Dostal jsem se k páté knize a skoro jsem toho i litoval, protože jsem věděl, že to je zatím poslední, která u nás vyšla a zároveň poslední, která zatím vyšla i v Kanadě a v Evropě. Albatros hodně rychle dohnal frankofonního vydavatele, a tak si na další knihu budeme muset počkat. Naštěstí ne však dlouho, protože už v říjnu 2013 vychází šestá kniha. Tedy ona vychází ve frankofonních zemích. Za jak dlouho se dostane k nám... No, doufám, že "Pupíky" byly celkem úspěšné a šestá kniha zde také bude jako na koni. Na závěr recenze přikládám francouzský trailer, který docela dokáže navnadit na to, co se bude v šesté knize dít, a naznačí i nějaké novinky, ke kterým u jednotlivých postav dojde. On ale závěr páté knihy stejně řekl docela dost.
Již na konci čtvrté knihy jsme poznali novou Karin. Karin, která se vizuálně liší od té, kterou jsme znali doposud. Je to Karin v černém. Má černé vlasy, černé oblečení, černou šálu, černou kabelku a černé kozačky, na rtech černou rtěnku. Jasně, na první pohled trochu gotička, ale stejně jí to zatraceně sluší. Je v úžasném kontrastu se svým novým přítelem, Albínem, který je zase celý v bílém. Ale pročpak se jmenuje sešit "Ďábelský pár"? Je to snad poroto, že jim to spolu ďábelsky sluší, anebo je pes zakopaný trochu někde jinde. Dubuc a Delaf rozjíždějí pořádně temnou hru, která s posledním panelem nabírá neskutečné obrátky. Je tohle skutečně to, co jsme četli na začátku. Ne, sakra, to už ani trochu není roztomilé čtení o holčičích problémech, kdy největší průser je, že si holka nevzala správnou velikost tampónu. Tady se rozpoutává vztahové peklo.
Komiks mě opět dostal, ale přesto jsem oproti čtvrtému dílu snížil hodnocení o 5 procent. Ne snad proto, že by příběh kvalitativně padal, ale jedná se o čistě subjektivní pocit. S Karin se stává něco, co se vám nebude líbit. Ta postava je neskutečně skvěle napsaná, má výborný vývoj, ale přece jen to není něco, jak byste ji chtěli vidět. Jenže na koho čeká štěstí? No dobře, tohle není dobrý důvod, proč snižovat hodnocení za jinak skvělou sérii, ale abych to přece jen obhájil, tak mi vadí to, co se stalo s Jenny. Už je z ní opravdu jen pitomá husa, co má v hlavě vypatláno, a na tom jsou založeny vtipy, které se kolem ní točí. To je škoda, protože i kolem ní byly ty vtipy trochu chytřejší, ze začátku.
Co nelze komiksu stále vzít, to je skutečnost, že stále má v ději co přidat, stále je zde nějaký vývoj, setkáváme se s postavami, které se na první pohled zdají skvělé, ale postupně zjišťujeme, že v tom dánském království je skutečně cosi prohnilého. Jsme herci, hrajeme své role a nechceme prozradit svou totožnost. Je to tak, sám jsem se setkal s lidmi, kteří tohle dokáží a pak se až divíte, co všechno vám pod nánosem toho hereckého balastu zůstalo skryto. Je to naprosto jiný člověk, naprosto odlišná persona, kterou vlastně vůbec neznáte a která se neskutečně liší od té, kterou jste znali a měli rádi. Jak už jsem několikrát upozorňoval, "Pupíky" rozhodně nejsou vždy snadným čtením. Ano, zasmějete se, ale taky vám to zahraje na vaši temnější strunu. Tyhle holky vás nechají přemýšlet. A budete sakra napjatí, jak tohle celé dopadne. Nemohu se dočkat šestého dílu, tak tady alespoň malá, slíbená ochutnávka:
Žádné komentáře:
Okomentovat