Pia Guerra, José Marzán, Jr. a Paul Chadwick
"Malý krok pro lidstvo". No není to krásná parafráze citátu, který měl údajně improvizovaně pronést Neil Armstrong na Měsíci. Z Vaughanovy parafráze jasně vyplývá, že tady půjde o něco trochu jiného. Nikoli o velký pokrok, o objev, ale o jeden pořádný průser. Už předchozí díl nám dal jasně najevo, že Yorick nebude tím posledním mužem. Jsou tu další - astronauti. Ono je to celkem banální, ale to, že Vaughan myslel i na tohle, je důkazem toho, že celý příběh má promyšlený od začátku do konce. A já mám promyšlené příběhy rád. I když se sem tam se zdá, že se příběh docela vleče a jsou zde odbočky, jako i v tomhle případě, pořád to všechno dává smysl a ty odbočky obsahují prvky, které jsou důležité pro celý příběh. Je to podobné jako série "100 nábojů" a jak Azzarello, tak Vaughan ukazují, jak velkými vypravěči jsou.
Yorick, 355, doktorka Mannová a Ampersand jsou na cestě, ale zase jednou se jejich plány musí trochu změnit. Musejí pomoct mužům, kteří přicházejí z nebe. Astronauti se totiž rozhodli přistát na zemi, a to proto, že jim došel kyslík. A jedna mladá Ruska - i s tou jsme se už setkali - přesně ví, kde by to mělo být. A tak cesta na západní pobřeží zatím končí, respektive je pozastavena, aby se skupina ocitla v Kansasu, kde se mají stát těmi, kdo bude astronauty zachraňovat. No, asi je docela jasné, že tahle skupina přeživších okolo Yoricka není zrovna tou nejvhodnější, ale je pravda, že by to mohlo dopadnout ještě hůř. Třeba ve chvíli, kdyby se na scéně objevily izraelské vojandy.
Brian K. Vaughan před námi rozprostírá celkem epický, katastrofický příběh, v němž se soustředí na jednotlivé postavy, což mu jde nejlépe, ale přitom se nebojí toho, aby některý z vedlejších příběhů ukončil a dál se jím nijak zásadně nezabýval. A tak už ve třetí knize se dozvídáme poměrně zásadní skutečnost, a to fakt, kdo stojí za tím, že Yorick a jeho skupinka jsou sledování izraelskými speciálními jednotkami. A hlavně tou mrchou Alter. Co všechno za tím stojí, je možná až moc jednoduché, ale v životě to tak někdy bývá. Vaughan používá sem tam trochu zvláštní, možná i trochu nečekaná vysvětlení, která jako kdyby zjednodušovala všechno to, co se děje. Následky však nadále zůstávají celkem tragické. Však si tuhle knihu přečtěte a zjistěte, jak to vlastně bylo s přistáním posledních astronautů.
Zajímavostí této knihy je skutečnost, že Pia Guerra popustila místo jinému kreslíři, a to Paulu Chadwickovi, který je známý hlavně díky své postavě Concretovi. Paul Chadwick na Piu docela obstojně navázal a jeho kresba je ještě lehčí a ještě s lehčí linkou, což nakonec vede k tomu, že jsou některé postavy celkem schematické. Je to ale docela vhodné, protože smyslem dvou kapitol, na kterých se Paul podílel, je prezentovat jedno divadelní postavení. Ano, i ve světě bez mužů se dá hrát divadlo. A je to zábavná podívaná. Barevnost zůstává stejná jako u kresby Pii Guerry, a tak je místy celkem těžké rozlišit, že se skutečně jedná o jiného kreslíře.
 |
| Hostující kreslíř Paul Chadwick |
"Malý krok pro lidstvo" je zatím nejlepším příběhem, který nám autoři v rámci série "Y: Poslední z mužů" vyprávěli. Rozhodně stojí za to, je promyšlený, napínavý a díky dvoudílnému příběhu "Komedie a tragédie", je to i komiks zábavný. Téměř shakespearovské kočovné divadlo jen z žen, které se snaží hrát něco vážného v předpojaté společnosti, která chce telenovely, tohle je prostě něco, co vás pobavit musí. Navíc je tam pořád určitý temný podtext toho, že Yoricka a jeho skupinu někdo sleduje. A vypadá to, že to je někdo nový. Kam až se nám ten příběh rozroste? Můžeme se už nyní těšit z odpovědí, které přinesl čtvrtý díl.
Kam až se nám příběh rozroste? Trefná otázka, škoda, že odpoveď znie - nikam. :)
OdpovědětVymazatNo, že může být závěr celé série celkem zklamání, to je mi jasné, ale ten příběh přece jen roste, minimálně geograficky :-)
Vymazat