Tak co? Už jste se rozhodli, co byste udělali? Už víte, jak byste naložili s těmi sto náboji a pistolí, která je vaší propustkou? Zabijete a nikdo vás nevystopuje. Nezabijete a nemusíte mít výčitky svědomí. Volba je jen na vás. Je to vlastně celkem jednoduché. Buď ano, nebo ne. Černou, nebo bílou. Modrou, nebo červenou pilulku. Ne, ono to ve skutečnosti vůbec není tak jednoduché. Je ještě třetí možnost - ptát se. Ptát se na otázky typu: Proč já? Proč si vybrali zrovna mě? Anebo ještě zásadnější otázka: Co z toho ten, kdo si mě vybral, bude mít? Lidé vám neučiní podobnou nabídku proto, že vám chtějí udělat radost, že vám chtějí pomoct najít spravedlnost. Nebo alespoň její podobu, která vám pomůže. Agent Graves navíc rozhodně nevypadá jako hodný dědeček z pohádky. Tahle otázky - co z toho Graves má? - člověka asi napadla, ale až druhý díl na ni začíná poukazovat.
Přiznám se, jsem člověk, kterému se líbil ten princip, který byl předestřen v první knize. Kufřík a následky. Rozhodnutí není nikdy stejné, člověk se může dostat do pořádného maléru. Již v první knize však bylo vidět, že rozměry příběhu budou větší. Obával jsem se toho, mám rád malý formát, ale druhá kniha mi ukázala, že se bát nemusím. Brian a Eduardo jsou tak skvělí tvůrci a tak dokonale si sedli, že udrží i mou pozornost ve chvíli, kdy začínají odhalovat, o jak velkou hru vlastně jde. A že je to skutečně pořádně velká hra. Najednou si uvědomujete, že zde za nitky tahají různí lidé, že pravda je pravdou jen z určitých úhlů pohledu a že nemůžete nikomu věřit. Všichni hrají nějakou hru a agent Graves je jedním z těch, kdo hrají skutečně nebezpečně.
O jakou hru jde? Ne, Brian Azzarello není takový pitomec, aby to na nás vybalil rovnou všechno, to vůbec ne. On si pěkně počká, bude nám dávat náznaky, a skutečně hodně náznaků, jen nám souvislosti odhalí postupně, aby nás udržel napjaté až do konce. Nebo do dalších fází. Odhaluje nám nové informace, stejně jako nové postavy, které jsou pro další dění důležité, postavy, které měly na některých panelech jen naprosto okrajovou roli, ale ukáže se, že ta role byla ve skutečnosti mnohem zásadnější. Jejich čas teprve přijde. Stejně tak se Azzarello vrací i k postavám, s nimiž jsme se již seznámili ve velkém. Tohle je případy Dizzy z prvních sešitů. Je zpátky, v závěrečné části této knihy, která nám asi nejvíce otevře oči o tom, co to vlastně čteme. Jenže nám přesto vše podstatné zůstává skryto a my se musíme pustit do další knihy, abychom zjistili, jak to tedy vlastně dopadne. Jaká je role Shepherda? Co se stalo v Atlantic City? Jen pár otázek, které nás budou trápit.
Brian Azzarello ví, jak udržet napětí. Přesto nemohu říct, že by držel čtenáře zkrátka a snažil se ho ošulit a jen ho nechat napínat a pak před něj fláknout nějaký polotovar. Vůbec ne. Azzarello dávkuje postupně, pravdu však odkrývá a nenechá nás dlouho tápat. Dovídáme se důležité, až zásadní informace, které nám pomáhají pochopit, jak vlastně svět "100 nábojů" funguje. A co si budeme povídat, možná dost nahlédneme i na to, jak funguje ten svět náš. A že to vlastně vůbec není nic hezkého. Je zde pár lidí, co hrají hodně vysokou hru, a my ostatní se jen vezeme. Jsme jen karty, které zůstanou ležet, to v té lepší variantě, anebo nás hráči zvednou a využijí ve svém tahu. To pro nás nemusí skončit dobře. Azzarello pak skvěle podává tuhle společenskou sondu v takovém příběhu, který baví, kdy navíc jednotlivé epizody mají smysl a mají pointu. Tohle je ukázka schopnosti ovládnutí vypravěčských dovedností i pochopení žánru. To nejen ze strany Azzarella, ale i ze strany Rissa, který zvolil naprosto přesný a vhodný styl.
Komiks "100 nábojů 2: Záblesk druhé šance"
koupíte se slevou na stránkách BB/art.
Na stránkách Comics Blog najdete recenzi na knihu "
100 nábojů: První výstřel, poslední šance".
Žádné komentáře:
Okomentovat