není hlavní postavou, alespoň tedy ne tou, s níž se setkáváme v první kapitole. Tam poznáváme Keie Kurona, který si na nástupišti metra prohlíží polonahé krasotinky v časopise a nemá proto ani čas se věnovat stařence, která chtěla jen jednu informaci. Jenže tohle je začátek událostí, které vedou ke Keiově smrti. Na nástupišti potká starého spolužáka, kterého dlouho neviděl a ani nemá zájem se s ním dát do řeči. Masuru si ho ani moc nevšímá. Jenže pak nějaký bezdomovec/ožrala spadne do kolejiště. Nikomu to moc nevadí, jen Kei o tom přemýšlí. Překvapivě se ukáže, že nejen on, Jeho starý známý Masuru je tím, kdo skočí za mužem a snaží se mu pomoct. Pak si všimne Keie. A pozná ho. Kei je jediný, kdo se odhodlá pomoct, v podstatě jako kdyby musel. Nikdo jiný se ani nepohne. Přijede vlak a oba hlavní hrdinové umírají.
Tohle je úvod jako ze snímku "Jisatsu sākuru", který je asi i u nás přece jen trochu známější pod názvem "Suicide Club". Na rozdíl od tohoto snímku však hrdinové neumírají a stávají se z nich bojovníci proti mimozemšťanům. Že by jim byla dána druhá šance? Anebo si s nimi někdo hraje? Či je to snad celé jen nějaká prapodivná televizní šou? Na tohle v prvním díle rozhodně odpověď nečekejte. Dvojice se setkává s dalšími lidmi, kteří jsou podobně postiženi (měli zemřít) a místo toho se ocitli v jakémsi bytě v Tokiu, z kterého nemohou odejít a kde je s nimi i jedna velká černá koule.
Jak je u mangy obvyklé, je i "Gantz" neskutečně nápaditým příběhem, kde se budete chvíli chytat, o co vlastně jde. Díky kresbě Hirojy Okua však nebudete mít problém s tím, abyste pochopili úvod. To se mi stalo například s prvním dílem mangy "
Bleach", kde jsem vůbec netušil, o co vlastně kráčí. Oku je větší pohodář, nepere to do nás ve velkém, ale nechává nás pěkně tápat s hrdiny, nevíme nic víc, nesetkáváme se s žádnými dalšími postavami. Alespoň prozatím. Sledujeme pěkně chronologický děj, který sice nedává mnoho smyslu, pokud jste velcí realisté, ale pokud se rádi necháte unést fantazií, tahle divná série vám udělá obrovskou radost.
Vzhledem k tomu, že "Gantz 1" jsem četl ve stejné době, kdy mám rozečtenou sérii "
Kannonina ruka", je možné mezi touto mangou hledat rozdíly. Srovnání činím především na základě toho, že obě série jsou brutální a obsahují nahotu, stejně jako fantastický příběh. "
Kannonina ruka" je zběsilejší, nepřehlednější a v kresbě také méně konzistentní. Oku se nesnižuje k tomu, aby využíval ony zjednodušené panely pro emoce, jeho kresba je přesná, s krásnou linkou, což vynikne hlavně na postavě Kišimoto. No jo, zaujala holka a zaujala i samotného autora, který ji kreslil velmi rád a velmi rád i nahou, nebo skoro nahou. V celém příběhu na sobě má (pokud vynecháme obálky) maximálně jedno sako. A co že jí to dělal ten pes? Ano, Japonci si svou zvrácenost prostě užívají.
"Gantz" se díky svému prvnímu dílu okamžitě zařadil k nejlepším mangám, které u nás vycházejí. Máme se na co těšit, protože vyšlo celkem 37 knih - série už je v současné době uzavřena a uzavřela se poměrně nedávno. Posledním číslem, které v Japonsku vyšlo, bylo číslo 383. Ano, za sebou máme teprve 10 kapitol a před sebou ještě obrovské množství čtení. Takže kupujte, protože tahle manga je jako ostatní skvělé - potřebujete další dávku, abyste přežili. Vzhledem k tomu, že komiks u nás bude vycházet jen čtyřikrát do roka (na naše poměry je to ale přece jen dobré), další dávku si dáme až v prosinci. Rozhodně ale je se na co těšit. Je to divné, je to násilné, ale je to krásné. A zábavné.
Žádné komentáře:
Okomentovat