Joann Sfar nám komiksem "Profesorova dcera" ukazuje, že není jen skvělý a osobitý kreslíř (např. "
Malý princ"), ale také výborný scénárista. Už na zadní straně knihy se nachází zajímavý text: "Dělí je třicet let... a přece se milují." ne, rozhodně není tak snadné zařadit komiks jako romantiku. V tomhle zařazení vám pomůže i ilustrace na obálce, kde vám něco nesedí. Tak samozřejmě je to fáč, ve kterém je schován obličej džentlmena, který doprovází rozkošnou dámu na procházce Londýnem. Mimochodem docela zajímavé situování příběhu. Proč zrovna Londýn, když oba autoři jsou Francouzi? Ale odpověď je celkem jednoduchá, i když na první pohled malinko matoucí. Tou odpovědí je totiž Britské museum. Co je na něm tak zvláštní? Samozřejmě, že exponáty.
Tak jo, pojďme si to trochu vyjasnit. Když se podíváte na tu obálku, máte možná trochu pocit, že se díváte na nějakou variaci na "Neviditelného muže" - doba i prostředí by tomu celkem nasvědčovali. Ale ne, tohle není žádná variace na H. G. Wellse. Nyní se dostávám k tomu Britskému muzeu. Kromě toho, že tam mají exponáty z celého světa - Britské muzeum totiž není vůbec jen britské, ale hodně světové - jsou zde i exponáty z Egypta, a to včetně mumií. Ano, už asi budete na správné cestě. Ten džentlmen, co má zafačovaný obličej, je mumie, a to přímo mumie Imhotepa IV. Když se tohle řekne, možná se zeptáte: Co?
Já vím, zní to celkem divně, ale tohle je právě krása toho komiksu. Joann Sfar vymyslel zajímavý příběh, pro který měl kulisy, měl pro něj vymyšlenou dobu, ale tím rozhodujícím prvkem byla skutečnost, že jednou z hlavních postav je mumie, která si normálně pochoduje Londýnem ve viktoriánské éře, má na sobě frak, na hlavě cylindr a v ruce vycházkovou hůl. Ano, zní to divně, zní to celkem dost absurdně, ale v tom je krása tohohle komiks. Když ho budete číst, nebo možná až ve chvíli, kdy ho dočtete, uvědomíte si jednu zásadní skutečnost: Proč ne? Proč by nemohla být hlavní postava mumie, člověk, který je po tři tisíciletí mrtvý? Kde jsou nějaké zákazy? Kde jsou nějaké limity? Nejsou. Když se dělá příběh s nějakým smyslem, když se dělá se vkusem a ten prvek se použije dobře, nejsou hranice nikde. A "Profesorova dcera" je rozhodně umění.
Co z ní dělá umění? Taková otázka se zdá nesmyslná. Je to komiks. Komiks je umění. Přesto je to kresba, která tenhle trochu podivný příběh vyzdvihuje ještě výš, než kde by byl sám ve chvíli, kdy by se jeho kresby chopil ještě někdo jiný. Emmanuel Guibert rozhodně není tvůrce s jedním stylem. Tvoří různé komiksy, jak dokazuje "Alanova válka" nebo "Fotograf". Pro "Profesorovu dceru zvolil tučnou linku, která se projevuje hlavně na postavách, ale i na dalších prvcích, které jsou spíše v pozadí. Tuhle tučnou, ale přesnou linku doplnil ještě skvělými barvami, které jsou vodové. Šetřil s nimi. Nenajdete zde příliš barevné panely, ale těch pár barev na panelu vždy dokonale dokresluje jeho atmosféru, podporuje jeho vyznění. Tmavě modrá v cele zármutek, chlad. Hnědá u soudu rezignovanost, vyšší barevnost v Buckinghamském paláci podtrhává přemrštěný luxus.
Kresba je rozhodně silnou stránkou, ale ani scénář nezůstává pozadu. Kromě toho, že je zde prvek mumie, Joann Sfar ukazuje, že se nebojí. S postavou královny Viktorie si dělá v podstatě, co se mu zachce, a nechá ji... Ale ne, jen si to přečtěte. Joann Sfar v příběhu jedné ženy a jedné mumie ukazuje, že láska skutečně nezná překážky, stejně jako je nezná komiksový žánr. "Profesorova dcera" je absurdní kriminální příběh z rodinnou zápletkou a celkem logicky - a právem - se nabízí asociace s "Neobyčejnými dobrodružstvími Adély Blanc-Sec". Těch spojitostí je zde více - doba, vykreslení prostředí, silná ženská hrdinka, mumie a celkem absurdní zápletka. Joann Sfar a Emmanuel Guibert ukázaly, že tahle zápletka stále funguje. Pravda, není to nejnovější komiks, vznikl již v roce 1997, ale takový komiks mohl vzniknout klidně před čtyřiceti lety anebo před čtyřmi. Je nadčasový, stejně jako je nadčasová jeho hlavní postava. Je jedno, jak vypadáme, zapadnout můžeme vždycky.
Komiks "Profesorova dcera" můžete
zakoupit na stránkách nakladatelství Meander.
Žádné komentáře:
Okomentovat