Přiznám se, že s recenzováním komiksové série "Leonardo" mám trochu problém. Jednoduše je těžké psát o něčem novém, něčem, co bych řekl ještě navíc. Ta série je výborná, ale vzhledem k tomu, že se jedná o jednotlivé stripy a nikoli o ucelenější příběh, který by se dále vyvíjel, nějak mi ty recenze nejsou přes prsty. Přesto ale v "Leonardovi" rozhodně nové prvky najít můžete. Vzhledem k tomu, že jsme se zabývali tvůrci, tak proč se nezaměřit na jednotlivé postavy. Tou první je samozřejmě Leonardo, náš geniální vynálezce. Pojďme na něj.
Leonardo je do jisté míry postava, kterou v humorném komiksu očekáváme. Sám o sobě není úplně k popukání, i když jeho vzhled nabádá k milosrdnému úsměvu. Je to prostě stařík. On je komickou postavou, v podstatě génius, který je zároveň tak excentrický, až je vlastně ťulpas. Velká část vtipů je založena na tom, že vymyslí něco geniálního, ale bud to použije špatně, nedotáhne to do konce, anebo je to prostě jeden obrovský průšvih. Leonardo však není ten milý dědoušek, jak by se dalo čekat, ale vlastně je to celkem psychopatický šílenec, protože velkou část času tráví tím, jak vytvořit přístroj, který by co nejefektivněji vzbudil jeho líného učence. Tyto nástroje často nemají daleko k mučícím zařízením. A my se tomu smějeme. A proč vlastně ne, je to groteska, ne?
Vždycky mě dokáže zaujmout, že se dnes kritizují televize a videohry za to, že je v nich moc násilí a že děti podle toho pak jednají. Samozřejmě, že některé tak jednají, samozřejmě, že se objeví případy, kdy si dítě bude myslet, že realita je jiná než ve skutečnosti, ale copak to tak nebylo vždycky? Děti jsou náchylné na vjemy, ale násilí bylo součástí naší kultury odjakživa. Proč by to televize a videohry měly až tak moc změnit? "Leonardo" je komiks pro děti a nikdo se nepozastaví nad tím, že zde je jeden chudák mlácen do bezvědomí a často tráví svůj čas v nemocnici. A proč také ne? Je to podáno zábavně. O to jde. Pobavit. To, že se tohle dělat nesmí, to už není na komiksu (televizi nebo videohře), aby to sdělily, ale je to na rodičích, aby to dětem vštípily. Televize a videohry jsou jen dobrou výmluvou.
Pak že nemám o čem psát. Já vím, že se zdá, že tu spolu až tak nesouvisí, ale když se nad tím zamyslíte, "Leonardo" je hodně o tom, jak jednomu učedníkovi znepříjemnit život. A proto je to zábavné. Jedná se však o laskavý komiks. Také o komiks chytrý, což se ukazuje na tom, že se zde můžete seznámit se zajímavými vynálezy. Autoři nemusí díky dobovému zařazení komiksu chodit nějak daleko, v jejich podání i současné technologie vyznívají jako geniální vědecké objevy. Tenhle kontrast je přítomný například v jednostránkovém příběhu "Bicyklopedie". Turk a de Groot se neštítili ani cestování v čase. S kauzalitou si moc nehráli, ale to nevadí, protože i v tomhle případě jsou zábavní. Nebrat věci tak vážně a bavit se každou maličkostí, to je docela pěkné poselství, které z tohoto komiksu na mě vždycky přejde. A opět musím vyzdvihnout práci s barvami. Ta je skvělá, stejně jako Turkovi schopnosti nevracet se ke starým komparzistům, ale kreslit stále nové postavy.
Žádné komentáře:
Okomentovat