"Šmoulí olympiáda" je jedenáctým sešitem v pořadí a nutno říct, že to rozhodně není sešit z nejlepších. Byl jsem zvědavý, jak Peyo olympiádu zvládnul, ale ten příběh je sám o sobě takový nijaký. Silák je dost špatný z toho, že nikdo nechce pořádně cvičit, a tak má Taťka Šmoula nápad - uspořádají olympiádu. Ale proto, že jsou to Šmoulové, tak s tím mají trochu problém. Nedokážou se shodnout a hlavně to nikdo nebere dost vážně, jak by si Silák přál. Jsou to však Šmoulové a mají se rádi, a tak si místo Siláka všechno vybijí na Koumákovi. Že by to bylo tím, že má brýle? "Šmoulí olympiáda" je tak sice hlavním komiksem, ale příběhově mě prostě nebavil. Co se týká kresby, tak na hromadných scénách se Peyo zase jednou pořádně vyřádil.
"Šmoulí Velikonoce" jsou druhým příběhem, který sešit obsahuje. Tohle je jen čtyřstránkový kraťas, kde se řeší Velikonoce a hlavně to, kdo dá Taťkovi Šmoulovi lepší dárek. Vzhledem k tomu, že Šmoulové jsou malé zákeřné bestie, tak si provádějí naschvály, protože se touží předhánět. Musím říct, že tenhle kraťas mě bavil o něco víc, protože to je především celkem humorně vyvedený vtip, který nemá nijak zásadní pointu, ale pobaví. Peyo není špatný v delších příbězích, sešity "Černí Šmoulové" a "Šmoulinka" jsou toho důkazem, ale tentokrát ukazuje, že je zábavný i v těch krátkých.
Posledním příběhem je "Šmoulí zahrada", kde Šmoulové zjistí, že jejich hřiště nestojí za nic. Chtějí nějaké nové, neb prostě místo, kde by se dalo vyžít. Zvládli by to i sami, ale Gargamel nabídne svou neochvějnou pomoc. Respektive nastraží na Šmouly past. A ti se samozřejmě chytí. Naštěstí ne všichni. Tady zase Peyo ukazuje, že pointa není vždy tím, co je třeba, někdy stačí celkem obyčejný konec, který tak nějak vyplyne ze situace. Na tom ani není nic špatného, navíc představa malých modrých lidiček, kteří se na vás ženou se zahradními nástroji, je celkem děsivá.
Peyo tímhle sešitem ukázal, že někdy je možná až trochu moc dětinský a v některých případech prostě volí jednodušší cestu. Na druhou stranu zachovává charaktery jednotlivých Šmoulů a ti se chovají přesně tak, jak od nich očekáváte. Zatím jsem toho se Šmouly nepřečetl tolik, ale tenhle sešit je zatím to nejslabší, co jsem zatím od Peya četl. Trochu mi to připomíná klasické grotesky, když už se jednotlivé motivy opakují a hraje se hodně na ty samé vtipy. Myslím si, že třeba ta olympiáda šla využít trochu lépe, nějaké zajímavé sporty, ale tak nedá se nic dělat. Další sešit ale může být zase parádní. Tak uvidíme.
Žádné komentáře:
Okomentovat