A máme tu zatím poslední díl, který v České republice vyšel. "Kannonina ruka" je pro mě nejrozporuplnější manga, kterou jsem měl zatím to štěstí číst. Nakladatelství Talpress rozhodně vydává skvělou mangu a na takového "
Motýlka" nedám dopustit. Ta série rostla s každou knihou. V případě "Kannoniny ruky" je to však jiné. První díl mě navnadil, mělo to správnou dávku béčkovosti, násilí, erotiky a mystičnosti propojené s bezuzdnou akcí. Jenže jak jsem pročítal jednotlivé knihy dál a dostal se až k šestému dílu, uvědomil jsem, že tohle je dílo, které má rozhodně hodně nešvarů, které z něj dělají sérii nevyrovnanou a kolísavou v kvalitě. Je to škoda, protože právě propojení brakových žánrů s poměrně epickým příběhem by mohlo být zajímavým mixem, pokud by se Masakazu Yamaguchi jen trochu ovládal a možná trochu více přemýšlel dopředu.
Po pátém dílu, kde jsme se setkali s novými postavami - kouzelník z Páté ulice, Rou Zářikruh a Masayoshi Garama - se k těmto postavám vracíme a zjišťujeme, jaké škody jsou napáchány. No, na jednu stranu škody strašně velké, na stranu druhou se vlastně nic moc nestalo. Jestli si myslíme, že tady jsou postavy, které umírají, tak to jsme na omylu. Většina z nich se vrací, protože se o nich dovíme, že jsou součástí nějaké prapodivné skupiny, mají mytologický charakter, anebo nejsou tím, čím se na první pohled zdáli. Masakazu Yamaguchi si prostě s postavami hraje, jak se mu to zrovna hodí, snaží se, aby byly cool, abyste se k nim chtěli vracet, ale nakonec zjistíte, jsou si velmi podobné, i když vypadají jinak. Jejich osudy jsou v podstatě stejné.
Máme zde zmiňovaného kouzelníka z Páté ulice, který měl očividně v pátém díle zemřít, protože měl dostat pořádnou nakládačku. To se ale nestalo. Podobně jsme to předpokládali i o Rouovi Zářikruhovi, protože s ním jsme se neloučili v záviděníhodné pozici. Ani on však není mezi mrtvými. A tak by se dalo pokračovat. "Kannonina ruka" se v pátém a šestém díle změnila na přehlídku vizuálně zajímavých mužských postav, zajímavých hlavně pro případné fanynky. Nezaujatý čtenář pak prostě sleduje jen to, jak ty postavy nechtějí zemřít. Aspoň se ale dovíme, co je drží mezi živými. Každý má očividně trochu jiné důvody. Bohužel už ani mytologie není dostatečně zajímavá, aby vás to udrželo napjaté. A tak mužské publikum vytrhnou jen křivky krásných manga dívek, které zde ukáží docela dost. Přesto je to málo.
Abych mangu, která je stále kreslena celkem dobře, ale nejednotně, nehanil, musím upozornit na něco, co mě zaujalo. Je to především ukázka toho, jak moc manga může být divná. Nová postava, Stín Zářikruh, je osobou, která se neřídí nějakým kodexem, nevyznává japonská tradiční božstva, ale odkazuje se na bibli a na boha. Tohle už je vážně neskutečná směsice toho, co může manga obsahovat. Dávají se dohromady takové prvky, které by nikoho jiného nenapadly. To, co zrovna letí, co prolítne autorovou hlavou, co slyšel, co se mu líbí, to je možné do mangy dát a udělat z toho celkem plnohodnotný prvek příběhu. Tohle se mi prostě líbí. Jako kdyby nebyli svázáni konvencemi, snad jen podivnými a nesmyslnými cenzorskými tradicemi.
Osobně doufám, že "Kannonina ruka" se bude prodávat a že se dočkáme i zbylých tří dílů, ale i když tahle série začala dobře, postupem dílů se z ní stala série celkem obyčejná, ničím zásadně nepřekvapující. Na to, že se jedná o divný příběh, na to si zvyknete, ale na to, že zde chybí příběh, na to si zvyknete těžko. Něco se zde děje, jsou zde obrovské souboje, ale tak nějak to už nefunguje. Jako kdyby Masakazu Yamaguchi ztratil náboj a už nevěděl, jak ho získat zpět. Mrzí mě to, protože zas tolik mangy pro dospělé čtenáře tu nemáme. Anebo mi jen něco uniká?
Žádné komentáře:
Okomentovat