Nestává se mi to příliš často, ale v případě knihy "Muži, kteří nenávidí ženy 2" mě hned na první pohled zaujala obálka, respektive její prvky, které se zobrazí jen pod správným úhlem pohledu. Na přední obálce to je sníh, na zadní obálce zase Lisbethino tetování. Vypadá to neskutečně dobře, protože se to především hodí k tomu, jak celý komiks vyznívá. Je to drsné, je to temné, je to nepřátelské a tajemné. Kniha slibuje, že když do ní vstoupíte, odhalíte tajemství, které není nijak hezké. Ale vstupujete na vlastní nebezpečí. Tohle je přece příběh o mužích, kteří nenávidí ženy. Taková muži nejsou laskaví, to je asi jasné. Proč jinak by chtěl někdo zabít Harriet?
Právě na tomhle případu pracuje Mikael Blomkvist. Dostal se do problémů se zákonem, což nakonec vedlo k jeho uvěznění, čehož jsme byli svědky v minulém díle. Tam jsme se s Mikaelem rozloučili. Ještě před tím, než se ocitl za mřížemi, ho kontaktovala bohatá rodina Vangerů, kdy její chtěla vyřešit starý zločin, který zůstává otevřený. Je to zmizení jeho neteře Harriet. Mikael shromáždil nějaké základní důkazy, ale ještě toho nebylo dostatek. Po propuštění z vězení pokračuje v pátrání a vypadá to, že začíná objevovat něco, co by skutečně mohlo vést ke zdárnému konci.
Komiksu se podařilo neskutečně dobře zachytit investigativní práci, a to i díky panelům beze slov. Tohle není zrovna doména amerického komiksu a je hodně vidět, že na komiksu dělali autoři, kteří jsou neameričtí, respektive nejsou to obyvatelé Spojených států. Autorka adaptace je Skotka, Leonardo Manco je Argentinec a Andrea Mutti pochází z Itálie. Tohle je naprosto skvělá sebranka, pokud chcete udělat něco, co vyniká nad rámec obyčejné adaptace, a co vyniká i komiksově, protože tohle je přece jen něco, co od Vertiga chcete, ale ne vždy to dostanete. Jsem rád, že se Američané rozhodli pro americký tým, protože tomu se podařilo vytvořit něco, co zachovává ducha knihy a dodává potřebnou temnotu. To, že je to méně nahé (v tomto smyslu méně přirozené) než předloha, je holt věc druhá - Američané jsou na nahotu i v komiksu pořád podivně vysazeni.
To, že by v oblasti nahoty mohl být komiks mnohem přirozenější, to je jedna věc, na druhou stranu se mu to daří z hlediska násilí. Tady není násilí pro násilí, ale násilí pro to, aby se zobrazilo, jací jsou lidé. Nebo spíš jací mohou být. Zas nehažme všechny do jednoho pytle. Přesto, na komiksu mě zaujaly dvě věty - jedná se o jejich informační hodnotu. Tyto věty uvádějí dvě části, na kterou je tato kniha rozdělena.
První část této knihy začíná následující větou: Třináct procent švédských žen bylo vystaveno hrubému sexuálnímu násilí mimo sexuální vztah.
A druhá část touhle: Devadesát dva procent švédských žen vystavených sexuálnímu násilí svou poslední násilnou zkušenost neohlásilo policii.
Silně znepokojující, nezdá se vám? Tohle jsou čísla, které člověka zarazí a které doslova volají po tom, aby se o nich mluvilo, aby se o nich psaly příběhy, které mají význam, které mají na čtenáře dopad. Tohle se děje v případě komiksu "Muži, kteří nenávidí ženy" v plném rozsahu. Podařilo se na čtenáře přenést tu správnou atmosféru děsu, který vychází z lidských rukou.
Tu správnou atmosféru dodává kresba, která je prostě výborná. Lee Bermejo nás navnadí skvělou obálkou - toho chlapa, respektive jeho tvorbu prostě zbožňuji - ale pak pokračují i zbylí dva kreslíři, kteří se střídají. Je vidět, že Mikael a Lisbeth mají každý jinou kresbu pro své sekvence, ale to se krásně propojí ve chvíli, kdy se spojují i jejich příběhové linie. Ta kresba mě prostě dostává. Je temná, nepříjemná, stejně jako ten příběh, který se v některých místech skutečně dostává pod čtenářovu kůži. Sekvence s Mikaelem ve sklepení mi přišla ještě o něco intenzívnější než v obou filmech. Jen připomínám, že knihu samotnou jsem zatím bohužel nečetl. Na komiksu je však vidět určitý nedostatek, a to v samotném závěru, kde je dění až zbytečně uspěchané a něco je řečeno jen ve velké rychlosti, což je škoda. Možná se to nemělo řešit vůbec anebo se to mělo ještě trochu rozvést.
Komiksová adaptace "Muži, kteří nenávidí ženy" je jako celek naprosto výborná, především proto, že je to komiks, do kterého autoři přidali i něco ze sebe. Vytvářejí výbornou atmosféru, nechtějí být zbytečně ukecaní. Scény bez textu jsou ozdobou a vy jste zase přinuceni číst komiks trochu jinak. To je dobře. Čtenář tak dostává zase o něco silnější zážitek. Já jen doufám, že se komiks "Muži, kteří nenávidí ženy" bude dobře prodávat, protože bych docela rád viděl, jak dopadne druhý díl - "Dívka, která si hrála s ohněm". Obálka, která je součástí závěru knihy "Muži, kteří nenávidí ženy 2" je opět výborná. Třeba bych si zlepšil i dojem z druhého filmu, který mě moc nebavil. Komiksová adaptace je ale očividně trefou do černého.
Žádné komentáře:
Okomentovat