"Šmoulové" jsou dnes opět fenoménem, a to hlavně díky dvojici amerických filmů, která má z jejich klasického kouzla skutečně pouze minimum. Nedá se nic dělat, ono to americké kouzlo ale funguje a děti jsou ze šmoulů opět nadšené a chtějí věci s těmi modrými prcky. Nevím, za jak dlouho to opadne, snad ne moc brzy, protože tohle kouzlo podpoří i prodeje komiksů se šmouly, a to komiks původních, které má na svědomí Peyo, autor, který je v roce 1958 vytvořil jen jako vedlejší postavy komiksové série "Johan et Pirlouit". Sám pak poznal, že v těchhle malých potvůrkách je potenciál, který by bylo možné využít na trochu větších projektech. A tak se zrodil první sešit s příběhy malých šmoulů a tento se sešit dostal název "Černí šmoulové".
České vydání, které vyšlo v roce 2013, obsahuje celkem tři příběhy, kde se nám šmoulové nejen představují, ale rovnou prožívají i svá dobrodružství. Prvním příběhem jsou titulní "Černí šmoulové" a hned první panel nám dá tušit, že před námi je něco víc než jen další komiks, ale je to komiks pořádně promyšlený. Naskytne se vám pohled na mapku šmoulího údolí a na jednotlivá místa, která se zde nacházejí. Je to hezké, potěší to nejen děti, ale i dospělého čtenáře, který je zvyklí na preciznost J. R. R. Tolkiena. Ne, nechci "Šmouly" srovnávat s "Pánem prstenů", jen klid, ta šmoulí dobrodružství jsou přece jen více dětská, ale rozhodně bych je nezatracoval jen jako dětský komiks, který dospělé neosloví. Naopak, myslím si, že svým kouzlem se může dospělým také vnutit a ti z něj budou nadšení.
"Černí šmoulové" jsou výborným úvodem a Peyo ukazuje, že není jen výborný kreslíř, ale že má co říct i prostřednictvím scénáře. Šmoulové jsou rovnou vystaveni velké hrozbě. Jednoho z nich kousne moucha bz-bz, která způsobí jeho zčernání. Stačí jen kousnout dalšího šmoulu a infekce se šíří dál. Ano, celkem záměrně používám pojem infekce, protože to opravdu připomíná infekci, mně se samozřejmě vybaví infekce zombie. Dochází zde do jisté míry k fatálnímu konci, ale vzhledem k tomu, že je to komiks pro děti, je zde ještě ona poslední záchranná brzda. Přesto výborný nápad, který dovolil skvěle eskalovat napětí, hlavně ve chvíli, kdy je i Taťka Šmoula bezradný.
V prvních dílech se musíte obejít bez Šmoulinky, protože ta se objeví na scénu až později, a tak nám i v příběhu "Létající šmoula" šmoulí zase jen chlapci. "Létající šmoula" je klasický příběh s poučením, že je sice hezké jít si za svým, ale to neznamená, že by měl člověk omezovat druhé. Jenže někteří si prostě nemohou pomoct. Závěr, který naznačuje, že tohle přece jen není moralita, pobaví, stejně jako absurdní humor, který je součástí tohoto dílu. Opakování zde funguje naprosto výborně a Peyo se nezalekne a žene to s ním až do konce. Ionesco musel být pyšný.
 |
| Peyo a jeho výtvory skoro jako živé (na papíře vypadají lépe) |
Poslední příběh je důležitý hlavně z toho důvodu, že se jedná o první příběh, kde se objevuje všem dobře známý "Lovec šmoulů", čaroděj Gargamel. Jeho kocour Azrael nechybí, ale ten se objevil už v předchozím komiksu "Létající šmoula", i když jen velmi krátce. Gargamel je klasickou zápornou postavou, která chce šmoulům ublížit a šmoulové se brání, někdy i fyzickým násilím, ale kdo by jim to měl za zlé? Finále, úplně poslední panel, je pak skvělou ukázkou smyslu pro ironii. Ten Azraelův výraz je dokonalý. "Černí šmoulové" jsou skvělé první album, které dává zapomenout na špatné americké filmy. Tohle jsou příběhy, které mají nápad, kde jsou postavy zábavné a zajímavé a kde Taťka Šmoula není jen bodrý a chytrý stařeček, ale pořádný velitel, který klidně zahálejícího šmoulu nakope. Skvěle jsem se bavil.
Žádné komentáře:
Okomentovat