Nejsem si jistý, že tohle byl přímo záměr, ale myslím, že je naprosto správné, že tahle kniha vyšla těsně před tím, než se volby konají i v naší malé republice. Pochybuji, že by se mělo jednat o volby krvavé, na to jsme až moc umírněný národ, který raději než zbraní bojuje humore - a ono je to vlastně někdy dobře - ale kniha "Krvavé volby" z geniální nevtipné série "DMZ" Briana Wooda je zase jednou ukázkou toho, jaké svinstvo politika vlastně je. Ono není těžké ji pochopit, ale ve chvíli, kdy do ní nahlédnete, může se vám zvednout kufr z toho, co vidíte. Anebo se rovnou zblázníte. Vlastně je asi lépe, že do ní nevidíme, že nevidíme všechny ty vztahy a zájmy, které zde jsou. Je to pro naše dobro, že politici na sebe berou všechno svinstvo a nechávají si ho pro sebe. Oddaní muži a oddané ženy...
Nejsem zrovna z těch lidí, kteří by se bavili debatami nad tím, proč by měla tahle strana vyhrát, proč tahle ne, proč je přínosná, proč nikoli, proč je tenhle člověk lump a tenhle si zaslouží sestavit vládu jako premiér. Zjistil jsem - a není to nijak velký objev - že pronést někdy, že jste levicově/pravicově zaměřený, může vznést vlnu nevole. O politice se lidé dokážou hádat do krve. Jsem si jistý, že pro některé je to osobnější téma než urážka jeho rodiny. Je to trochu paradoxní, ale tak co chcete dělat? V tomhle světě prostě žijeme. Politika nás štve, ale protože jí všichni rozumíme - stejně jako fotbalu - budeme se o ní do krve hádat. Brian Wood na to šel od lesa.
Podobně jako Warren Ellis ve svém "
Transmetropolitan" se rozhodl pokrýt volby. Volby? Jaké volby, ptáte se? Ano, v DMZ, zóně neustálého nepokoje, se mají konat první volby. Jako kdyby se do zóny měla vrátit demokracie. Jenže už od prvních stránek je nám jasné, že ten průběh nebude úplně dokonalý. Tyhle volby budou krvavé. Ve volbách chtějí uspět všechny strany. Trustwell, Spojené státy, Svobodné státy a samozřejmě se nechce zahanbit ani OSN, i když jejich role, jak už jsme si všimli, je jakákoli, jen ne přínosná. Jenže na scéně se objevuje nový kandidát. Kandidát z lidu. Nový Che? Nový Chávez? I tahle jména padají. Jenže Parco Delgado zvolil jinou taktiku. On není tím, kdo prolévá krev. On chce revoluci lidu bez krve. Může se mu to povést?
I když se chce zdát, že Brian Wood se nekloní ani na stranu pravice, ani na stranu levice, je přece jen patrné, komu nakonec trochu nadržuje. Už jen to, že se celou knihu věnujeme kandidátovi z lidu, ten příklon k levici je logičtější. Ale copak celou dobu nejde o lidi? No, zeptejte se na to našich politiků. Mají hubu plnou keců, co pro lidi udělají, pak jen sledujte, kolik těch opatření je skutečně pro lidi a kolik je jen proto, aby se tenhle státní aparát vůbec udržel pohromadě. To už zase zabíhám trochu jinam. Matty Roth, náš nemilovaný hrdina, se stává hlavním stoupencem Delgada a jeho hnutí Delgadův národ, ale to ještě netuší, jak moc se jeho vlastní rodina do voleb zaplete. A ani netuší, jak moc jsou zapletené i další strany.
Brian Wood a samozřejmě také jeho kolega Burchielli ukazují - v syrové a necenzurované podobě - jak vypadá politické drama. Tohle jsou drsné volby, kde nehrají lidé, opět to není na nich, protože rozhodující je to, jak se zachovají velcí hráči. A ti jsou ochotní udělat cokoli. Vidíme, jak lidé umírají jen proto, aby byly záměry těch velkých hráčů dosaženy. Ne, u nás to takhle nebude, ale nezvolí velcí hráči jiné nástroje? Nebudu říkat, kdo nakonec "Krvavé volby" vyhrál, ale konec knihy navozuje pocit, že rozhodně dojde k něčemu, co by se nedalo nazvat úplně pozitivní změnou. Ale nechme se překvapit. Osobně se hodně těším na to, jak příběh bude pokračovat. I když mě politická dramata normálně nebaví, v tomhle provedení se prostě jedná o dobrý komiks, více než dobrý komiks. Jakou má nakonec jeden člověk roli? Ne, ještě se to nedozvíme, ale tušit něco můžeme.
Žádné komentáře:
Okomentovat